S mladíkem

Lékařka Olga Pavlová se jako malá bála doktorů a nemocničního prostředí

28. 8. 2015

Mladou doktorku práce na oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Podhorské nemocnice v dobrém kolektivu baví.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Mgr. Markéta Stržínková

Sekundární lékařka oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Podhorské nemocnice v Rýmařově Olga Pavlová se narodila v roce 1988 v Olomouci. Po vystudování gymnázia v Olomouci absolvovala šestileté studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Více jak rok pracovala jako sekundární lékařka interního oddělení Masarykovy nemocnice v Rakovníku. Poté nastoupila do Podhorské nemocnice. Kromě bratrance od otce, který žije v Rusku, nikdo z předků či rodiny mladé lékařky Olgy Pavlové nikdy nepracoval ve zdravotnictví. Navíc když byla malá, nemocničního prostředí a lékařů se vždycky bála. A ještě na střední škole myšlenka na studium medicíny jí přišla nereálná. „Ale hodně mě bavila biologie a chemie a taky ráda komunikuji a trávím čas s lidmi. Tak mi nakonec lékařské povolání připadlo jako zajímavá práce a prsty v tom mají i moji rodiče, kteří s tím vlastně přišli,“ říká sympatická doktorka, jejíž rodiče jsou učitelé. „A to se mi k mému povolání taky hodí. Pacienti jsou, řečeno s nadsázkou, taky někdy jako děti,“ doplnila se smíchem. A proč rodačka z Olomouce nastoupila na lékařskou fakultu do Prahy? Zejména se chtěla osamostatnit. Interní obor si vybrala pro možnost získat komplexní přehled a souvislosti ve většině onemocnění.

ZAHRANIČNÍ STÁŽ
Jako medička kromě praxí v pražských nemocnicích také byla na stáži v Německu v rámci programu Erasmus. „Byla to velmi zajímavá zkušenost nejen v pracovním smyslu. Ocitla jsem se úplně v cizím prostředí, musela jsem se domluvit a získávat informace v cizím jazyce, což člověka formuje celkově. Ze začátku to nebylo jednoduché, ale okolí to většinou chápalo,“ vysvětluje mladá lékařka, která by po vzoru Německa během studia zařadila více praxe, aby pak absolventi měli hladší nástup do zaměstnání. Protože pracovala v Německu i Česku, může srovnávat. Velkým rozdílem je podle ní skutečnost, že v Německu mohou lékaři pracovat pouze 24 hodin. „Po službách musí chodit domů, jsou více odpočatí a zřejmě jim nehrozí tak velké riziko vyhoření jako u nás. Nic ale není černobílé. Nepřítomnost lékaře po službě pro ostatní kolegy znamená, že musí zastat jeho práci,“ uvádí s tím, že německé sestry nesmějí dělat invazivní výkony, takže lékaři musí pacientům odebírat krev sami, což je pro ně další práce navíc.

„Rozdílné je také uspořádání lékařského studia. Němečtí medici pracují poslední rok studia v nemocnici v oboru, který si vybrali. Mají tak větší přehled při nástupu do práce,“ dodala. Po absolvování lékařské fakulty nastoupila na interní oddělení Masarykovy nemocnice v Rakovníku. „Zvolila jsem si menší interní oddělení na periferii, kde je neselektované spektrum pacientů. Tak jsem musela řešit kromě interních i neurologické, infekční, urologické, gynekologickéa někdy dokonce i chirurgické diagnózy. Jsem za tu zkušenost vděčná, hodně mi to dalo,“ řekla k první lékařské práci. Své začátky zde ale považuje za krušné. Vyšla ze školy, praxe minimální, velké množství pacientů, na které měla málo času, a často musela řešit několik věcí zároveň. Také jí vadilo, že měla málo prostoru pro komunikaci s pacienty, takže svou první práci nesla těžce. V té době jí velkou oporou byla rodina, i když na míle daleko. Přestože lékařce práce na interním oddělení dala hodně důležitých zkušeností, není to obor, ve kterém by chtěla celý život pracovat. Proto se rozhodla pro méně zatěžující obor – pro rehabilitaci. A jak už to tak bývá, zrovna bylo volné místo v Rýmařově, nedaleko od rodiště.

NÁSTUP DO PODHORSKÉ NEMOCNICE
V minulosti, když byla na stáži v Německu, tak uvažovala, že by tam mohla zůstat pracovat. „Ovšem když došlo na lámání chleba, tak se mé veškeré ambice pracovat v zahraničí nějak vytratily. Za humny je mi nejlíp,“ uvedla s úsměvem, proč po zkušenosti v Rakovníku nezamířila pracovat do zahraničí. Do Podhorské nemocnice nastoupila začátkem letošního roku. Práce na rehabilitačním oddělení ji baví, oproti interně je pro ni balzámem na duši. Také si velmi váží toho, že má možnost se více věnovat pacientům i dalšímu studiu. „Máme dobrý kolektiv. Sestřičky i doktoři jsou příjemní. Nejsem typ člověka, se kterým by se nedalo domluvit. A s panem primářem si celkem rozumíme, lepšího primáře jsem si ani nemohla přát,“ sdělila s tím, že jí v nejbližší době čeká atestační program Rehabilitační a fyzikální medicíny a také se zajímá o alternativní a psychosomatickou medicínu a má v plánu se vzdělávat i v těchto oblastech. Pohovořit s pacienty je pro zdravotníky velmi důležité.

Pacienti přicházejí nejen s nemocemi či bolestmi, ale mnohdy se za nimi skrývají velké starosti nebo těžká životní situace. Proto se Olga Pavlová snaží s nimi často mluvit. „Hodně spolu mluvíme o životě, o pacientových nemocech, o jejich příčinách a také o možnostech léčby a změnách, které by pacientovi mohly pomoci k uzdravení nebo alespoň ke zlepšení kvality života. Snažím se je motivovat k převzetí zodpovědnosti nad svým zdravím, protože, jak již říká staré přísloví, každý je svého štěstí strůjcem. Domnívám se, že ve zdraví to platí stejně,“ vysvětlila lékařka. Podle ní je pro Podhorskou nemocnici dobrým vysvědčením, že byla oceněná podle pacientů jako jedna z nejlepších v republice. „Vždy nejvíce záleží na přístupu k lidem,“ dodala. Proti předchozím měsícům se lékařce již celkem daří po práci přepnout na osobní život a na práci už nemyslet. Přesto si někdy mimo pracovní dobu vzpomene na některé pacienty a přemýšlí nad tím, jak jim pomoci. Svůj volný čas nejraději tráví se svou rodinou a v přírodě. Kromě toho tančí, zpívá, sportuje, ale všechno spíše jen odpočinkově, když se jí chce. A sem tam se snaží někoho potěšit vlastnoručním výrobkem.

ŘEKL O MUDR. OLZE PAVLOVÉ:
Paní doktorka je až nezvykle empatická. U pacientů si rychle získává důvěru, což je určitě nezbytné u naší profese. Současně je velmi zvídavá, rychle se učí a nové poznatky přirozeně aplikuje do praxe. Je komunikativní, otevřená, upřímná, současně pečlivá a důsledná. Na naše oddělení nastoupila šikovná a perspektivní kolegyně.

MUDr. Arnold Pavlík, primář oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Podhorské nemocnice