S mladíkem

Jiří Stach již při studiu medicíny věděl, že bude chirurgem

19. 10. 2020

Lékař chirurgického oddělení Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice chce být kvalitním lékařem, mít spokojené pacienty, a profesně se stále posouvat dál.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv MUDr. Jiřího Stacha

V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších zaměstnanců na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s MUDr. Jiřím Stachem, který již druhým rokem pracuje v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice. V rozhovoru nám rodák z Orlové například prozradil, proč po studiu Lékařské fakulty Ostravské univerzity nastoupil na chirurgické oddělení ve Vítkovicích, nebo co vůbec poprvé operoval a jaké jsou jeho koníčky.

Jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Ke zdravotnictví jsem se dostal přirozeným vývojem. Jsem komunikativní, mám rád společnost a lidi a proto jsem uvažoval už na gymnáziu, že bych chtěl v budoucnu s lidmi pracovat. Neměl jsem striktně od rodičů nalinkované, že budu lékař nebo zdravotnický pracovník, jelikož ani jeden z nich se zdravotnictvím není spojen.

Proč jste si po gymnáziu v Orlové vybral studium Lékařské fakulty Ostravské univerzity?
Pro Ostravu hrálo několik parametrů, ať už dojezdová vzdálenost z Orlové, tak i dobré reference starších kolegů. Dalším parametrem a výhodou Lékařské fakulty v Ostravě pro mne bylo množství přijatých studentů, které je nejnižší v České republice, což poskytovalo, hlavně ve vyšších ročnících, skoro až individuální výuku.

Co Vás na medicíně nejvíce bavilo a naopak s čím jste měl největší problémy?
Obecně řečeno, nejvíce mě bavila klinická část studia – přesněji intervenční obory, nicméně jsem našel zalíbení i v anatomii a ve svém volném čase jsme s kolegy připravovali preparáty mladším kolegům na pitevně. Nejnáročnějšími předměty pro mě byly farmakologie a patofyziologie.

Myslíte, že Vás vysoká škola kvalitně připravila na práci v nemocnici?
Dle mého názoru, vysoká škola a poté práce v nemocnici jsou dva odlišné světy. Ve škole je student uzavřen v bublině a o každý obor, který musí absolvovat, zavadí jen povrchově. Při práci v nemocnici už samozřejmě přichází odpovědnost za vlastní činy a rozhodnutí, která do té doby byla nulová. Pro mě jako začínajícího lékaře byl největší boj s administrativou, jelikož na vysoké škole se hodnotí studenti dle teoretických vědomostí, na které je kladen nejvyšší důraz. Standartní administrativní práci na vysoké škole natrénujete jen minimálně.

Co Vás přivedlo k rozhodnutí stát se chirurgem?
Již při studiu jsem věděl, že chci něco tvořit, pracovat částečně rukama a vidět za sebou odvedenou práci. Chirurgie toto splňuje ve všech bodech.

Do chirurgie se mladí moc nehrnou. Proč není obor dost atraktivní pro mladé?
Těžko říct. Je pravda, že chirurgie je kontaktní, časově náročný obor s dost omezenou možností soukromé ambulantní praxe. Je možné, že zrovna to uchazeče od všeobecné chirurgie odrazuje a volí „příbuzné chirurgické obory“.

Jaké dovednosti by měl mít zájemce o chirurgii, a posléze dobrý chirurg, mít?
V prvé řadě by měl mít zájem o obor jako takový a měl by ho bavit. Další potřebné vlastnosti jsou například rozhodnost, chladná hlava, empatie, preciznost a podobně.

Vy jste hned po škole nastoupil na chirurgické oddělení ve Vítkovicích. Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly Vaše začátky?
Začátek byl náročný, hlavně se srovnat s tempem chodu oddělení. Nejvíce mi s adaptací pomohli mladší kolegové, kteří si stejným procesem procházeli o pár let dříve a mohli mi předat své „know-how“.

Co myslíte, že může Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice nabídnout mladému chirurgovi?
Moderní pracoviště vybavené novými operačními sály s vynikající technikou. Skvělý přátelský kolektiv a mezioborovou spolupráci na vysoké úrovni. Dále také neprofesní benefity jako zaměstnanecká školka, stravování a podobně.

Čím se může pochlubit vítkovická chirurgie?
Určitě bych vyzdvihnul cévní chirurgii, kterou vede primář Mazur. Dále bariatrickou chirurgii a onkochirurgii tlustého střeva a prsu, nebo také ambulanci chronických ran.

Co operujete nejčastěji?
Nejčastěji se jedná o malé výkony v lokální anestezii – excize (operativní odnětí, vyříznutí), exstirpace (chirurgické vynětí celistvých útvarů).

Jste rok po škole. Kdy jste poprvé operoval – co to bylo? A operoval jste nějaký složitý případ?
První operace před pár měsíci byla operace pupeční kýly. Z těch složitějších případů – končetinu zachraňující výkony – incize a drenáže abscesů dolní končetiny u septického pacienta.

Co vás na Vaší práci baví nejvíce?
Většina pacientů, která k nám přichází se svými problémy, odchází vyléčená a spokojená.

Jaký máte kolektiv na oddělení?
Myslím si, že na kolektiv si nemohu stěžovat, ať už jde o nelékařský zdravotnický personál či mladší a starší kolegy. Vždy jsou nápomocní a vstřícní.

Máte již nějakého pacienta, který se Vám vryl do paměti?
Samozřejmě někteří pacienti se do paměti vryjí více, někteří méně. I já už pár mám, kteří se mi do paměti vryli. Někdy je to stylem, jakým se chovají, někdy je to bohužel i danou diagnózou.

Sledujete pokroky v chirurgii? Uvažujete o nějakém speciálním studiu?
Nyní je pro mě prioritou se řádně naučit základy chirurgie. Některé specializace samozřejmě ve mně budí větší zájem, nicméně na rozhodnutí je ještě brzy.

Čeho byste chtěl v práci dosáhnout – jaké jsou Vaše sny?
Být kvalitním lékařem, mít spokojené pacienty, zachovat si trpělivost s lidmi, profesně se stále posouvat dál. V budoucnu bych chtěl předávat své znalosti a zkušenosti mladším lékařům a studentům na lékařské fakultě.

Tvrdí se, že polovina úspěchu v onkologii je psychický stav pacientů. Jak zlepšujete pacientům kvalitu života u Vás na chirurgii?
Psychický stav je důležitý u všech pacientů, nejen těch onkologických, i když u nich to asi platí dvojnásob. Kvalitu života pacientů zlepšujeme chirurgickými výkony, léčbou bolesti a empatickým individuálním přístupem.

Jak relaxujete? Co rád děláte ve volném čase?
Relaxuji hlavně sportem, nejraději provozuji turistiku a fotbal. Rád trávím čas cestováním a posezením s přáteli.