S pamětníkem

Chirurg Tadeáš Gach pracuje v Nemocnici Český Těšín téměř 30 let

20. 11. 2013

MUDr. Gach: „Byly doby, kdy nebyla žádná ‚cétéčka‘, žádný sonograf, takže jsme se museli spoléhat i na intuici a tím se řídit.“

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Vedoucí lékař chirurgické ambulance českotěšínské nemocnice MUDr. Tadeáš Gach se narodil v roce 1954. Po ukončení Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci nastoupil v roce 1980 do nemocnice v Karviné-Ráji. Od roku 1984 pracuje nepřetržitě v českotěšínské nemocnici.

Pane doktore, můžete zavzpomínat na dětství a studium?
Ještě na střední škole jsem se rozhodoval spíše pro studium na vysoké škole s technickým zaměřením. Ale pak jsem se setkal s panem doktorem Palowskim, což byl v tomto regionu velmi známý chirurg a pracoval v nemocnici v Těšíně, a ten mě k zdravotnictví vlastně přivedl. A dokonce, když mi bylo 18 let, tak mě vzal na operační sál a mohl jsem se jako pozorovatel v českotěšínské nemocnici zúčastnit operace slepého střeva. A na sále mě to chytlo a řekl jsem si, že ze mě bude chirurg. Takže jsem chtěl po střední škole studovat medicínu v Olomouci. Napoprvé se to ještě nepovedlo a tak v roce 1973 jsem v Nemocnici Český Těšín nastoupil jako sanitář na operačním sále. Ale o rok později se mi podařilo na medicínu dostat a v roce 1980 jsem promocí ukončil lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.

Jaký jste byl student medicíny? S čím jste měl problémy a naopak, co Vás nejvíce bavilo?
Samozřejmě mě nejvíce bavily medicínské obory. V prvním ročníku jsem měl určitou averzi k fyzice, ale přesto jsem zkoušku úspěšně absolvoval. Ostatní předměty jsem zvládal bez problémů.

Jaké byly Vaše začátky v českotěšínské nemocnici?
V době vysokoškolských studií jsem chodil na stáže během prázdnin a měl čas se tak seznámit s chodem chirurgického oddělení. Tehdejší pan primář Fiala mi dovolil, abych už po třetím ročníku mu asistoval u operace, což byl pro mě velký přínos a utvrdilo mě to v tom, že se stanu chirurgem.

Takže po studiích jste automaticky nastoupil do Nemocnice Český Těšín?
Já jsem měl stipendium pro karvinský okres, takže jsem dostal nabídku pracovat v nemocnici v Karviné-Ráji. Tam jsem dělal čtyři roky a také udělal první atestaci z chirurgie. Jelikož pocházím z Českého Těšína a mám tady k tomuto městu, nemocnici i lidem srdeční vztah, tak jsem potom v dubnu roku 1984 nastoupil na zdejší chirurgické oddělení. A od té doby jsem tady nepřetržitě a zde si i udělal druhou atestaci.

Od té doby jste ve zdejší nemocnici?
Ano. Na chirurgickém oddělení jsem pracoval jako sekundární lékař. Vedl jsem traumatologickou ambulanci a 25 let také ambulanci mammologickou. Po dobu deseti let jsem vykonával funkci odborného zástupce ředitele nemocnice v Českém Těšíně. Podílel jsem se na prvním akreditačním řízení současné nemocnice. Po dobu dvou volebních období jsem také působil jako radní města Český Těšín.

Zavzpomínejte na Vaše začátky a srovnejte s dneškem.
Za těch 40 let došlo k obrovskému vývoji. Nejen po stránce odborné, ale i organizační. V době, než jsem začal studovat medicínu, obor anesteziologie byl v plenkách. Já si pamatuji, jak jsem tady dělal sanitáře na operačním sále, tak chirurgové dávali narkózy gynekologickým pacientkám a gynekologové dávali narkózu zase chirurgickým pacientům. Jeden i druhý to uměli, tak si byli schopni poradit v každé situaci.

Můžete uvést i další případy, které jsou pro dnešní dobu těžko uvěřitelné?
Vzpomínám si, jak jsme ošetřovali pacienta se zlomeninou obratle. Pacienta jsme uložili mezi dva stoly na sádrovně, což zajistilo požadované rozvinutí páteře, a pak postupně byly přikládány sádrové obvazy. A výsledkem byl sádrový korzet. Dnes jsou k dispozici montované korzety, pomáhá nám také široké spektrum ortéz. Současně jsou dodávány sádrové či termoplastické obvazy. Já ještě jako sanitář jsem vždycky na nočních službách na sádrovně sypal do běžných obvazů práškovou sádru, aby se připravily sádrové obvazy.

Jste zde již nějaký „pátek“ – jak předáváte své bohaté zkušenosti?
Ty zkušenosti jsem předával mladým začínajícím kolegům klukům, kteří ze školy k nám nastoupili. Dával jim první rady, asistoval u základních chirurgických operací, převazů.

Kolik operací jste dosud provedl a co jste operoval nejvíc?
Počet operací v rámci chirurgického oddělení přesně neznám, ale bude jich přes tisíc. Po zrušení chirurgického oddělení vedu chirurgickou ambulanci, kde na operačním sále provádíme drobné výkony v lokální anestézii jedenkrát týdně. Jedná se zhruba o 350 výkonů ročně. A jakých operací jsem dělal nejvíce? Určitě nejvíce bylo operací kýl, slepých střev či žlučníků. Dělali jsme tu osteosyntézy, prováděli jsme třeba jakékoliv operace v dutině břišní, které souvisely s nějakým rozsáhlým polytraumatem. Ale už to není tak jako v minulosti. Když je dnes nějaké větší poranění, tak se pacient veze do fakultních nemocnic. Dříve nám tady ty pacienty „složili“ a babo raď – museli jsme si sami pomoci. A to byly doby, kdy nebyla žádná „cétéčka“ (počítačový tomograf), žádný sonograf, takže jsme se museli spoléhat i na intuici a tím se řídit.

Jak se za ty roky změnila chirurgie?
Teď se dělá hodně operací laparoskopicky. Já jsem se věnoval zejména klasické břišní chirurgii. Poté, když se začalo s laparoskopickými operacemi v Nemocnici Podlesí, se lidé začali více rozhodovat pro tuto miniinvazivní operaci. U nás v nemocnici tuto metodu zavedl primář Malý a pak ji prohloubil primář Novotný. Díky jejich zkušenosti se laparoskopie uchytila i v Českém Těšíně.

Jak se za ta desetiletí změnili pacienti?
Já nemám s pacienty žádné špatné zkušenosti. Myslím si, že pacienty nelze dělit na dobré a špatné. Spíše je to o tom, jak se ten člověk – ať už lékař, sestra, sanitář – k tomu pacientovi chová. Mám zásadu: chovej se k pacientovi tak, jak by sis přál, aby se k tobě choval lékař. A toho se držím.

Máte nějakého pacienta, na kterého jste nikdy nezapomněl?
Asi před 15 léty došlo k přepadení sázkové kanceláře v Českém Těšíně a k nám přivezli pacientku s postřelením krku a průstřelem břicha, s poraněním jater a průstřelem plic. Měl jsem tehdy z té operace velké obavy. Ale nakonec během několikahodinové noční operace se nám podařilo pacientku zachránit.

Co Vaše rodina? A jaké máte koníčky a záliby?
Rodina je u mě na prvním místě. Takžemám hodnou manželku, která pracuje taky u nás v nemocnici. Je to bývalá operační sestra z chirurgie, ale teď dělá administrativní práci, jako sekretářka na rehabilitačním oddělení. Máme dva kluky. Oba absolvovali Fakultu informačních technologií v Brně, takže pracují v tomto oboru. A koníčky? Největší můj koníček je zahrada. Tam si po těžkém dni odpočinu, pokud čas dovolí. Někdy je to pouze kafe na zahrádce v Těrlicku, ale tam chutná nejvíce.