S pamětníkem

Doktor Ladislav Březina léčí přes 50 let

3. 5. 2017

Za svou „éru“ provedl ve Valašském Meziříčí 4 000 operací žlučníků a žlučových cest.

Text: Michal Václav, DiS. / Foto: archiv MUDr. Ladislava Březiny, Michal Václav, DiS.

Lékař Ladislav Březina oslavil letos v dobré kondici 80 let. Po vystudování gymnázia v Přerově vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a promoval v roce 1961. Poté nastoupil do nemocnice Rýmařov. Následně byl poslán do ozdravovny Zlaté Hory, kde pobyl 3 měsíce, pak měsíc na interně, 2 měsíce na anesteziologické stáži na chirurgické klinice v Olomouci. Následovala vojenská základní služba. V roce 1963 nastoupil na chirurgické oddělení v Přerově, kde pracoval až do roku 1986, nejdříve jako sekundář a od roku 1973 jako zástupce primáře. Na doporučení krajského chirurga nastoupil jako primář na chirurgické oddělení ve Valašském Meziříčí. Tuto funkci vykonával 4,5 roku do konce roku 1990. V roce 1992 se stal spolumajitelem prvního nestátního lůžkového zařízení v České republice „Area Medica“. Od roku 2009 opět působí v nemocnici ve Valašském Meziříčí, kde má na starost chirurgickou ambulanci. Doktor Ladislav Březina je ženatý, má 3 děti a 6 vnoučat.

Pane doktore, jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Na gymnáziu jsem úspěšně odmaturoval, přihlásil jsem se na medicínu, kde přijímali 120 studentů, většinou jen jedničkáře, takže jsem byl rád, že jsem se dostal do této vybrané skupiny. Studium ukončilo nakonec 83 studentů.

Pracoval od Vás z rodiny někdo ve zdravotnictví?
Ne, nepracoval.

Co Vám nejvíce utkví v paměti, když řekneme studium medicíny?
Určitě dvě osobnosti – docent Zrzavý z anatomie a profesor Rapant z chirurgie.

Pane doktore, proč jste se rozhodl pro chirurgii?
Původně jsem chtěl dělat internu, ale pak mě jako medika nechali zašít nějakou ránu a to se mi tak líbilo, že jsem se rozhodl pro chirurgii.

Pamatujete si, jaký byl Váš nástupní plat a co se v té době dalo za to koupit?
Ano, můj nástupní plat byl 1.200 korun, po roce jsem dostal 1.250 korun, za službu to bylo 2,50 korun za hodinu. Co se za plat dalo pořídit? Třeba nejdražší boty, tzv. „maďarky“ stály 250 korun.

Byl ve Vašem životě nějaký lékař, kterého jste obdivoval a považoval za svůj vzor?
Jistě. Moji dva primáři v Přerově, byli oba – každý jinak vynikající. První primář MUDr. Cenek byl precizní doktor, trochu ze školy dnes bych řekl „předválečné“, žák profesora MUDr. Petřivalského. A druhý primář MUDr. Králík, CSc., profesor a šéf první chirurgické kliniky, žák prof. Rapanta, byl moderní chirurg, takže my jsme v Přerově operovali plíce, jícny, nadledvinky, prostě obrovskou škálu, a to i díky výše zmiňovaným lékařům.

Když zavzpomínáte na Vaše začátky, a srovnáte to s dneškem. V čem je největší rozdíl?
Medicína šla v posledních 20 letech značně kupředu. V mých začátcích nebyl ultrazvuk, magnetická rezonance, nebylo CT, endoskopie flexibilními endoskopy. Obrovský rozvoj nastal v traumatologii. Když jsem chtěl v Rýmařově provést u pacienta rentgen, tak jsem musel pacienta naložit na vozík, se sestrou dovést na internu, kde byl rentgen, potom ho vyfotit, vyvolat, opláchnout, ustálit, vysušit, popsat, zavést pacienta zpět na chirurgickou ambulanci a přiložit sádru. Dnes nepředstavitelné.

Jak srovnáváte s odstupem času chirurgii v době Vašeho nástupu do zaměstnání s tou současnou?
To je nesrovnatelné. Nebyly dnešní diagnostické možnosti, některé operace zanikly, nebo byly nahrazeny méně agresivními výkony, některé nové zase vznikaly.

Jak vzpomínáte na kolektiv na chirurgickém oddělení v nemocnici při Vašem působení ve Valašském Meziříčí?
Na chirurgii v roce 1986 pracovali vynikající lékaři – MUDr. Lipový, MUDr. Leckéši, MUDr. Krchňák, MUDr. Bobalík a z nich nejméně první tři mohli pracovat bez problémů jako primáři. Všichni uměli nejen celou běžnou chirurgii, ale také urologii a traumatologii a to na tehdejší úrovni. Dnes je urologie samostatným oborem. Traumatologie zůstala v menších nemocnicích spojena s chirurgií.

Kolik za tu dobu máte za sebou přibližně ošetřených pacientů a provedených operací?
To jsou desetitisíce pacientů. V popředí mého zájmu byly operace na žlučníku a žlučových cestách, těch mám kolem 4 000 operací. Ale byly i operace, které jsem operoval za svůj život pouze jedenkrát, například carcinom penisu, nebo tumor nadledvinek.

Rozhodl jste se, že ve Vašem životě zkusíte i soukromý zdravotnický sektor, jak byste zhodnotil své působení v Area Medice?
Area Medicu jsme založili v prosinci 1992 a v březnu 1993 jsem tam nastoupil jako ředitel a primář. Původně soukromou vilu jsme přestavěli na zdravotnické účely. V říjnu 1993 začal náš provoz nestátního zdravotnického zařízení. Měli jsme 13 lůžek, jedno a dvoulůžkové pokoje, vybavené WC, televizí, telefonem, terasou, balkonem. Operovali jsme na dvou sálech, na jednom sále bylo asi 1000 větších a středních operací a na menším sále bylo kolem 2000 drobných výkonů. Spolupracovali jsme s řadou odborníků z Fakultní nemocnice Olomouc. Postupně nás navštívila řada poslanců a senátorů, dále tehdejší premiér Václav Klaus, současný prezident Miloš Zeman a řada dalších.

V Area Medice jste tedy působil jako ředitel a současně jako lékař?
Ano, začínali jsme od nuly, museli jsme sehnat anesteziology, lékaře, vrchní sestru, instrumentářky, zdravotní setry, ošetřovatelský personál a samozřejmě spoustu dalších věcí, jako je vybavení.

Co Vás vedlo k tomu, že jste se poté vrátil zpět do valašskomeziříčské nemocnice?
Vedlo mne k tomu to, že majoritními vlastníky Area Medice se stali lidé, kteří se k oboru chirurgie chovali diletantsky a přestali respektovat určitá pravidla (zvláště co se týká kvality) a toho jsem nechtěl být součástí. Také se nakonec ukázalo, že přežití tohoto zařízení v tomto duchu nemá dlouhé trvání. Tak jsem využil opakované nabídky tehdejšího ředitele nemocnice MUDr. Milana Leckéšiho a nastoupil do nemocnice na chirurgickou ambulanci. Trval jsem ale na souhlasu tehdejšího primáře MUDr. Bařinky, který kdysi u mě působil jako medik.

Vzpomínáte někdy na své bývalé pacienty, kterým jste pomohl? Utkvěl Vám v paměti nějaký zajímavý příběh pacienta?
Samozřejmě mám v paměti například mého kamaráda, kterého jsme s profesorem Dudou operovali před 20 lety pro rakovinu tlustého střeva, pak jsem mu operoval ještě žlučník. Má nyní 83 let, stále pracuje a aktivně žije.

Jak se změnili pacienti ve Vašem oboru?
Pacienti jsou vzdělanější díky internetu. Díky prevenci nedochází tak často k zanedbání závažných onemocnění, většinou nádorů.

Jste lékař – dával jste někdy první pomoc mimo ordinaci?
Ano, samozřejmě, reponoval jsem na příklad na lyžařském svahu luxaci ramene a na ulici ve Valašském Meziříčí jsem zastavil u havarovaného vozu a řidiče jsem oživil při srdeční zástavě.

Když jste nemocný, respektujete rady lékařů?
Byl jsem nemocný jednou v životě, a to mi prováděli v Třinci aortokoronární bypass. Rady lékařů respektuji.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji nástup do nemocnice ve Valašském Meziříčí, která v té době a následně byla krajským chirurgem označována jako jedna z nejlepších v regionu. Měli jsme svůj gastroskop, gastroskopistu, měli jsme rektální sondu, fonograf. To pokládám za velký úspěch zdejší chirurgie, která se svým rozsahem blížila okresní nemocnici.

Co Vám práce lékaře vzala a naopak dala?
Vzala mi čas, protože to všechno bylo na úkor rodiny, a dala mi pocit spokojenosti z práce.

Co Vaše rodina, povolání lékaře je často časově náročné, byla rodina vždy tolerantní k Vašemu povolání?
Moje žena je v tomto směru vysoce tolerantní a pochopila, že jsem velkou část života strávil v práci, takže žena si na to zvykla. Musím říci, že ne každá by to tolerovala.

Co děláte ve svém volném čase? Jakým sportům se věnujete nejraději a čím se udržujete v kondici?
Teď už jenom lyžováním, ale do své srdeční operace jsem hrál pravidelně tenis.

Jak dlouho se již věnujete lékařským povinnostem u klubu HC Bobři Valašské Meziříčí?
Již 13 let, od doby, co „A“ tým postoupil do 2. národní hokejové ligy. Byl jsem požádán tehdejším vedením klubu, abych zajistil lékařsky kvalifikační zápasy o postup do 2. národní hokejové ligy a od té doby jsem u hokeje zůstal.

Prestižní ocenění pro doktora Březinu 

Prestižní Ceny města a Cenu starosty města obdržely letos v lednu v zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí tři významné osobnosti města. Jedním ze tří byl MUDr. Ladislav Březina, který ocenění převzal z rukou starosty města Bc. Roberta Stržínka a od místostarostů Ing. Josefa Vrátníka a PaedDr. Yvony Wojaczkové. „Byl jsem velice překvapen, když jsem zjistil, že jsem byl vybrán. Je to něco fantastického, dostat takovou odměnu od města. Ve Valašském Meziříčí jsem už 30 let a stal se ze mě patriot,“ řekl s dojetím držitel ceny starosty MUDr. Ladislav Březina.