S mladíkem

Kateřina Maikranzová se rozhodla pro medicínu na střední škole

21. 2. 2018

Mladá lékařka POLIKLINIKY AGEL Ostrava si pochvaluje skvělý kolektiv.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv MUDr. Kateřiny Maikranzové

V našem mapování života lékařů a zdravotních sester na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s MUDr. Kateřinou Maikranzovou, která již více jak jeden rok pracuje v POLIKLINICE AGEL Ostrava. V rozhovoru nám rodačka z Karviné například prozradila, jaké předměty jí nebavily během studia nebo jaké má koníčky.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví?
Úplnou náhodou. Na střední škole jsem se rozhodla, že vyzkouším studium medicíny, jelikož mi to přišlo jako velmi zajímavý obor.

Čím jste chtěla být jako dítě?
To si již nevybavuji. Myslím, že se mi líbilo dětství a o práci jsem moc nepřemýšlela. Vysněnou práci jsem určitě neměla. V průběhu středoškolského učiva mi přicházelo více na mysl vyzkoušet medicínu, jevila se jako nejlepší volba.

Dělal nebo dělá někdo z rodiny ve zdravotnictví? Máte nějaký vzor v rodině?
Co se týká zdravotnictví, v rodině se v této oblasti nepohybuje nikdo. Vzory mám samozřejmě v rodičích, ale bohužel ne, co se týká medicíny.

Chtěli rodiče, abyste byla lékařkou?
Vzhledem k náročnosti studia mi to ze začátku spíše vymlouvali, že se budu zbytečně trápit s učením. Ale během studií na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor všeobecné lékařství, mne maximálně podporovali.

 

Jak jste prožila studia?
Učení, učení, učení (smích). Pak snaha trochu sportovat a užívat si dny volna bez učení.

Které předměty jste měla oblíbené, a které Vám daly nejvíce zabrat?
Asi jako většině studentů medicíny. Nejvíce dají zabrat určitě předměty, které se medik musí naučit víceméně zpaměti. Především latinské názvy. Měla jsem ráda předměty, které byly něčím zajímavé, jako například soudní lékařství.

Jak byste zlepšila studium na medicíně, aly lékaři byli lépe připraveni na práci ve zdravotnických zařízeních?
Určitě je nutno více přidat praxe, ale ta musí být kvalitní. Praxe, které jsem zažila já jakožto medik, byly absolutně k ničemu, především i díky špatné organizaci. Lékař, který má praxí mediky provést je pracovně velmi vytížen a nemůže se věnovat výuce. Samozřejmě to není jeho chyba! Při mém nástupu do praxe mi chyběla (a stále chybí) dostatečná průprava ve farmakoterapii.

Kde jste absolvovala praxi?
Většinu praxí jsem absolvovala ve Vítkovické nemocnici, něco také v Třinci – jak v Nemocnici Podlesí, tak v krajské nemocnici Třinci-Sosně.

Po vystudování medicíny jste nastoupila kde?
Do svého prvního zaměstnání jsem nastoupila na polikliniku Dopravního zdravotnictví.

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu na Dopravním zdravotnictví?
Při zapojení do kolektivu a práce mi určitě pomáhali všichni, se kterými jsem spolupracovala – a to paní ředitelka MUDr. Bogna Jiravská-Godula, pan doktor Vít Kašpárek a při zaběhnutí v ordinaci moje úžasná sestřička paní Miloslava Hrbáčková.

Vzděláváte se i po škole?
Musím přiznat, že škola člověka téměř vůbec nepřipraví na praxi, takže po nástupu na interní oddělení Vítkovické nemocnice na čtrnáctiměsíční stáž jsem se vzdělávala a získávala nové zkušenosti každý den. V rámci přípravy na atestaci mám také povinné určité kurzy.

Kdy Vám bylo v práci nejvíce úzko?
Určitě ze začátku, kdy člověk měl obavy ze všeho, co přijde. Třeba s čím pacient dojde, zda ho člověk dobře diagnostikoval a poté léčil. A samozřejmě v případech, kdy už se pacientovi nedalo řádně pomoct. Ale bohužel i na to vše si lékař zvykne a po čase se k tomu staví jinak.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester, doktorů?
Na poliklinice znám spíše kolegy, se kterými jsem v kontaktu. Musím říct, že kolektiv je skvělý, převládá ochota pomáhat a vycházet vstříc.

Co Vás na práci baví a naopak?
Baví mě sledovat vývoj u pacienta, diagnostikovat a přihlížet tomu, jak se jeho zdravotní stav zlepšuje. Nepříjemné je přepracování, když je toho moc. Lékař by měl mít na pacienta dostatek času, především aby něco neopomněl. Ale při náporu pacientů je na lékaře velký tlak.

Dokážete dělat kompromisy?
Určitě, záleží ovšem u čeho. Ale pokud se jedná o rozumný kompromis, není problém.

Co byste chtěla dokázat jako lékařka?
Chtěla bych být lékařka, na kterou pacienti nebudou nadávat (smích) a budou s mou prací spokojeni.

Jste mladá lékařka, netáhne Vás to do zahraničí?
O tom jsem vůbec nepřemýšlela. Nemám v úmyslu odjet pracovat do zahraničí.

Lékaři jsou často kritizováni, že na pacienty mají málo času. Jak s pacienty komunikujete, snažíte se jim věnovat?
Je třeba se jim dost věnovat. Ale lékař musí posoudit, se kterým pacientem je třeba strávit více času a u kterého to není zcela nutné – to ale neznamená, že by byl ten druhý nějak opomenut.

Máte pacienta, který se Vám nějakým způsobem vryl do paměti?
Určitě jich bylo několik. Většinou pacienti, se kterými jsem strávila dlouhý čas při jejich léčbě.

Lidé jsou dnes často ovlivněni internetem. Zažila jste pacienta, který k Vám přišel již s diagnózou podle internetu a jak jste postupovala?
Je pravda, že většinu věcí si lidé již nastudují na internetu, ale přesto se nechají vyšetřit od odborníka spolu s ostatní diagnostikou a akceptují naše výsledky. Nyní se setkávám především s pacienty starších ročníků a ti si informace na internetu nevyhledávají. Upřímně musím říct, že pacient i bez internetu je občas schopen se téměř sám diagnostikovat – a my to pouze potvrdíme, ale jsou to výjimky.

Když jste Vy nemocná, léčíte se sama nebo jdete k lékaři?
Já osobně jsem spíš hypochondr (smích), ale i přesto k lékaři téměř nechodím. Běžná nachlazení a podobně si "léčím" sama odpočinkem, většinou neužívám žádné přípravky z lékárny. Ovšem je nutno znát své hranice a uvědomit si, že v určitý okamžik je nutné lékaře vyhledat. Nyní samozřejmě nemluvím o prevenci – ta je důležitá a nemělo by se ji opomíjet

Když Vám skončí služba – přepnete na soukromý život?
Někdy ne zcela. Především, když je v práci shon. Po cestě z práce poté kolikrát přemýšlím, zda jsem na něco nezapomněla.

Jak trávíte své osobní volno? Jaké máte koníčky?
Volný čas trávím často odpočinkem, například sledováním filmů. Pokud nejsem z práce moc vyčerpaná, snažím se sportovat – chodím plavat nebo jezdit na koních. Nevynechám ani příležitost být s přáteli.