S celebritou

Tomáš Verner bude hlavní hvězdou muzikálu na ledě Sněhurka

3. 8. 2018

Největším úspěchem českého krasobruslaře jsou tři medaile z Mistrovství Evropy – zlatá ze Záhřebu, stříbrná z Varšavy a bronzová z Bernu.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Tomáše Vernera

Český krasobruslař Tomáš Verner se narodil v roce 1986. Největším jeho sportovním úspěchem je zisk zlaté medaile na mistrovství Evropy v roce 2008 v Záhřebu. O rok dříve vybojoval na mistrovství Evropy ve Varšavě stříbro a v roce 2011 také na mistrovství Evropy v Bernu bronz. Startoval také na třech zimních olympijských hrách v letech 2006, 2010 a 2014. Několik měsíců figuroval na 1. místě světového žebříčku krasobruslařů. V roce 2014 po mistrovství světa v Tokiu se závodním krasobruslením skončil. Od té doby absolvuje po celém světě krasobruslařské exhibice. Kromě toho má vlastní krasobruslařskou akademii, působí jako spolukomentátor krasobruslařských televizních přenosů a na konci letošního roku absolvuje tour po českých zimních stadionech s muzikálem na ledě Sněhurka, kde ztělesní hlavní roli prince.

Sympatického Tomáše jsme požádali o rozhovor. V kolika letech jste začal s krasobruslením a kdo Vás k tomuto sportu přivedl?
To je zajímavá historka. Začal jsem v pěti letech a ke krasobruslení mne přivedla láska k mojí kamarádce ze školky Štěpánce, která se tomuto sportu věnovala. Bylo mi jedno, jaký sport dělala. Kdyby hrála šachy nebo plavala, tak bych dnes hrál šachy nebo plaval. Kvůli Štěpánce jsem začal bruslit, ale ona krasobruslení po třech letech nechala, a já jsem u toho zůstal.

Dělal jste v dětství kromě krasobruslení i jiné sporty?
Dělal jsem ještě atletiku, fotbal a karate. Jak se zvyšovaly tréninkové nároky, tak jsem musel některé sporty upozadit, a nakonec to vyhrály brusle.

Od 12 let jste třikrát týdně jezdil trénovat z Českých Budějovic do Prahy? To bylo asi náročné.
To bylo velmi náročné, ale ne tak pro mne, ale spíše pro celou rodinu. Ve dvanácti letech nešlo na tréninky z Budějovic a zpět cestovat veřejnou dopravou. Můj otec, který je lékař, si mohl zařídit práci tak, aby autem vozil mne i staršího bratra Miroslava na tréninky do Prahy. Bratr nakonec sport opustil a je nyní úspěšným lékařem v Německu. Pro mne cestování na tréninky do Prahy nebylo náročné. Pro mne to byla možnost posunout se dále ve sportu, získat nové informace, výkonnostní posun, a možnost trénovat v odpoledních hodinách. V Budějovicích jsem do té doby mohl trénovat pouze ráno od 05:45 do 06:45, pak škola a odpoledne trénování na „suchu“. Krasobruslení v Českých Budějovicích se na vrcholné úrovni nedalo dělat.

Ve 14 letech jste kvůli krasobruslení odešel trénovat do Prahy. Nebáli se rodiče, že Vás pohltí nástrahy velkoměsta?
Možná se rodiče Prahy báli, ale otec vždy říkal: „Záleží na tom, jak své dítě vychováte“. Do Prahy jsem šel s bratrem ve 13 letech, takže jsem v tom věku nemohl dělat velké vylomeniny jako například vymetat bary. Ta podoba našeho výtržnictví byla v tom, že jsme na pokoji měli vlastní televizi a mohli se do noci dívat na různé pořady. Naštěstí v té době byly čtyři programy, které končily nejpozději v 01:00 v noci, takže se nebylo na co dívat. Pokud se ale třikrát v týdnu díváte do noci na televizi, zjistíte, že druhý den jste k nepoužití a nemůžete kvalitně trénovat. Takže jsme s nocováním u televize skončili. Možná, kdybychom šli do Prahy v pozdějším věku, tak bychom byli více utrženi ze „řetězu“. A jak nám bylo později 15, 16 let, tak jsme měli hodně tréninků a energie, abychom vymýšleli „kraviny“, nezbyla.

Co považujete za svůj TOP úspěch v kariéře?
Určitě dlouholetou reprezentaci, pak zlato z mistrovství Evropy. Také si cením několikaletou příslušnost ke světové špičce, kdy jsem byl dva roky ve světovém žebříčku nejvýše, což prokazovalo moji stabilitu a výkonnost. Také si vážím toho, že jsem prošel několika trenérskými týmy a se všemi lidmi jsem stále v přátelském kontaktu.

A naopak – co je Vaše největší sportovní zklamání?
Je mi líto, že jsem si nikdy neodvezl medaili z mistrovství světa, přestože jsem byl třikrát hodně blízko. Mrzí mne, že jsem v sobě nenašel toho bojovníka, který by překonal ten stres a i své očekávání při závodě. To mne mrzí. Ale že by mne mrzelo to, že jsem třeba měl odejít do nějakého jiného tréninkového týmu a být třeba lepší, to ne.

Proč je krasobruslení tak populární v zahraničí a u nás na něj přijde několik desítek lidí?
To bychom museli specifikovat oblast. Japonsko, Korea, Čína – to je v posledních letech populární svět pro krasobruslení. Amerika, Kanada je bývalá bašta krasobruslení, teď už zde popularita upadá. Evropa – kromě Ruska – se trápí, protože je zde velké množství sportů a také v těchto zemích schází v posledních letech velká krasobruslařská jména. A také v Česku je divácká obec specifická. Podle posledních průzkumů krasobruslení sledují zejména ženy ve věku nad 50 let a na ty by se mělo zaměřit. Mezinárodní bruslařská unie ve snaze náš sport zatraktivnit, dělala celou řadu kroků, a ne vždy byly přínosem. V roce 2006 unie zavedla bodové hodnocení našeho sportu, kterému diváci nerozumí a nelíbí se jim to. Dnes krasobruslař dostane například 159 bodů a divák neví, zda je to hodně nebo málo. Dříve byl tzv. 6.0 systém. Kdo dostal maximálních 6.0 bodů, tak bylo jasné, že pro toho rozhodčího byl ten krasobruslař nejlepší.

Kde jste zažil nejlepší publikum?
Bylo to na exhibici v Ostravě. V tomto městě na sport chodí hodně lidí. Jinak zbožňuji publikum v Japonsku, kde jsou diváci zasvěceni do všech tajů krasobruslení.

Jak často jste měnil programy jízdy a kdo určoval, jakou budete mít hudbu a choreografii?
S dospíváním krasobruslaře si to určuje sám závodník. Měl by mít své preference a soudnost. Může se stát, že se hudební doprovod líbí divákům, ale u poroty se neshledá s pochopením. Takže hudební doprovod si sportovec vybírá s choreografem, a poslední slovo má trenér. Ale nemusí být vždy rozhodující.

V roce 2014 jste ukončil aktivní sportovní kariéru. Od té doby absolvujete exhibice – kolik ročně a v kterých zemích?
To číslo se rapidně zmenšuje, a to zejména kvůli práci v mojí akademii. Dříve jsem absolvoval kolem 50, letos budu mít asi 20 exhibicí. V posledních letech se účastním nejčastěji exhibicí v baltských státech, Rusku a Japonsku. V Americe a Kanadě jsem na exhibici byl naposledy před osmi roky. V současné době mám menší prostor trénovat, takže se nemohu udržovat v kondici, jak bych chtěl. Krasobruslení je specifický sport, kde když se netrénuje, tak vás to hodně bolí. Padáte, ničíte si tělo. A myslím si, že muzikál na ledě Sněhurka bude můj poslední aktivní projekt.

Kolik jste trénoval v době aktivní kariéry a kolik nyní, když se připravujete na exhibici?
Je potřebí rozdělit sezónu na dvě fáze – přípravnou a hlavní fázi, kdy se závodí. V přípravné fázi se trénuje hodně – tak čtyři hodiny na ledě plus dvě hodiny na suchu. Takže trénink včetně regenerace vám zabere celý den. V hlavní fázi se trénuje méně, ale precizněji. Na ledě 2,5 hodiny a hodina na suchu. Takto jsem trénoval šest dní v týdnu a jeden den jsem měl úplně volno. To bylo v době závodní kariéry. A nyní, i kvůli různým jiným aktivitám, se samozřejmě nemohu tolik připravovat. Na exhibici se připravuji aspoň tak týden, každý den minimálně hodinu na ledě.

Jak se připravuje krasobruslař – určitě ne pouze na ledě. Prozraďte laikům, co vše jste musel trénovat?
Balet, gymnastiku, atletiku, badminton, cyklistiku a plavání v rámci regenerace. Měli jsme také specifický trénink kvůli rotaci a pracovali jsme hodně na stabilitě – a to kvůli správnému pohybu na bruslích. Ještě jsme trénovali vestibulární systém, což jsou různá cvičení přebraná od armádních pilotů. Můj trenér na suchou přípravu, pan podplukovník Jaroslav Sedláček, mi motal hlavu tak, že jsem nevěděl, kdy jsem dole, nahoře, vpravo, vlevo, a přesto jsem musel dělat různá koordinační cvičení. Svým přístupem mne nakazil – a troufnu si říct, že ze mne udělal muže.

Není krasobruslení z hlediska zdraví náročný sport? Jaká jste měl zranění během kariéry?
Měl jsem zlomený pravý kotník, vyhřeznuté dvě plotýnky. Měl jsem také problémy s třísly, která mne občas trápila. Ostatní zranění se mi naštěstí vyhýbala.

V současnosti předáváte zkušenosti ve vlastní krasobruslařské škole – akademii. Kolik máte svěřenců a trénujete v ní sám?
Akademie funguje čtyři roky a od letošního ledna máme svůj vlastní krasobruslařský klub. V akademii je 35 členů plus 15 začínajících krasobruslařů, kteří nyní poznávají, zda se jim ten sport bude líbit a zůstanou u něj. V akademii mi pomáhá pět trenérů, kterým maximálně důvěřuji. Osobně netrénuji všechny děti v akademii, ale podílím se na jejich trénincích. Hlavním trenérem jsem pro dva mladé krasobruslaře.

Působil jste i jako spolukomentátor krasobruslařských televizních přenosů na olympiádě – jak Vás to bavilo?
Moc, ale docela jsem se někdy zapotil, protože být expertem na olympijských hrách je něco jiného než při jiných menších soutěžích, kde jsem komentoval soutěže mužů a žen, čemuž docela rozumím. Na olympiádě jsem kromě soutěží mužů a žen, komentoval i sportovní dvojice a taneční páry. Právě taneční páry jsou svět sám pro sebe, protože se vymyká klasickému krasobruslení. Takže jsem se musel doučit pravidla, prohlédnout videa a statistiky, zeptat se kamarádů, koho a kdy mám sledovat více z dvojice, kdo je favorit.

Projel jste téměř celý svět – kde se Vám nejvíce líbilo?
V Česku. Dětství jsem prožil a rodiče mám v Borovanech u Českých Budějovic. Nyní pracuji a žiji v Praze. Protože hodně cestuji, všude říkám, že můj domov je Česká republika.

Vystudoval jste také vysokou školu obor ekonomika a management. Vy se věnujete zejména sportu, proč jste studoval tento obor?
Vystudoval jsem nadstavbu MBA proto, abych měl přehled ve financích. Abych si mohl sám ve financích udělat pořádek, udělat své vlastní rozvahy. A abych nebyl naivní a aby se mi nestalo, že budu slepě někomu důvěřovat a on mne převeze.

Na podzim bude mít premiéru muzikál Sněhurka na ledě, kde máte hlavní roli jako princ. Jak dlouho potrvá tato tour a kde Vás mohou čeští fanoušci vidět?
Budeme vystupovat celkem v jedenácti českých městech. Začínáme v říjnu 2018 a tour bude trvat do února 2019. Na představení se těším, ale musím hodně potrénovat, abych mohl podat dobrý výkon.

Na muzikálu se podílí řada českých i slovenských hvězd (například zazpívá Dara Rolins, Martin Dejdar, vypravěčkoz je Tereza Kostková). S kým si nejvíce rozumíte?
Rozumím si úplně s každým. Je důležité, abychom se sžili a vše fungovalo jak má. Myslím si, že pokud bude první tour úspěšná, tak můžeme přidat druhou. A dávalo by mi smysl, že bych ještě „na ledě“ zůstal a Sněhurka by byla můj poslední projekt.

A poslední otázka. V muzikálu hrajete prince. Jste princ i v soukromém životě?
To byste se musel zeptat mé přítelkyně Sáry. Snažím se chovat jako princ, ale nejsem princátko. Nejsem člověk, který by se bál pracovat. Třeba si doma vzít tepláky a něco udělat na zahradě nebo v mé akademii také pomáhám těm nejmenším dětem s prvními krůčky na ledě.

Turné muzikálu Sněhurka na ledě:

5. a 6. 10. 2018 – Třinec
13. 10. 2018 – Zlín
20. 10. 2018 – České Budějovice
3. 11. 2018 – Karlovy Vary
10. 11. 2018 – Plzeň
17. 11. 2018 – Liberec
24. 11. 2018 – Pardubice
26. 1. 2019 – Ústí nad Labem
2. 2. 2019 – Brno
9. 2. 2019 – Praha
16. 2. 2019 – Ostrava