S mladíkem

V Nemocnici Přerov již dva roky pracuje lékař Oleksii Khrapak

13. 8. 2019

Mladý ukrajinský lékař si v Česku nejvíce váží možností, které naše zdravotnictví nabízí.

Text: Bc. Lucie Drahošová, Ing. Tomáš Želazko / Foto: Bc. Lucie Drahošová, Ing. Tomáš Želazko, archiv Oleksii Khrapaka

V našem mapování života lékařů a zdravotních sester na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s mladým lékařem ukrajinského původu Oleksii Khrapakem, který již více než dva roky pracuje v Nemocnici Přerov. Poté, co získal na Ukrajině praxi na záchranné službě a na pozici praktického lékaře, vycestoval. V Česku má teď podle vlastních slov na dosah moderní vybavení, možnost vzdělávání i jistotu. V Nemocnici Přerov se mu zalíbilo hned napoprvé, a jak sám říká, měnit by nechtěl.

Jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Od dětství to byl můj sen. Navíc můj strýc je lékař a babička byla lékárnice, tak jsem měl k medicíně blízko.

Co jste vystudoval?
Po střední odborné škole se zaměřením na biologii a chemii jsem šel studovat medicínu. V Kyjevě jsem studoval šest let obor všeobecné lékařství. Od druhého do šestého ročníku jsem pracoval jako asistent lékaře na záchranné službě.

Po ukončení studia jste šel rovnou pracovat do České republiky?
Ne. Zhruba 1 a půl roku jsem pracoval jako praktický lékař. Teprve poté jsem zamířil do Česka.

Proč jste se rozhodl pro práci právě v Česku?
Českou republiku jsem si vybral proto, že jsem tady v Česku měl kamaráda, který tady také pracuje jako lékař, takže mi dal dobré reference. Navíc jsme skoro sousedi, není to daleko domů, plus Česko je slovanský stát, takže je tady pořád trochu jazyková příbuznost.

Co všechno jste musel absolvovat, abyste se dostal do Česka a mohl zde léčit pacienty?
Ta cesta začala nostrifikací diplomu, který jsem zasílal na Univerzitu Karlovu v Praze. Po nostrifikaci jsem začal vyřizovat další doklady, což trvalo skoro rok. Většinu času jsem ale vlastně spíše čekal, než se jednotlivé instituce vyjádří. Řešil jsem povolení k pobytu i práci. S tím vším mi ale naštěstí pomohla i Nemocnice Přerov.

Kdy jste poprvé přijel do Přerova?
Poprvé jsem tady jel v roce 2016, kdy jsem absolvoval vstupní pohovor, prohlédl si nemocnici a samozřejmě jednal s vedením. Abych mohl začít řešit potřebná povolení pro práci lékaře v Česku, musel jsem již mít dojednané i konkrétní místo, a to se v Přerově povedlo. Byl to můj první pohovor tady v Česku a na další jsem už ani nešel, i když jsem měl dalších šest nabídek. Bydlím tady teď s manželkou, také lékařkou, která se mnou také přijela z Ukrajiny, a moc se mi tady líbí – v nemocnici, i ve městě.

Jaké zkoušky jste musel složit, než jste mohl začít pracovat jako lékař tady u nás?
V průběhu dvou let jsem musel složit aprobační zkoušku, která má čtyři části. První a druhá část jsou formou testu na počítači a týkají se legislativy, veřejného zdravotnictví a medicíny. Pak je potřeba absolvovat pětiměsíční praxi v rámci nemocnice a nakonec přichází ústní část zkoušky v Praze, kde ověřují odborné znalosti z oborů gynekologie, chirurgie, pediatrie a interna, i znalosti českého jazyka.

A jak jste zkoušky zvládl?
Byly náročné, ale zvládl jsem je na první pokus. Musím ale sdělit, že lékaři mimo Evropskou unii mají úspěšnost u testové části momentálně kolem 5 procent, a u ústní zhruba 10 až 15 procent. Zkoušky jsou opravdu těžké, ale nevidím na tom nic špatného. Co ale bylo pro mne těžší, tak zbytečně dlouhé a náročné vyřizování dokladů k pobytu a zkouškám po příjezdu do České republiky.

Přestože jste prokázal odborné znalosti a splnil všechny zkoušky, nemáte zde ale titul lékaře. Co na to říkají pacienti?
S ohledem na legislativu tady v Česku opravdu žádný titul nemám, protože jsem neabsolvoval studium tady v Česku. Pacienti si toho všímají a ptají se. Je to ale spíše zvědavost, než nedůvěra. Nikdo z pacientů s tím zatím neměl problém. Spíše se jen zajímají, odkud jsem, a chtějí si popovídat.

Jak dlouho již pracujete v Nemocnici Přerov?
Téměř rok jsem dělal v Léčebně dlouhodobě nemocných. A nyní již více než jeden rok pracuji na hemodialýze. Má žena pracuje na interním oddělení.

V nemocnici nyní pracujete na oddělení hemodialýzy. Byl to váš sen, nebo souhra náhod?
Tady v nemocnici jsem začínal na oddělení LDN, ale když se uvolnilo místo na dialýze, neváhal jsem. Tento obor je velmi zajímavý a tady na oddělení se mi opravdu líbí. Celkově zdravotnictví, péče, vybavení, ale i spokojenost personálu i pacientů je tady hodně dobrá, ve srovnání s Ukrajinou. Na Ukrajině chybí léky i vybavení a pacienti musí téměř všechno platit z vlastních zdrojů. Tady v Česku je daleko lepší dostupnost péče i systém pojištění. Pro lékaře je pak velkou výhodou možnost zvolit si obor – to na Ukrajině nejde.

Lékař, který přijde z Ukrajiny, musí tady v Česku pracovat pod odborným dohledem. Je tedy úroveň znalostí absolventů jiná?
Znalosti jsou podle mě srovnatelné, ale pravdou je, že vybavení a možnosti ve zdravotnictví tady v Česku jsou na daleko vyšší úrovni. Je dobře, že v prvních měsících pracují lékaři pod dohledem a můžou se tak bezpečně seznámit se všemi přístroji, diagnostickými možnostmi a podobně.

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu v Přerově?
Ze začátku, před nástupem do nemocnice v Přerově, moji krajané, kteří pracují v Česku již delší dobu. A poté vedení přerovské nemocnice.

Kdy Vám zde bylo nejvíce úzko?
Určitě první dny v přerovské nemocnici, to bylo pro mne nejsložitější období. Jednak změna prostředí a pak jsem měl problémy s komunikací, protože jsem neuměl dobře česky. Ale postupně se vše zlepšovalo.

Překvapilo Vás něco v přerovské nemocnici?
Příjemně mne překvapila úroveň vzdělání středního zdravotního personálu a laskavé chování vedení nemocnice a vedení různých oddělení vůči podřízeným.

Když Vám skončí služba – přepnete na soukromý život?
Zpočátku to bylo těžké, práci jsem měl pořád v hlavě. Ale nyní se již ve svém volnu snažím přepnout na soukromý život.

Jak často jezdíte na Ukrajinu?
Nyní již častěji. Za rodinou a známými tak 3 až 4 krát za rok.

Jaké máte koníčky?
Miluji veškeré druhy sportu, hlavně fotbal. Rád také běhám a často využívám místní cyklostezky. Také chodíme po horách, příroda je zde krásná.