S mladíkem

Štěpán Bártek dal před matematikou přednost medicíně

3. 8. 2017

Mladého internistu přerovské nemocnice nadchla zahraniční stáž ve Francii.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv MUDr. Štěpána Bártka

V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších zaměstnanců na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s MUDr. Štěpánem Bártkem, který již dva roky pracuje na interním oddělení Nemocnice Přerov. V rozhovoru nám například prozradil, proč po studiu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně zamířil do přerovské nemocnice nebo jaké má záliby.

Jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Rád přemýšlím, používám dedukci a hledám různá řešení zadaného problému. Hledal jsem vědu, ve které bych tohoto využil, druhou možností byla matematika, ale pomoc lidem nakonec zvítězila.

Pracuje někdo z rodiny ve zdravotnictví?
Ne.

Proč jste si po gymnáziu vybral studium na Masarykově univerzitě v Brně a proč jste si později vybral interní obor?
Do Brna jsem šel s kamarády z gymnázia, po celou dobu studia jsme spolu bydleli na studentském bytě a pořádali párty v rámci studentského klubu Rho Beta Phi, který jsme založili. Interní obor jsem si vybral ze stejného důvodu, z jakého jsem si zvolil medicínu.

Co Vás na škole nejvíce bavilo a naopak s čím jste měl největší problémy?
Nebavily mě přednášky, nebyl jsem téměř na žádné. Naopak mě bavily klinické obory, práce s pacienty a s ní spojené první pokusy o praktickou aplikaci našich znalostí. Mám taky rád pivní kulturu v Brně (smích).

Absolvoval jste ve Francii čtyřměsíční zahraniční stáž. Co Vás tam „zavedlo“?
Chuť vidět jiný systém jak lékařské péče, tak samotného vzdělávání, a chuť získat praktické zkušenosti jako takové. Nikdy jsem těchto pár měsíců nelitoval, a kdybych vybíral znova, tak bych jel raději rovnou na rok a prodloužil studium. Zkušenosti získané v zahraničí jsou nedocenitelné.

Měl jste praxi v nemocnicích AGELu?
Ano, krátkou.

Myslíte si, že Vás škola kvalitně připravila na práci v nemocnici?
Pokud myslíte konkrétně Masarykovu univerzitu, tak si na nic nemůžu stěžovat, startovací pozice jsou obdobné. Pokud ale myslíte vysokou školu jako takovou, a dotaz je tedy mířený na vzdělávací systém, tak zcela jistě ne. Praktická aplikace znalostí na škole je minimální, nastupující lékař neví o práci na oddělení téměř nic. Neví, jak se píšou léky, jak psát infuze, neví, zda pacient smí jíst po ultrazvuku. Pro srovnání – nastupující lékař ve Francii zjistí pár organizačních záležitostí konkrétního oddělení a po dvou týdnech ani nepoznáte, že je čerstvě po škole. Ale to je téma minimálně na další rozhovor.

Proč jste se rozhodl nastoupit do Nemocnice Přerov?
Nemířil jsem nikdy do fakultní nemocnice, protiví se mi přehnaná specializace medicíny, považuji to za začátek konce pro „Ars medicinae“. Proto jsem si byl jistý, že chci pracovat v okresní nemocnici. Přerov jsem si potom vybral jako nejschůdnější variantu po krátké praxi.

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly Vaše začátky?
Vedoucí oddělení a vedoucí pracovníci, začátky jsou krušné a trvají doteď.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester a doktorů?
Výborný.

Během více než dvou let, co jste v přerovské nemocnici – kdy Vám bylo nejvíce „úzko“?
Když jsem cestou z náročné odpolední služby ťuknul do auta při parkování, protože jsem místo sledování zrcátek přemýšlel nad pacientem odeslaným akutně na vyšší pracoviště.

Vás to netáhne do zahraničí, neuvažoval jste o tom?
Do zahraničí to myslím táhne každého, kdo umí obstojně alespoň jeden cizí jazyk, jde jen o poměr odvahy, respektive pohodlnosti, a závazků v České republice.

Přináší Vám práce lékaře radost, uspokojení nebo je to něco jiného, než jste si myslel?
Ano. Jen je, myslím, velká škoda, že nemáme čas vnímat vděk pacientů. Z malých radostí mám například na službách rád moment, když pacienta klinicky vyšetřím a na základě toho mu vysvětlím, co musíme upřesnit či vyloučit za pomocí laboratorních a dalších paraklinických vyšetření, přičemž hned za to dodám odhadovaný výsledek testů a rovnou i nastíním další postup. Potom již jen přijdu za pacientem s ambulantní zprávou a se spokojeným výrazem. Většinou to vyjde.

Co byste ve své práci chtěl dokázat, jaký máte cíl v souvislosti se svou profesí?
Myslím, že je opravdu brzy mít nějaké vysoké cíle. Plánuju řídit se pravidlem „Primum non nocere“ (především neškodit) a u toho pracovat na atestaci v oboru Vnitřní lékařství. Věcí, které bych chtěl změnit, je mnoho, ale jsou organizačního a politického rázu a nemá smysl se jimi zde zabývat.

Ve zdravotnictví je důležitá diskuze s pacienty – nejen o jejich zdravotních problémech. Dokážete s nimi mluvit? O čem se s nimi bavíte?
S pacienty se bavím jen a pouze o jejich zdravotních problémech. Pokud s jejich zdravotními problémy souvisí jejich sociální situace, partnerské problémy apod., tak s nimi rozebírám i tyto záležitosti, ale na nic navíc skutečně není čas. Lékař musí neustále usměrňovat svou pozornost na záležitosti, které mají zásadní smysl v řešení hlavního problému konkrétního pacienta, aby ušetřil cenný čas na razítkování žádanek, telefonické objednávání vyšetření a další důležité věci (smích).

Máte pacienta, který se Vám určitým způsobem „vryl“ do paměti?
Ano, je jich více.

Když Vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?
Upřímně by mne zajímalo, zda někdo na tuto otázku odpoví, že ano.

Jak trávíte své osobní volno – Vaše koníčky, rodina?
Trávím čas s přítelkyní, sportuji – což naštěstí kombinujeme v rámci společenského tance. Dále provozuji jiné sporty, rád degustuju pivo a jím (smích). Za rodinou jezdíme tak často, jak můžeme, ale je to jistě méně často, než by si zasloužili.

Kolik času věnujete sportu?
Snažím se něco dělat každý den, pokud to aspoň trochu jde. Střídám především taneční sport, kettlebell, běhání a cyklistiku. Na univerzitě to byly i bojové sporty, doufám, že na ně někdy najdu zase čas, ale momentálně je prioritou příprava na taneční soutěže a na Spartan Race.

Jak trávíte dovolenou?
Plánované dovolené trávíme nejraději cestováním po cizině. Čas trávený ve volnu po průměrné službě odpovídá mým momentálním mentálním kapacitám – zpravidla se posadím k počítači s pivem a křupkama, dám nohy na stůl a hraju počítačové hry (smích).