S celebritou

Barbora Strýcová rozjela své talk show U Baru

7. 10. 2020

Česká tenistka byla hrdinkou finále Fed Cupu ve Francii 2016, kdy nejprve vyrovnala stav na 2:2 a poté s Karolínou Plíškovou v rozhodujícím zápase porazila nejlepší světový deblový pár.

Text: Ing. Tomáš Želazko, Mgr. Karel Tejkal / Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

Česká tenistka Barbora Strýcová na sebe výrazně upozornila již v juniorské kategorii, kdy vyhrála dvakrát za sebou juniorku Australian Open (2002, 2003). Ve finále roku 2002 porazila Marii Šarapovovou a na konci této sezóny byla vyhlášena juniorskou mistryní světa. Navíc v roce 2002 získala juniorské tituly ve čtyřhře French Open a Wimbledonu. První velké úspěchy v ženské kategorii vybojovala na grandslamu ve Wimbledonu 2014, kde se poprvé v kariéře probojovala do čtvrtfinále. Ty největší úspěchy Barbora sklízí v posledních letech, kdy například ve Wimbledonu 2019 ve dvouhře skončila v semifinále a na témže turnaji vyhrála ženskou čtyřhru s Tchajwankou Sie Su-wej. Na Olympijských hrách v Riu de Janeiru spolu s Lucii Šafářovou získaly bronzovou medaili. Na žebříčku WTA byla pro dvouhru nejvýše klasifikovaná v lednu 2017 na 16. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 1. místě. V týmové soutěži Fed Cup s českým týmem získala pětkát titul. V roce 2019 vyhrála českou tenisovou anketu Zlatý kanár. Domovským oddílem je Tenisový klub Sparta Praha.

V kolika letech jste začala hrát tenis a kdo Vás k němu přivedl?
S tenisem jsem začala ve 4 letech u nás v Plzni. V té době jsme bydleli blízko tenisových kurtů. Navíc má sestra hrála tenis, takže to byla právě ona, kdo mne k tenisu přivedl. Sestra dělala ještě krasobruslení, které se mi také líbilo, takže jsem chtěla vyzkoušet i tento sport.

Po kom jste zdědila sportovní talent?
To nevím. Spíše bych řekla, že jsem měla vůli a odhodlání, protože tenis byl pro mě vždy první volba. Rodiče byli také sportovci, táta dělal házenou a máma atletiku, takže jsem měla zápal pro sport tak nějak v sobě.

Dělala jste v dětství i jiné sporty?
Jak jsem zmiňovala, dělala jsem do 12 let i krasobruslení. Od svých 8 let jsem měla kondičního trenéra Karla Rubáše, s kterým jsme dělali různé atletické průpravy, díky kterým jsem se naučila, jak se hýbat na kurtu, jak správně běhat a mnoho dalšího. K jeho radám se vracím i dnes.

Před časem jste prozradila, že Vaším vzorem byla německá tenistka Steffi Grafová. Proč zrovna ona?
Líbilo se mi, jak na kurtu vypadala. Za každé situace byla elegantní, nesmírně psychicky odolná, nedávala najevo emoce. Moc jsem ji odmalička obdivovala.

A kdo vám je sympatický svou hrou v mužském tenise?
Rafael Nadal je mi charakterově hodně blízký. Baví mě ho sledovat, je to fenomén. Je až neuvěřitelné, co ve svém věku dokáže.

Čemu připisujete fakt, že největší úspěchy slavíte v posledních letech, kdy jste dosáhla 30 let?
Myslím si, že to je tím, že jsem dospěla. Naučila jsem spoustu věcí řešit jinak, jinak je vidět. Určitě mi pomohly i zkušenosti, které jsem za svou tenisovou kariéru posbírala.

Zejména v posledních letech jste zaznamenala hodně vítězství. Co považujete za svůj dosavadní TOP úspěch kariéry?
Za největší úspěch dosavadní kariéry považuji loňský Wimbledon, kde jsem došla do semifinále dvouhry a ve čtyřhře jsem s parťačkou Su-wej Sie ovládla čtyřhru bez ztráty setu a díky tomuto triumfu jsem se stala světovou deblovou jedničkou. Cením si ale i dalších úspěchů jako třeba stříbrné medaile z olympiády v Riu 2016 nebo prvního vyhraného turnaje v kariéře.

Byla jste hrdinkou finále Fed Cupu ve Francii v roce 2016, kdy jste nejprve s Cornetovou vyrovnala stav na 2:2 a poté s Karolínou Plíškovou v rozhodujícím zápase porazila nejlepší světový deblový pár Garciová-Mladenovičová. Byly to Vaše životní zápasy?
Byly to jedny z mých životních zápasů. Proti Cornetové jsem nastupovala za stavu 1:2, takže to bylo pro mě velmi náročné na psychiku. Navíc hrát proti Alize není nikdy lehké, párkrát jsem s ní i prohrála. Ale v ten moment jsem neměla v hlavě žádné myšlenky, že by se to nemuselo povést a že bych prohrála. Vlastně půl hodinu po dohrání zápasu dvouhry jsem šla hned hrát čtyřhru s Karolínou, takže jsem byla stále plná emocí a adrenalinu a byla jsem ochotná nechat
na kurtu vše.

A naopak – co se Vám nepodařilo, co Vás nejvíce mrzí?
Jsou zápasy, které mám stále v hlavě. Mrzí mě třeba zápas 3. kola US Open 2015 proti Sabine Lisicki, kde jsem vedla 5:1 ve třetím setu, a nakonec jsem ho prohrála. Ale třeba i to, že jsem byla dvakrát v semifinále Prague Open, ale nikdy jsem se nedostala do finále. Vlastně každý zápas, který prohrajete, vás mrzí a o to víc, pokud jste už v závěrečné fázi turnaje.

Před časem jste také uvažovala o konci kariéry. Jaké jsou Vaše tenisové cíle, do kolika chcete hrát? Je přece mnoho hráček, které i v pozdějším věku hrály čtyřhry (Martina Navrátilová) nebo stále hrají (Květa Peschkeová). A debl můžete hrát do stovky.
Jednou kariéra skončí to je jasné. Je mi 34 let, chci založit rodinu, ale kdy přesně kariéru ukončím, to sama nevím.

Co by Vás bavilo dělat po skončení kariéry – třeba za 15 let? Trénovat, dělat manažerku nebo něco jiného?
Já doufám, že za 15 let budu mít už rodinu a jestli zůstanu u tenisu, tak budu jedině ráda. Tenis je můj život a nějakým způsobem bych u něj ráda zůstala i po skončení kariéry. Zároveň mě naplňuje i spoustu jiných věcí – například jsem nedávno začala s nahráváním podcastu U Baru, což mě velmi baví. Baví mě také oblast módy a zdravé výživy. Je spousta věcí, které mám v hlavě, ale co budu za 15 let dělat, to vám neřeknu. Hlavně ať jsem já i moje rodina zdravá.

Jste dost emotivní – na kurtech si jako bojovnice a motivátorka často neberete servítky, mluvíte, vztekáte se. Jaká jste v soukromí?
V soukromí jsem podobná jako na kurtech, jen jsem možná o něco klidnější. Když jdu na kurt tak jediné, co chci, je tam nechat všechno a zápas vyhrát. S tím souvisí i to, že se občas neudržím a emoce musí ven. Ale snažím se na tom pracovat, být klidná a mít emoce v rovnováze.

Ve stovce nejlepších hráček světa je dost českých hráček – kromě Vás sestry Plíškové, Kvitová, Muchová, Vondroušová, Bouzková, Siniaková. Dříve například Šafářová, Koukalová a další. Jak si vysvětlujete, že taková malá země produkuje tolik dobrých tenistek?
Myslím si, že to je hlavně tím, že se motivujeme s holkami navzájem. Každá chceme být ta nejlepší a úspěchy ostatních Češek nás v pozitivním slova smyslu motivují k co nejlepším výkonům. Navíc v Česku je velká spousta šikovných trenérů a skvělé zázemí
pro tenis.

S českými tenistkami spolu trénujete. Zajdete si také společně třeba na kafe, do kina nebo po obchodech? Petra Kvitová řekla, že se vždy těší na Fed Cup, kde máte výborné vztahy. 
Když jsme na turnajích, tak bohužel není moc času na chození do kaváren či do kina, navíc každý se chce soustředit na sebe a svůj výkon. Jinak zrovna s Petrou Kvitovou občas zajdeme na večeři nebo na nákupy a máme mezi sebou opravdu přátelský vztah.

Panují názory, že mezi světovými tenistkami je příliš velká rivalita. Jak vycházíte s ostatními tenistkami?
Vycházím s nimi dobře.

Na Vašem instagramovém profilu máte živé talk show U Baru. Jak Vás to baví, a máte nějaký vzor – třeba Marka Ebena, Jana Krause?
Já jsem podcast chtěla dělat už dlouho. A když jsme byli všichni v karanténě, tak jsem si řekla, že je ten nejlepší čas s tím začít. Ze začátku jsem byla nervózní a nevěděla jsem, do čeho jdu, ale myslím si, že se to díl od dílu lepší. Jsem stále ve světě podcastů začátečník a vím, že mám co zlepšovat. Moc ráda jako moderátorku mám Lucii Výbornou, která se mnou nedávno dělala rozhovor a musím říct, že ji obdivuji, s jakou grácií rozhovory vede a jak je vždy stoprocentně na hosta připravena.

V talk show jste měla například Jaromíra Jágra, Dominiku Cibulkovou. Kdo Vás nejvíce překvapil a čím?
Každý z hostů, kterého jsem ve své show měla, mě něčím překvapil. Zrovna rozhovor s Dominikou Cibulkovou mě překvapil Dominičinou otevřeností a bezprostředností a moc jsem si ho užila.

Máte nějaké rituály před či při zápase?
Mám spoustu rituálů. Jsou to především věci, které mě pomáhají dostat do zápasové koncentrace. Nechci je samozřejmě všechny prozrazovat, ale například dělám stejnou rozcvičku nebo poslouchám stejné písničky.

Jak trávíte volný čas?
Volný čas nejčasněji trávím doma v kuchyni, kde velmi ráda vařím a zkouším nové recepty. Je to pro mě opravdu relax.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jednou poběžíte maraton. Kdy to bude a na jaký čas si troufáte?
Je to jedna z věcí, kterou bych chtěla zkusit, ale zatím jsem to nějak detailně neplánovala. Pokud se jednou rozhodnu běžet, tak se chci co nejlépe připravit. A co se týče času, tak pokud by to bylo kolem 3.40 hodiny, tak bych byla opravdu velmi šťastná a spokojená.

Procestovala jste toho hodně. Většinou ale jen znáte letiště – hotel – kurty. Kde se Vám nejvíce líbilo?
Miluju Austrálii, je to moje srdcovka. Je to možná i tím, že v mládí se mi tam tenisově dařilo. Miluji tamní lidi, teplé počasí. Města jako Sydney, Brisbane, Perth je každé něčím jiné a každé má své kouzlo.