S pamětníkem

Lenka Válková pracuje ve Vítkovické nemocnici přes 30 let

29. 4. 2019

Staniční sestra endoskopie Centra péče o zažívací trakt pracuje v jedné budově – až na pauzu na mateřskou dovolenou – od roku 1984.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv Lenky Válkové

Lenka Válková po vystudování Střední zdravotnické školy v Ostravě-Vítkovicích nastoupila do Vítkovické nemocnice v roce 1984. S krátkou mateřskou přestávkou pracuje ve Vítkovické nemocnici dosud, a nyní pracuje jako staniční sestra endoskopie Centra péče o zažívací trakt. Lenka Válková je vdaná, má jednu dceru a dvě vnoučata – Karolínku (4 roky) a Jirku (2 roky).

Pracoval někdo z Vaší rodiny ve zdravotnictví?
Ne, nikdy předtím, ani poté. Mám jednu dceru, která je zaměřena ekonomicky.

Proč jste se rozhodla pro studium zdravotní školy?
Celé dětství jsem ke zdravotnictví nějak tíhla. Jako malá jsem se starala o zvířátka. A protože jsem měla ráda děti, tak jsem se původně chtěla stát dětskou sestřičkou. Jsem ze Šenova u Ostravy a nejblíže byla střední škola v Ostravě-Vítkovicích, na kterou jsem se hlásila po osmé třídě (tehdy to výjimečně šlo). V tom roce se otevírala jen jedna třída pro žákyně z osmých tříd – obor dětská sestra, ale pro velký zájem jsem nebyla přijata. Takže jsem si musela počkat rok. V tom roce ale obor dětská sestra neotevírali, tak jsem se přihlásila na obor všeobecná zdravotní sestra. A protože ráda pomáhám lidem i pracuji s lidmi, tak mi to vůbec nevadilo.

Se kterými předměty jste na střední škole měla problémy?
Pro mne strašná muka představovala latina, kterou jsme měli v prvním ročníku. Dokonce po pololetí jsem zvažovala, že studium kvůli latině vzdám, ale nakonec jsem tento předmět zdárně zdolala.

Po škole jste hned nastoupila do Vítkovické nemocnice?
Na škole jsme v ročníku měli tři třídy. V Ostravě byly tři nemocnice a naše třída od druhého ročníku dělala praxi ve Vítkovické nemocnici, takže jsem po škole přirozeně nastoupila tady. A s některými spolužačkami se v nemocnici dosud potkávám.

Vítkovická nemocnice byla za socialismu jedna z nejlépe vybavených nemocnic v zemi. 
Nemocnici tehdy dotovaly Vítkovické  železárny, které byly jednou z nejvýznamnějších fabrik v Československu. Navíc se ve Vítkovické nemocnici léčili přední komunističtí politici ze severní Moravy. Když jsem nastoupila, tak jsme byli materiálně skvěle vybaveni. Proti jiným nemocnicím jsme neměli nouzi o vybavení. Po půlroční nástupní praxi na lůžkové části interny Vítkovické nemocnice jsem nastoupila na Jednotku intenzivní péče, kterou vedla přední doktorka Dudová, která léčila onemocnění jater po otravě houbami. Takže jsme ve Vítkovicích měli akutní dialýzu a z celé republiky se zde svážely děti po otravě houbami.

Jak jste se dostala k endoskopii?
Několik měsíců jsem pracovala na Jednotce intenzivní péče a poté jsem šla na mateřskou dovolenou, na které jsem strávila 16 měsíců. Poté jsem se krátce vrátila do třísměnného provozu, ale tehdejší vrchní sestra interny Helena Pilarová mi slíbila, že jak se uvolní místo, tak mne přeřadí na denní provoz. A od té doby jsem na endoskopii. V podstatě v jedné budově pracuji – až na pauzu na mateřskou dovolenou – od roku 1984.

Kdo Vám nejvíce pomohl ve Vašich začátcích v nemocnici?
Do paměti se mi hodně vryla již zmiňovaná Helena Pilarová, která byla velmi přísná. Dále sestra Irenka Barešová a bývalá staniční sestra Růžena Vigasová, která mne velmi povzbuzovala a dnes ve svých devadesáti letech je stále velmi čilá. A nesmím zapomenout na staniční sestru na endoskopii Káju Polákovou, která byla pro mne druhou maminkou.

Když zavzpomínáte na začátky v nemocnici. Zaskočilo Vás něco? 
Protože jsem zde chodila na praxi tři roky, tak jsem kolektiv lékařů, sester a dalších zaměstnanců znala, takže jsem nešla úplně do neznáma. Ale zaskočilo mne přímé setkání se smrtí. V osmnácti letech mi na noční směně jednou zemřeli tři pacienti, to byly pro mne velmi špatné chvilky, ale musela jsem se s tím srovnat.

Co jste zažila v medicíně v počátcích kariéry, na co s úsměvem nyní vzpomínáte?
Na endoskopii to v mých počátcích bylo používání ochranných pomůcek. Třeba po mém nástupu nebyly žádné rukavice. Při gastro vyšetření, tedy práci se stolicí, se vše dělalo holýma rukama. V současnosti nemyslitelné – samozřejmě bez rukavic to není vůbec možné. Když jsme dělali operační výkony, které se v té době na endoskopii dělaly, tak jsme používali sterilní rukavice. Jednou týdně jsme si sedli do takového kumbálku a použité rukavice čistili – prali, myli – a vlastně je sterilizovali. Spoustu endoskopických drenů a stentů, které dnes dostáváme v krabičce, jsme si ve volném čase vyráběli z různých materiálů.

Vítkovické Centrum pro zažívací trakt je vyhlášené po celé republice. Čím to je?
Myslím si, že zejména díky docentu Urbanovi (bývalý primář) je naše pracoviště velmi známé po celé republice. Zaměstnanci centra jezdili a jezdí na různé aktivní workshopy, kde se zdokonalují na jiných kvalitních pracovištích jako například v Ikemu nebo Ústí nad Labem.

Jak se změnili pacienti za dobu, kdy jste zdravotní sestrou?
V minulosti pacienti byli mnohem laskavější, pokornější. Byli vděční za každé dobré slovo. Dnes pacient díky internetu vše zná a ordinuje si, co by se mělo udělat. V mnohých pacientech není žádná pokora a úcta.

Máte nějakého pacienta, který se Vám vryl do paměti?
Mám dlouholetou pacientku, která k nám chodila s onemocněním žlučových cest. Paní mi nikdy nezapomene popřát k Vánocům, Velikonocům, nebo jmeninám.

Jaký máte kolektiv?
Výborný. Za posledních x let se u nás vyměnily pouze čtyři sestřičky. Když se zvyšoval počet výkonů u nás, tak jsme několik sester přibírali, které jsme posílali na různá školení, aby získaly kvalitní certifikáty.

Poznávají Vás pacienti i mimo nemocnici?
I když jsem v „civilu“, tak mne pacienti někdy ve městě nebo obchodním centru poznají a pozdraví.

Poskytovala jste první pomoc i mimo nemocnici?
Několikrát. Nikdy ale nezapomenu na srážku autobusu s cyklistou, kterému jsem dávala první pomoc. Bohužel to špatně dopadlo. I když se to stalo zhruba před 20 roky, stále to mám před očima.

Když jste nemocná, dodržujete rady lékařů?
Když je to běžná viróza, tak si v lékárně koupím dostupné léky. Praktického lékaře navštívím až v krajní situaci. Co se týče preventivních prohlídek, tak vše plním podle předpisů. Dokonce nejsem kovářova kobyla a už jsem v našem centru podstoupila vyšetření gastro a kolonoskopii.

Jaké máte koníčky?
Jsem dlouhé roky dobrovolný hasič a „běhám“ Moravskoslezskou ligu. A tam jsem ale i zdravotník, takže poskytuji zdravotní pomoc pořád. A dalším koníčkem jsou dvě vnoučata – čtyřletá Karolínka a Jiřík, kterému budou dva roky.