S celebritou

Kateřina Siniaková chce být světovou jedničkou i ve dvouhře

27. 3. 2019

Mladá tenistka je od října 2018 světovou jedničkou ve čtyřhře žen, přičemž loni vyhrála grandslamy French Open a Wimbledon.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Pavel Lebeda, Česká sportovní

Tenistka Kateřina Siniaková se narodila v roce 1996 v Hradci Králové. V roce 2010 se probojovala do finále dvouhry mistrovství Evropy kategorie čtrnáctiletých a stala mistryní Evropy jako členka českého vítězného týmu. Jako juniorka ve dvouhře skončila druhá na Australian Open 2013 a ve čtyřhře spolu s Barborou Krejčíkovou vyhrála tři grandslamové tituly. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové tituly, nejdříve na Shenzhen Open 2017 a poté na bastadském Swedish Open 2017. Spolu s Krejčíkovou vyhrála ženskou čtyřhru French Open 2018 a Wimbledon 2018. Jako poražené finalistky s Krečíkovou dohrály na Turnaji mistryň 2018. Domovským oddílem je Tenisový klub Sparta Praha. Nejen o tenise jsme se se sympatickou slečnou bavili před zápasem Fed Cupu s Rumunskem.

V kolika letech jste začala hrát tenis a kdo Vás k němu přivedl?
V pěti letech v Hradci Králové a k tenisu mne přivedli rodiče.

Váš otec v mládí boxoval, zdědila jste po něm sportovní talent?
My jsme celá sportovní rodina. Rodiče na vysoké škole hráli i volejbal, takže otec nedělal jen box. A nehrála jsem jen tenis, ale rodiče s námi (i bratrem) lyžovali, plavali, jezdili na kole.

Jaký jste měla tenisový vzor?
Zhruba od dvanácti let jsem měla sen, že bych se chtěla stát profesionální hráčkou, líbila se mi ruská tenistka a bývalá světová jednička Maria Šarapovová.

Šarapovová stále aktivně hraje. Už jste se svým vzorem hrála nějaký zápas?
My jsme spolu hrály jenom jednou a vyhrála jsem, takže bilance je pro mne nadmíru krásná.

Trénovat Vás začal otec. Musel při tréninku či zápasech i zvyšovat hlas nebo jste byla poslušná dcera, která vše odtrénovala?
Určitě jsem emotivní, jsou tam vlivy mého znamení – býka (smích). Myslím si, že hodně jsem plnila stanovené úkoly a neodmlouvala. Jsem bojovnice a emoce se neprojevovaly tím, že bych byla proti něčemu v tréninku. Takže celý můj tenisový vývoj probíhal docela slušně (smích).

Přes své mládí jste toho hodně vyhrála. Co považujete za největší úspěch Vaší krátké kariéry?
Celá loňská sezona byla pro mne zatím nejlepší. V deblu si hrozně moc vážím dvou grandslamových titulů (French Open 2018 a Wimbledon 2018). Bylo to něco, co jsem na začátku sezony vůbec nečekala a najednou jsem byla podle žebříčku v deblu i první hráčkou světa. A samozřejmě závěr sezony, finále ve Fed Cupu, byl skvělý. Takže nemám úplně jeden úspěch, který by byl nade vše. Hrozně ráda vzpomínám na svůj první vítězný turnaj ve dvouhře v čínském Shenzhenu, což byla pro mě velká čest (na turnaji okruhu WTA Tour například porazila bývalou světovou jedničku Simonu Halepovou).

Co je více – Vaše úspěchy ve čtyřhře nebo týmové vítězství ve Fed Cupu?
To nerada porovnávám, protože pro mě je priorita stále singl (dvouhra). Chci se stále zlepšovat a chtěla bych být světovou jedničkou i v singlu. Takže když bych to tak nehezky řekla, tak debl je můj takový doplněk, protože ho moc ráda hraju. Myslím si, že jsem v něm dobrá a mám pro debl předpoklady – reflex, odhad. Ale zaměřuji se na singl a debl hraji jen na velkých turnajích.

Loňský rok byl pro Vás výjimečný. Přece jen – Petra Kvitová, Karolína Plíšková, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová – to byly hvězdy českého Fed Cupu posledních let. A nyní finále rozhodla mladinká slečna – co pro Vás tento úspěšný víkend znamenal?
Nejen znamenal, pro mne to stále znamená hrozně moc. Ve Fed Cupu jsem měla premiéru v roce 2017 (v semifinále prohrál český tým 2:3 v Americe – Kateřina vyhrála jednu dvouhru) a když jsem byla v nominaci na pražské finále Fed Cupu 2018 proti USA, tak jsem spíše počítala s tím, že Kája (Plíšková) a Péťa (Kvitová) budou hrát a já třeba nastoupím do deblu. Vše ale nabralo docela velký spád a najednou během týdne jsem byla v nominaci do dvouher. Jsem hrozně ráda, že se mi povedlo vybojovat dva body. Byla to příležitost, která se mi povedla využít.

Hned po loňském vítězství nad Amerikou jste říkala, že Vás na ulici moc lidí nepoznává. Změnilo se to po Vašem skvělém finálovém výkonu? Nedostala jste třeba nějakou nabídku – třeba do televizního nebo i k sňatku?
Je pravda, že po listopadovém finále jsem byla v prosinci dost vytížená. Ozývala se různá média, dávala jsem dost rozhovorů. Je dost možné, že i nyní by mne ve městech poznávalo více lidí, ale není tolik příležitostí. Myslím si, že Fed Cup udělal hodně, a že jsem se díky finále více zviditelnila. Ale žádná nabídka k sňatku nebyla, nevím o tom.

V současné době jste světová jednička ve čtyřhře a ve dvouhře klepete na první světovou dvacítku. Jaké jsou Vaše tenisové cíle?
Od těch dvanácti let, kdy jsem začala mít sen stát se profesionální hráčkou, je mým cílem být světovou jedničkou v singlu. V současnosti vím nebo cítím, že na to můžu mít. Dělám pomalé krůčky k tomuto cíli a samozřejmě musím hodně věcí zlepšovat.

Vy jste dost emotivní – příliš mluvíte, vztekáte se. Jak často dostáváte pokuty?
Já žádné pokuty nedostávám (smích). Ale ne, dostala jsem za celou dobu asi dvě, ale to bylo už dávno. Myslím si, že jsem hodně emotivní, ale nikdy to nekončí rozbitou raketou. Spíše si hodně povídám sama se sebou a snažím se do toho dostat. Když jsem na sebe naštvaná, dokážu pak ze sebe vydolovat ještě víc.

V soukromí jste hodně tichá slečna, při hře naopak emotivní.
Asi jsem dvě osoby v jedné. Mimo kurt jsem docela stydlivá. Dokud někoho víc nepoznám, moc nemluvím. Ale zápasy a touha po vítězství mě strhnou. Emoce jdou nahoru.

Váš otec šéfuje týmu, který Vás trénuje a vede. Říká se, že je přísný. Díky němu jste to dotáhla daleko. Ale nehrozí po určité době stav jako v případě otce a dcery Záhrobských? 
Tyto otázky se mi kladou často. Myslím si, že naše velká výhoda je v tom, že jsme dokázali rozdělit sport a rodinu. Snažíme se vyjít si vstříc, takže věřím, že k tomuhle nedojde.

Ve stovce nejlepších hráček světa je dost českých hráček. Jak si vysvětlujete, že taková malá země produkuje tolik dobrých tenistek?
No, je to až neuvěřitelné, že Česká republika má tolik kvalitních hráček. Podle mě je těžké říct, proč to tak je, protože každá má svoji cestu, každá si prošla úplně něčím jiným. A nedá se říct, že by to bylo nějakou stanovenou cestou. Každá jsme z jiné části republiky, ale je skvělé, že nás je tam tolik, a že se zlepšujeme. A není to jen v tenise, ale v celém českém sportu, že máme tolik dobrých sportovkyň. 

Panují názory, že mezi světovými tenistkami je příliš velká rivalita. Jak vycházíte s ostatními tenistkami?
S některou hráčkou se bavíte více, s další se jenom pozdravíte a s některou skoro neprohodíte ani slovo. Z mé strany jsou i některé hráčky, se kterými se opravdu moc nebavím, ale myslím si, že nějaká slušnost tam je, takže se pozdravíme. A pak jsou hráčky – Slovenky, Rusky a samozřejmě Češky – se kterými se bavím více, a není to komunikace jen o tenise.

Jak se těšíte na zápasy Fed Cupu?
Tvrdí se, že máte v českém týmu výbornou atmosféru. Já je mám hrozně moc ráda. Už od malička týmové akce miluju, mne moc baví reprezentovat Česko a být součástí týmu. Je to takový bonus, že člověk celý rok hraje jenom za sebe a najednou hráčky, proti kterým nastupujete, tak najednou jste s nimi v týmu. Od mé první nominace do českého týmu Fed Cupu je atmosféra v týmu neuvěřitelná, podle mě moc pozitivní. Také celý realizační tým do toho dává všechno a pro mne je krásné být součásti týmu.

Máte nějaké rituály před či při zápase?
Rituály jsem měla, když jsem byla menší. Pokud jsem vyhrávala, tak jsem vždycky hrála ve stejném oblečení. Nyní jdu na kurt s tím, že musím předvést tu svoji hru.

Váš mladší, šestnáctiletý bratr je také tenista. Sledujete ho, radíte mu a mohl by být úspěšný?
Sleduji ho, co to jde. Máme spolu skvělý vztah a držím mu palce. Ale je těžké ho občas někdy vidět, protože jsme oba úplně na jiném konci světa. Loni se bratr hodně vytáhl, a když jsem ho viděla po půl roce hrát, tak je vidět, jak zesílil a zlepšil se. Říká se, že má dokonce i lepší hru než já, takže věřím, že to může dotáhnout daleko. Samozřejmě má ještě velkou cestu před sebou, protože u chlapů je ta konkurence větší. Věřím, že na to má, a doufám, že si s ním zahraju mix na některém turnaji.

Jste na začátku tenisové kariéry a věříme, že velmi úspěšné. Máte ale již nyní představu, co by Vás v budoucnu bavilo? Co byste chtěla dělat po skončení tenisové kariéry – trenérku?
Netuším. Ale když jste zmínil to trénování, tak to si myslím, že ne. Myslím si, že až s aktivní kariérou skončím, tak k tenisu mne to nebude táhnout. Bude tam nějaká změna. Uvidíme, jak se to vyvine.

Jak trávíte volný čas?
Jsem ráda, když můžu pobýt doma, kde si čtu, poslouchám hudbu, mohu se potkat s kamarádkami, se kterými zajdeme na kafe, do kina. Takže takové nicnedělání.

Procestovala jste toho hodně. Většinou ale jen znáte letiště – hotel – kurty. Kde se Vám nejvíce líbilo? 
Je pravda, že jsem toho procestovala hodně a zatím vybrané místo takhle nemám. Líbí se mi třeba v Indian Wells, krásné město je Madrid. Moc se mi líbí doma v Česku.

Který jeden top sportovec, politik nebo umělec – herec či zpěvák – by stál za to, abyste s ním povečeřela? A proč zrovna tento?
Nejednou mi řekli, že se podobám na Taylor Alison Swift (americká zpěvačka, textařka a skladatelka). Takže jsem její písně začala poslouchat, a líbí se mi. Tak asi s ní bych ráda zašla na večeři.