Zdravotník se zajímavým koníčkem

Marion Mantič: Brouci jsou mou vášní od dětství

20. 10. 2010

Text: Bc. Radka Baková / Foto: Archiv MUDr. Mantiče

Pane pirmáři, inklinoval jste již od dětství k přírodě a biologii?

Ano, již od dětství jsem měl vztah k biologii, ale ne vždy jsem se chtěl stát lékařem. Původně jsem měl zájem studovat přírodovědu, ale zjistil jsem, že je velmi těžké se v tomto oboru uplatnit. Většina mých známých přírodovědců skončila jako učitelé, a proto jsem se rozhodl jít studovat medicínu.

Proč jste si vybral specializaci gynekologie a porodnictví?

Protože zde pečujeme o relativně nejzdravější pacienty. V porodnictví máme přirozeně mladé maminky a v gynekologii také většinou pacientky netrpí tak závažnými chorobami. O to je tato specializace rizikovější, protože jakékoli komplikace u zdravého pacienta jsou mnohem hůře vnímány.

Ve Vítkovické nemocnici působíte již od roku 1989. Co se ve zdejší porodnici nejvíce změnilo za více než 20 let Vašeho působení?

Největší rozdíl je v tom, že porodnictví je přirozenější a přibližuje se lidem. Dle mého názoru je to tak správně. Porod by měl probíhat co nejpřirozeněji, ale pod dohledem zkušeného zdravotnického týmu. Dnes je daleko snazší vyhovět rodičkám a jejich partnerům, zajistit jim větší komfort a možnost pohybu na porodních sálech. Dříve pacientky neměly takovou možnost vlastních rozhodnutí a naopak musely plnit mnohá často zbytečná doporučení zdravotníků. Také byla vyvinuta přístrojová technika, která umožňuje volnější pohyb v průběhu porodu.

Mezi Vaše největší končíky patří sbírání hmyzu, přesněji brouků. Jak jste se k této neobvyklé zálibě dostal?

Už v dětství jsme s mým otcem často chodili do přírody. Začal jsem shromažďovat všemožnou havěť – ještěrky, ježky, brouky, motýly… A pomalinku jsem se začal specializovat jen na brouky. Doma mi občas něco uteklo, ale všichni mou zálibu tolerovali.

Je sbírání brouků náročné?

Záleží, do jaké hloubky se tomu člověk věnuje. Já nejsem profesionální entomolog, a tak se mohu věnovat oblasti, která mě zajímá. Mí kolegové, profesionální entomologové, musí plnit pracovní úkoly, ale tomu, co je zajímá se stejně věnují ve svém volném čase. Já si tedy mohu sám zvolit, jak náročným koníčkem pro mě entomologie bude. Člověk musí být určitě v dobré kondici pro sběr brouků v terénu, musí mít dostatek času na preparaci a určování, které bývá nejtěžší, protože není možné vědět a znát všechno. Proto spolupracuji s mnoha odborníky z Evropy i z celého světa.

Vlastníte nějaké speciální přístroje?

Určitě je nutné mít mikroskop, protože někteří brouci mají velikost smítka prachu. Já vlastním mikroskop ruský za asi deset tisíc korun, ale v dnešní době je možné sehnat i levnější. Někteří entomologové ale pracují i s přístroji za více než 200 tisíc korun. Záleží, kolik je člověk ochoten investovat.

Jaké postupy při sběru hmyzu uplatňujete?

Jsou různé metodiky sběru, což je velmi složitá problematika. Já si například nosím hmyz domů většinou mrtvý v láhvi. Existují rovněž takové metody sběru, kdy je odběr hmyzu proveden z daného materiálu až doma. Například tak, že proseji mraveniště a vyberu si jen brouky. Mravence, kteří pak někdy následně pochodují po bytě, nepotřebuji. Manželce se pak snažím vysvětlit, že mravenci se k nám museli dostat z venku, ale ne vždy mi to věří (smích).

Jak velká už je Vaše sbírka? Kde všechny brouky skladujete?

To nevím… Počítal jsem to jen jednou a je to už asi 20 let zpátky. Tehdy sbírka čítala asi 20 tisíc kusu, takže kolik má dnes vůbec netuším. Je to už nespočitatelné. Základní sbírku mám uloženou doma ve speciálních krabicích. Přebytky mám na půdě a rozpracované věci přenáším odtud z nemocnice domů. Entomologii totiž se věnuji každou svou volnou chvilku, tedy i v práci na službách, když je klid.

Objevil jste již nějaké nové druhy brouků?

Ano, jmenují se po mě dva nové druhy brouků. Je to Aethina mantici a Dasytidius mantici. Pojmenování vzniklo u každého trošku jinak. Dasytidius mantici jsem chytal v Maroku a popsal jej kolega Karel Majer. Na Aethina mantici nemám velký podíl, věnoval mi jej kamarád. Je to docela ošklivý brouk žijící v Nepálu. Třetí nový druh, který jsem objevil, je Malthodes muraniensis, který se měl také původně jmenovat mantici. Ale požádal jsem odborníka, který jej studoval, aby brouk nesl jméno po Muránské planině na Slovensku, kde právě provádíme průzkum.

Cestujete kvůli sběru brouků do zahraničí? Kde jste byl nejdále?

Nejdále jsem byl asi na Kanárských ostrovech. Vzhledem k tomu, že mě zajímá především středoevropské fauna, tak kvůli broukům do zahraničí nejezdím, jedná se o nálezy v rámci rodinné dovolené. Nejsem ten typ, který by jel do zahraničí na dva týdny jen sbírat hmyz. Manželka se například opaluje na pláži a já si chodím a sbírám brouky.

Nedávno jste se vrátil z dovolené. Kam jste již letos vycestoval na brouky?

(Smích) Možná bych to ani neměl říkat, abych neskočil jako někteří mi kolegové, které zavřeli kvůli orchidejím na Novém Zélandě. Legislativa se velmi rychlé mění. Já však nemám zapotřebí porušovat zákony a v národních parcích a rezervacích sbírám vždy jen s platným povolením. Letos jsem byl ve Španělsku a před pár dny jsem se vrátil ze Slovenska z Muránské planiny, kde s kolegy dokončujeme desetiletý výzkum. Potřebujeme prostudovat už jen některé oblasti a následně sepíšeme výstup. Bude to jedna z nejkvalitnějších databází, protože sbíráme všechny skupiny brouků, které následně určujeme s odborníky z celého světa.

Zaznamenal jste v České republice nějaké nové brouky? Mají se zahrádkáři čeho obávat?

Ano, zaznamenáváme migrující druhy na našem území, a to nejčastěji z jihovýchodní Asie. Nedávno jsem chytil nový druh drabčíka, který má domov v Japonsku. Šíří se i škůdci, například škůdci kukuřice, kteří se k nám dostávají od dob války v Jugoslávii. Dále například asijské slunéčko, které je podstatně větší než naše české. Sice hubí mšice, takže je prospěšné, ale na druhou stranu vytlačuje naše druhy a připravuje je o potravu.