S pamětníkem

Porodní asistentka Svatava Zelenková pracuje v Bruntále již 45 let

23. 10. 2018

Porodní asistentka a nyní sestra na příjmové gynekologické ambulanci Podhorské nemocnice v Bruntále pomohla na svět tisícům miminek.

Text: Mgr. Markéta Stržínková, Ing. Tomáš Želazko / Foto: Mgr. Markéta Stržínková, archiv Svatavy Zelenkové

Paní Svatava Zelenková po vystudování dvouletého oboru ošetřovatelka Střední zdravotnické školy v Krnově nastoupila v roce 1973 na gynekologicko-porodnické oddělení bruntálské nemocnice. Dálkově vystudovala gymnázium v Bruntále, aby měla ukončenou střední školu a mohla nastoupit na nástavbu Zdravotnické školy v Ostravě-Vítkovicích, obor zdravotní sestra a dále nástavbu na porodní asistentku na Střední zdravotnické škole E. Pöttinga v Olomouci. V současné době pracuje v Bruntále na příjmové gynekologické ambulanci Podhorské nemocnice. Paní Zelenková je vdaná, má dva syny (39 a 40 let) a dvě vnučky.

Pracoval někdo z Vaší rodiny ve zdravotnictví?
Ne. Nikdo.

Proč jste se Vy rozhodla pro zdravotnictví?
Vždy jsem toužila se o někoho starat, pečovat o něj. Proto jsem se rozhodla pro povolání zdravotní sestry.

Jak jste se dostala do bruntálské nemocnice?
Nemocnice se nachází v místě mého bydliště, takže bylo jasné, kde nastoupím.

Měla jste nějaký pracovní vzor?
Nastoupila jsem do pracovního kolektivu jako ošetřovatelka. Mými vzory byly kolegyně, porodní asistentky, které mě motivovaly k dalšímu studiu a rozšíření mého vzdělání.

Kolik let jste dělala porodní asistentku?
Celkem 16 let jsem dělala porodní asistentku, a to od roku 1990 do 2006.

Kolika dětem jste pomohla na svět?
Neodvažuji se spočítat, u kolika porodů jsem asistovala. Jsou to tisíce.

Jaký porod byl Váš nejkratší a naopak nejdelší?
Některá miminka chtěla na svět rychleji, kdy se jednalo o překotný porod. Naopak jiným se líbilo u maminky v bříšku a porod se prodloužil. Prostě někdy to bylo rychlé, někdy delší.

Jaké největší změny pozorujete ve Vašem oboru od doby Vašich začátků?
Pozitivní změnou v mém oboru je nástup laparoskopických operací, které u pacientek zkrátily dobu hospitalizace a následné rekonvalescence. A také se snížil počet komplikací po gynekologických operacích.

Co všechno je nyní Vaší pracovní náplní?
Pracuji na gynekologickém úseku oddělení operačních oborů v příjmové gynekologické ambulanci. Připravuji pacientky na gynekologické operace, edukuji je po operacích. Dále u těhotných pacientek zajišťuji kardiotokografický záznam, který indikuje jejich ošetřující gynekolog. Jsem součástí multidisciplinárního týmu operačních oborů a podílím se také na péči na gynekologické části lůžkového oddělení a v Centru gynekologicko-onkologické prevence.

Neměla jste někdy problémy s moderní technikou, která v posledních letech šla tak dopředu?
Z počátku to bylo pro mne obtížné, jako u valné většiny mé generace, ale postupně se mi podařilo přizpůsobit se technice a novým přístrojům.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Práce mě naplňuje, protože mám možnost komunikovat s pacientkami, vyslechnout jejich strasti, problémy či radosti.

Jaký jste měli v minulosti i nyní kolektiv v Bruntále?
Většina mých kolegyň z předchozího pracoviště je nyní ve starobním důchodu. Stále jsem však s nimi v kontaktu a rády vzpomínáme na léta, která jsme na porodnickém oddělení společně strávily. Spojoval nás stejný obor. V současnosti je to jiné, sloučením chirurgie, gynekologie a anesteziologie do oddělení operačních oborů se složení našeho týmu změnilo. Jako tým se vzhledem k různorodosti odborností doplňujeme, navzájem obohacujeme a pracuje se nám výborně.

Vzpomínáte někdy na své bývalé pacientky, kterým jste pomohla?
Ano. Stává se mi, že se k nám po letech vrací k jiným gynekologickým výkonům a já si je pamatuji z dřívější doby.

Utkvěl Vám v paměti nějaký zajímavý příběh Vašeho pacienta?
Vzpomínám si na jednu mladou pacientku, která byla u nás hospitalizována s rizikovým těhotenstvím, a u které hrozil předčasný porod. Po celou dobu těhotenství musela být hospitalizována na našem oddělení. Celému kolektivu přirostla k srdci a miminko se podařilo ve zdraví donosit a porodit v termínu.

Jaká jste Vy pacientka, pokud jste nemocná? Řídíte se pokyny lékařů?
Jako každý zdravotník pomáhám druhým a své zdraví nechávám až na později. Termíny preventivních prohlídek se ale snažím dodržovat.

Neuvažovala jste někdy v životě o změně povolání?
Ne, nikdy mě k tomu nic nevedlo, jsem spokojená.

Povolání sestry je náročné. Co na Vaši profesi říká rodina?
Sama mám dvě děti. Nejobtížnější pro mne a mou rodinu bylo období jejich útlého dětství, kdy jsem nastoupila do směnného provozu a péči o děti z části převzal jejich otec. Nyní jsou již mé děti dospělé a mají své rodiny.

K Vašim koníčkům patří ruční práce – pletení a háčkování. Můžete se pochlubit některými svými výtvory?
Ráda dělám háčkované ubrusy, mám jich desítky.

Také ráda čtete. Jak často, jaký žánr a jaká je Vaše nejoblíbenější kniha?
Ráda jsem četla již od mala a to Gabru a Márinku, poté Verneovky a nyní mě baví detektivky.

Čeho byste ještě chtěla ve svém životě dosáhnout?
Po letech strávených ve zdravotnictví netoužím po žádných velkých cílech. Přála bych si ve zdraví a v kruhu blízké rodiny užít starobního důchodu, vidět vnoučata a jejich rodiče spokojené.