S mladíkem

Doktor Štěpán považuje komunikaci s pacienty za zcela zásadní

7. 12. 2015

Mladý gastroenterolog se snaží na pacienty působit pozitivně, protože většina má závažné diagnózy a čekají na lékaře, který je nejen vyšetří, ale i povzbudí a občas zavtipkuje.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

V našem mapování života lékařů a zdravotních sester na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát udělali rozhovor s MUDr. Michalem Štěpánem, který již čtyři roky pracuje v Centru péče o zažívací trakt Vítkovické nemocnice. V rozhovoru nám rodák ze Zlínska například prozradil, proč po studiu na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze zamířil do Ostravy, proč ho baví práce v gastroenterologickém centru nebo jaké má koníčky.

Jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Již od mala jsem se zajímal o přírodní vědy. Žil jsem na vesnici, věnoval se chovatelství domácích zvířat, jezdil na chovatelské výstavy. Také jsem se účastnil nejrůznějších olympiád v biologii a chemii. Sledoval jsem seriály s lékařskou tématikou jako například Nemocnice na kraji města a k lékařům jsem měl vždy velký respekt. Velké dilema pak nastalo v posledním ročníku gymnázia, kdy jsem se rozhodoval mezi studiem veteriny, přírodovědecké fakulty a medicíny. Tehdy zapůsobila hodně rodina, především moje matka a děda, a volba byla jasná.

Je někdo z Vašich předků nebo někdo z rodiny ve zdravotnictví?
V naší rodině nikdo, kromě mojí mladší sestry, ve zdravotnictví nepracuje. Tudíž medicína pro mě byla velkou neznámou. Asi je to dobře. Nikdo mě od lékařství neodrazoval a já si vytvořil svůj vlastní názor na celou problematiku i zdravotnictví v České republice.

Kde jste vystudoval vysokou školu?
Studoval jsem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Když to hodnotím zpětně, bylo to doposud pár nejlepších let v mém životě.

Proč jste si vybral gastroenterologii?
Vždy jsem chtěl být chirurgem. Na medicíně mě hodně bavila anatomie, dělal jsem pár let demonstrátora medikům na anatomických pitvách. Zlom pak nastal ve třetím a čtvrtém ročníku medicíny. Stáže na chirurgii mě o tomto oboru nepřesvědčily. Osudovou osobností pak byla docentka MUDr. Honsová, Ph.D., z IKEMu, která naši skupinu vyučovala patologii. Byla to žena, která mě naučila myslet v souvislostech, logicky a která je i díky svému lidskému přístupu k druhým dodnes mým vzorem. Chtěl jsem mít náhled na člověka jako „celek", tudíž interna jako „královna lékařských věd" pro mě byla jasná volba. A gastroenterologie proto, jelikož jako interní obor má velmi blízko k chirurgii.

Měl jste nějaké zahraniční stáže?
Zahraniční stáže jsem bohužel žádné neabsolvoval, ale doufám, že se to ještě změní.

Jak můžete zhodnotit školství – medicínu. Dala Vám v přípravě k profesi maximum, nebo byste něco změnil?
Myslím, že teoretické znalosti byly dostatečné. Stáží a kontaktu s pacientem bylo velmi málo a toto si myslím, by se určitě mělo změnit.

Měl jste praxi v nemocnicích AGELu?
Neměl, naprostou většinu stáží jsem absolvoval v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. Poprvé jsem byl v nemocnici AGEL v Přerově před několika lety, když tam byl na interně hospitalizován můj příbuzný.

Jak dlouho jste ve Vítkovické nemocnici a proč právě jste se rozhodl pro tuto nemocnici?
Ve Vítkovické nemocnici jsem čtyři roky. Chtěl jsem se vrátit z Prahy zpět na Moravu a věnovat se gastroenterologii. A myslím, že jsem si vybral naše centrum pod vedením primáře Urbana správně.

Jak to, že rodák ze Zlínska, který poté studoval v Praze, nastoupí do ostravské nemocnice?
Chtěl jsem se vždy vrátit zpět na Moravu, ale do většího města. Těžké rozhodování pak bylo, když jsem dostal možnost pracovat v Praze i v Ostravě. Mám rád změny, ta přestěhováním do Ostravy nastala a dnes ji hodnotím kladně. V Ostravě mám spoustu přátel, dobrou práci, výborného nadřízeného a rodiče mám rovněž blízko.

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly Vaše začátky?
Začátky určitě jednoduché nebyly. Primář Urban je přísný, ale spravedlivý vedoucí, své ovoce to po pár měsících přineslo. Na našem pracovišti máme velký koloběh pacientů, tudíž bylo nutné se velmi rychle zapracovat a zapojit do kolektivu. Co se týče kolegů, nejde jmenovat jednotlivce. Byli to všichni kolegové. Můžu říci, že máme výborný kolektiv lékařů, my mladší se učíme od starších kolegů, kteří jsou nám nápomocni.

Vaším primářem je jeden z největších evropských odborníků na gastroenterologii – MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. Jak se pod takovou kapacitou pracuje? 
Velmi dobře. Jsem velmi rád, že pracuju pod vedením pana primáře Urbana. Je to uznávaná osobnost, ale spravedlivý nadřízený. Nám mladým se věnuje, má vybudovaný respekt, pořádek na pracovišti, dokáže člověka ocenit i zkritizovat, což je správné. Myslím, že právě díky jeho osobě si řada z nás vybrala právě vítkovické pracoviště.

Vaše oddělení Centrum péče o zažívací trakt patří mezi velmi uznávané v celém světě. Jste mezi řadou odborníků – dostanete se také k „těžším“ operacím?
Dlouhou dobu jsem pracoval pouze na standardním oddělení a interním příjmu. Postupně jsem se však dostal do gastroenterologické ambulance, naši mezioborovou JIP, krátkou dobu provádím sonografie a několikrát týdně již chodím na endoskopie, takže práce je rozmanitá a velmi zajímavá. Rovněž pravidelně s kolegy navštěvujeme Centrum experimentální endoskopie, které je součástí lékařské fakulty Ostravské univerzity, kde připravuji modely prasečích žaludků a máme tak možnost se učit a trénovat nejrůznější endoskopické techniky. Účastníme se řady tuzemských i mezinárodních kongresů. Zanedlouho se začne budovat nové moderní endoskopické pracoviště v naší nemocnici a tak se budu moci já i kolegové více věnovat i jiným endoskopickým vyšetřovacím a terapeutickým metodám jako doposud.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester a doktorů?
Se všemi lékaři mám vesměs přátelský vztah, vzájemně si pomáháme, učím se od starších. Několikrát za rok se s kolegy a sestřičkami sejdeme a jdeme společně za zábavou, například na známou Stodolní, odkud máme velmi pestré zážitky. Samozřejmě na pracovišti je se sestřičkami důležité mít dobré vztahy, někdy je to náročné, ale doposud jsme to vždy zvládli. Vztah lékař sestra je zcela zásadní a vzájemná důvěra, respekt a kladný výstup pro pacienta musí fungovat na sto procent.

Během čtyř let, co jste ve Vítkovické nemocnici – kdy Vám bylo nejvíce „úzko“?
Byly těžké chvíle, ale úzko mně nikdy nebylo. Mám spousty koníčků, takže pracovní stresy kompenzuji sportem nebo zábavou. Takže ve svém věku ještě prozatím stále razím heslo „co tě nezabije, to tě posílí".

Vás to netáhne do zahraničí, neuvažoval jste o tom?
Uvažoval, přiznám se. Myslím si, že medicína v Česku je na velmi dobré úrovni, i když pro zdravotníky špatně ohodnocena. V zahraničí – v Americe, nebo jiných státech Evropy – jsem byl několikrát. Dovedu si představit krátkodobou stáž v zahraničí, ale dlouhodobou práci nikoli. Mám rád Česko, svoji rodinu, přátele, jsem se svým životem spokojen a jen kvůli penězům do zahraničí jít momentálně neplánuji. Možná se to časem změní, kdoví.

Co říkáte na to, že Vítkovická nemocnice je pravidelně oceňována?
To je samozřejmě jen dobře.

Přináší Vám tato práce radost, uspokojení nebo je to něco jiného, než jste si myslel?
Radost a uspokojení mně samozřejmě přináší, jinak bych ji nedělal. Moc mě baví práce s lidmi, která je sice někdy velmi náročná. Ale pokud ji člověk vykonává dobře a svědomitě, přináší pak zasloužené ovoce pro druhé a tudíž i pro mě.

Budete si jako lékař si dodělávat nějakou atestaci, studujete dále?
Atestaci z gastroenterologie mám v plánu za dva roky. V plánu mám v brzké době vylepšit své jazykové znalosti. Rád bych si pak rovněž po atestaci dodělal doktorské studium.

Co byste ve své práci chtěl dokázat, jaký máte cíl v souvislosti se svou profesí?
Můj cíl je jediný, být dobrý lékař, který bude pro pacienty užitečný. Samozřejmě umět dobře endoskopovat, mít dobré vztahy s kolegy a kontakty se správnými lidmi. Do budoucna bych rád zastával nějakou vyšší pozici, ať už primáře na gastroenterologickém oddělení v některé moravské nemocnici nebo si rád zřídil svoji gastroenterologickou ambulanci.

Ve zdravotnictví je důležitá diskuze s pacienty – nejen o jejich zdravotních problémech. Dokážete s nimi mluvit? O čem se s nimi bavíte?
Komunikace s pacienty je zcela zásadní. Snažím se na pacienty působit pozitivně. Občas se stane, že „člověk nemá náladu", například po službě. Ale vím, že na našem oddělení je většina pacientů se závažnými diagnózami a čekají na lékaře, který je nejen vyšetří, ale i povzbudí, zasměje se s nimi a občas zavtipkuje. Ještě bližší kontakt mám se svými pacienty v gastroenterologické ambulanci, kterou mám jednou týdně. To je pro mě zasloužený relax, jelikož kromě nemocí rozebereme i jiná témata – například dovolenou, a pak i díky úžasným sestřičkám, které v gastroenterologické poradně máme.

Máte pacienta, který se Vám určitým způsobem „vryl“ do paměti?
Je jich několik a převážná většina je z gastroenterologické ambulance.

Když Vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?
Snažím se po práci vypnout a věnovat se koníčkům a přátelům. A hlavně se snažím nepřenášet pracovní záležitosti a problémy, pokud jsou, na jiné lidi ve svém okolí.

Jak trávíte své osobní volno – Vaše koníčky, rodina?
Jsem svobodný, rodinu nemám. Volný čas trávím velmi rozmanitě. Jak říkám – domů se chodím prakticky jen vyspat. Rodiče mě odmalička vedli k sportu, krátkou dobu jsem chodil i s bratrem na sportovní školu ve Zlíně. Ze sportů mám rád fitness, in-line, kolo, plavání, lyžování, běžkování, a také saunování. Moc rád cestuju, po Česku i v zahraničí, a to několikrát do roka. Občas zajdu do kina, divadla nebo na muzikál. Samozřejmě párkrát do měsíce zajdu s přáteli jen tak „do ulic" za zábavou.

Jak často chodíte sportovat a trávíte sportem dovolenou?
Do fitka se snažím chodit dvakrát týdně, na víc čas nezbývá. Chodím tam hlavně pro svůj dobrý pocit, vyplavení endorfinu, protáhnout tělo. Pokud je dobré počasí, snažím se jezdit na kole nebo in-linech. Dovolenou mám rád především u moře, pokud možno i vícekrát za rok. Velmi rád však trávím volný čas taky u rodičů na chalupě – čerstvý vzduch, klid a hezká příroda jsou pro mě po nabitém týdnu ideálním odpočinkem.