S mladíkem

Miriam Hracká ráda poznává nové lidi a kultury

9. 11. 2016

Mladá fyzioterapeutka již více jak rok pracuje v Nemocnici Český Těšín.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv Bc. Miriam Hracké

V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších zaměstnanců na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s Bc. Miriam Hrackou, která již více jak rok pracuje na rehabilitačním oddělení Nemocnice Český Těšín. V rozhovoru nám rodačka z Třince například prozradila, proč po studiu na Ostravské univerzitě zamířila do Českého Těšína, proč se věnovala dobrovolnictví nebo jaké má záliby.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví?
Zdravotnictví mi bylo vždy blízké. A protože jsem vždycky chtěla dělat práci, přes kterou bych pomáhala lidem, byla to jasná volba.

Pracuje někdo z rodiny ve zdravotnictví?
V minulosti nikdo. Nedávna začala pracovat ve zdravotnictví moje teta.

Proč jste si po gymnáziu vybrala Lékařskou fakultu Ostravské univerzity obor fyzioterapie?
Přemýšlela jsem o něčem ve zdravotnictví. Když jsem si prohlížela obory jako všeobecná sestra nebo všeobecné lékařství, natrefila jsem i na fyzioterapii. Docela mě to zaujalo, a tak jsem i tam podala přihlášku.

Co Vás na škole nejvíce bavilo a naopak s čím jste měla největší problémy?
Na škole mě nejvíce bavily přednášky zaměřené na cvičení s dětmi, i když jich nebylo moc. Velice přínosná byla také praxe v nemocnici. Co mne moc netáhlo, byly předměty spojené s fyzikou a biomechanikou.

Měla jste nějaké zahraniční stáže?
Ne, neměla.

Měla jste praxi v nemocnicích AGELu?
Ano, jedno léto jsem měla praxi v Nemocnici Podlesí.

Proč jste se rozhodla nastoupit do Nemocnice Český Těšín?
Doslechla jsem se, že v nemocnici v Českém Těšíně hledají fyzioterapeuta, a tak jsem poslala životopis. Měla jsem právě po státnicích, a když jsem se dozvěděla, že jsem práci dostala, nabídku jsem ráda přijala.

Na jakém oddělení pracujete?
Nyní pracuji na rehabilitační ambulanci, ale v nemocnici se na odděleních střídáme skoro každé tři měsíce.

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly Vaše začátky?
Z počátku mě proškolil náš vedoucí a pak mi nejvíce pomohly mé kolegyně fyzioterapeutky, které mne zaučily do běžného provozu oddělení. Nejprve jsem se hodně doptávala, ale postupem času, když člověk musí dělat věci samostatně, získává větší jistotu.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester a doktorů?
Jsem ráda za náš kolektiv, myslím si, že se nám daří dobře spolupracovat.

Během dvou let, co jste v českotěšínské nemocnici – kdy Vám bylo nejvíce „úzko“?
Asi právě teď – při rozhovoru (smích).

Vás to netáhne do zahraničí, neuvažovala jste o tom?
Ráda jezdím do zahraničí a poznávám nové lidi a kultury. Proto taky v zahraničí nyní dálkově studuji – a to na Slovensku (smích). Ale můj sen od dětství je jet na misii do Afriky a pomáhat tam s týmem zdravotníků. Pevně věřím, že se mi tento sen jednou splní.

Přináší Vám tato práce radost, uspokojení nebo je to něco jiného, než jste si myslela?
Mám opravdu ráda svou práci, jasně že často člověk přijde domů utahaný jak pes (smích). Ale stojí to za to. Těší mě, když s mými pacienty děláme pokroky.

Myslíte si, že Vás škola kvalitně připravila na práci v nemocnici?
Ostravská univerzita klade důraz na to, aby studenti měli co nejvíce praxe během studia, což je velmi přínosné. Samozřejmě teprve samotná práce v nemocni vás nejvíce naučí.

Budete jako bakalářka studovat dále?
Ano, jak jsem už výše zmiňovala, pokračuji dálkově v magisterském studiu v Banské Bystrici na Slovensku.

Co byste ve své práci chtěla dokázat, jaký máte cíl v souvislosti se svou profesí?
Chtěla bych se v budoucnu více věnovat dětem.

Ve zdravotnictví je důležitá komunikace s pacienty – nejen o jejich zdravotních problémech. Dokážete s nimi mluvit? O čem se s nimi bavíte?
Tak určitě, komunikace je velmi důležitá. Už ve škole do nás hustili, že správný fyzioterapeut by měl být tak trochu i psychologem. S pacienty mluvit problém nemám, protože vždycky se najde nějaké společné téma, např. kopání brambor a hlídání vnoučat (smích). Takže se často i zasmějeme.

Máte pacienta, který se Vám určitým způsobem „vryl“ do paměti?
Každý pacient je nějakým způsobem zajímavý, ale jsou někteří, kteří se mi opravdu vryli do paměti svým pozitivním přístupem k životu, navzdory své těžké zdravotní situaci. Jednu pacientku si zapamatuji určitě. I přes její postižení – celkové ochrnutí pravé horní končetiny – přicházela na cvičení pokaždé s elánem a úsměvem na tváři. Nikdy se nevzdávala, i když se výsledky nedostavovaly tak rychle, jak by chtěla.

V minulosti jste byla dobrovolnicí v Denním stacionáři Lydie v Českém Těšíně nebo v Centru pro rodinu a sociální péči jste pracovala jako asistent osoby se zdravotním postižením. Co Vás k tomu vedlo?
Byla to skvělá příležitost vyzkoušet něco nového a při tom někomu pomoci. K tomu, byla to práce s dětmi, což mě baví.

Když Vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?
Když jsem začala pracovat, tak mi to vůbec nešlo, přišla jsem domů a pořád mi v hlavě šrotovalo všechno, co jsem v práci zažila. Teď už to je lepší.

Jak trávíte své osobní volno – Vaše koníčky, rodina?
Mám velkou rodinu a držíme hodně pospolu, takže často se scházíme a podnikáme nějaké akce. A potom ráda chodím na hory. Protože mám ráda děti, věnuji se jim u nás v kostele v Neborech.

Jak často chodíte sportovat a jak trávíte dovolenou?
Nesportuji pravidelně, ale jezdím skoro každý den do práce na kole, kromě zimy. Takže i to by šlo brát jako sportování. A taky mám ráda plavání. Dovolenou ráda trávím na horách anebo na chatě s přáteli. Kromě toho přes léto organizujeme dětské
tábory.

 

Slečna Hracká velmi brzy po nástupu na naše oddělení prokázala jak teoretické, tak praktické zkušenosti, které dále rozvíjí. Pracuje s velkým zájmem a má skvělé výsledky. Rychle si získala oblibu mezi pacienty, dokonce jí pacienti, které měla v péči na lůžkovém oddělení rehabilitace udělili Řád zlaté ručky a dali si s tím takovou práci, že nechali vyrobit kovovou medaili v tomto znění. Před nastoupenou jednotkou jsem ji pak touto medailí dekorovala. 

MUDr. Barbora Zbránková, předsedkyně představenstva Nemocnice Český Těšín