S celebritou

Libor Bouček moderuje od svých třinácti let

30. 11. 2016

Populární moderátor zábavných pořadů a reality show zhubne při větší akci kolem tří kilogramů.

Text: redakce / Foto: HeathCare Institute

Populární moderátor zábavných pořadů a reality show Libor Bouček se narodil před 35 roky v Praze. V letech 1995 až 1999 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, od roku 2000 do 2004 katedru produkce na DAMU (Divadelní fakulta akademie múzických umění). Jako příležitostný herec si zahrál ve filmech Rafťáci, Panic je nanic nebo Pohádkové počasí. Daboval téměř ve třiceti televizních seriálech či filmech jako například Madagaskar nebo Kapitán Amerika. Nejvíce je známý jako moderátor, kde se představil v mnoha pořadech – například Československá Superstar, Česká Miss, Hlas Československa, Máme rádi Česko nebo Zlatý slavík. V současnosti je moderátorem rádia Frekvence 1 nebo moderuje českou verzi legendární Pevnosti Boyard.

Jaké jste měl dětství?
Skvělé. Nádherné. Moji rodiče mi připravili naprosto pohádkové dětství. Sice jsem byl jedináček, ale na druhou stranu jsem se tak naučil být sám, což se člověku hodí téměř vždycky. A k tomu milující babičky a dědečkové. Navíc jsem přesvědčen, že jedním z největších vzorů je pro mě dodnes můj táta. A máma mě bude ochraňovat, co budu žít. Chtěl bych aspoň trochu podobné dětství připravit svým dětem.

Čím jste chtěl být jako kluk?
Touha byla jasná. Chtěl jsem řídit autobus. Naučil jsem se nazpaměť síť pražské MHD a toužil to zúročit. Pak jsem se přes popeláře dostal k ekonomovi. To když máma zpracovávala první privatizační projekty. Pak fotbalistou a pak už jsem byl velký.

Vaši rodiče jsou ekonomové. Vy jste ale šel uměleckým směrem – nevedli Vás k ekonomice?
Vedli. Dokonce jsem nastoupil hned po maturitě na Vysokou školu ekonomickou. A dokonce jsem si sám vybral v konkurenci zahraničního obchodu národohospodářskou fakultu, abych správně spravoval zemi. Dokonce jsem miloval a dodnes miluju matematiku, ale ten počet studentů v prvním ročníku mě dostal natolik, že jsem se hned další rok přesunul na katedru produkce pražské DAMU. Ale i ta má mnoho společného s ekonomií.

Je pravda, že jste začal moderovat v rádiu ve 13 letech? A oč šlo?
Byl jsem členem Dismanova rozhlasového dětského souboru. V něm má člověk velmi širokou škálu uplatnění. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl nikterak pohybově nadán a neuměl si zapamatovat text, vrhnul jsem se na činnost ryze rozhlasovou. Reportáže a týdenní pásma pro děti byl můj start, na který dodnes rád vzpomínám. V rádiu jsem tedy v podstatě 22 let.

Co vás vedlo ke studiu produkce?
Viděl jsem velké show po světě, strávil jsem nějakou dobu s Davidem Copperfieldem a imponovala mi přesnost a připravenost těchto produkcí. Viděl jsem, že se tomu v České republice nikdo nevěnuje a coby studijní obor tomu byla nejblíže právě produkce. Navíc se tehdy rýsovala možnost, že se rektorem AMU stane Ivo Mathé, který by posílil i producenství televizní, což bylo největší lákadlo.

Vystudoval jste produkci, přesto se věnujete jiným věcem – proč?
V podstatě se tomu věnuju částečně stále. Snažím se spolupracovat s režiséry na kreativním procesu a být u samotného zrodu považuju vždy za důležité. Moderování je sice nejvíce vidět, ale z náplně kreativního producenta je to to nejjednodušší. Je mi jasné, že časem se okouká každá tvář. Moderování ubude a tak bude hodně času právě na čistou produkci. Zatím ale moderování miluju a nabídky se stále objevují.

V kolika letech jste dostal první moderátorský „job“?
Prvním velkým bylo tlumočení a moderování show Davida Copperfielda v Praze. Bylo to v roce 1998 a mně bylo sedmnáct, byl jsem ve čtvrťáku na gymplu a osmnáctiny jsem slavil den před show s Davidem.

Vedle práce v rádiu moderujete společenské akce, hudební pořady nebo sportovní události. Vaše rozpětí je až neobvykle obrovské. Jak dlouho se na tyto akce připravujete?
Na každou poctivě. Minimálně den, ale záleží na rozsahu akce. Velmi dobře si uvědomuju, že jsem o něco dražší losos a že mám sloužit akci, potažmo zadavateli a ten by byl nešťastný, kdybych se nepřipravil. I toho lososa musíte minimálně marinovat.

Jste i autorem scénářů těchto akcí?
Je-li to zadavatelovo přání, tak ano. Je to tak padesát na padesát.

Kde se cítíte lépe – v rádiu nebo při moderování společenských akcí?
Je to nesrovnatelné. Cítím se dobře všude. Rádio je těch dvaadvacet let přirozeným domovem a prací každodenní. A zároveň je to také každodenní trénink. Akce a televizní pořady jsou příjemnými výlety, které člověk ale nesmí podcenit.

Disponujete výbornou angličtinou. Kde jste se tak dobře naučil tento jazyk, a neláká Vás zkusit moderovat v cizině?
Láká. Ale myslím, že je to nereálné. Moderuju dobře anglicky na české poměry, ale s rodilým mluvčím se v anglicky mluvících zemích nemůžu srovnávat. Jsou jinde. Existuje cesta, kterou se pokouším prošlapat, a vede přes sportovní podniky. Tam se požaduje zkušenost, ale i tak se nedá dokázat venku to samé, co v českých poměrech.

V současné době patříte do naprosté špičky našich moderátorů. Měl jste nějaký vzor – třeba Marka Ebena, který je považován za nejlepšího českého moderátora?
Marek byl také v Dismanově souboru, tudíž se o něm přede mnou léta mluvilo. A určitě patří mezi inspirativní oblast. Ale je jich víc. Karel Malina, Aleš Procházka, Jan Rosák, Luděk Nekuda, Milan Markovič, Jimmy Fallon, Gunter Jauch. Ale nejsou to vzory, spíš zdroje inspirace.

Právě Eben i Vy jste původem herci a bývalí členové Dismanova rozhlasového dětského souboru, kde se dbalo na správnou češtinu. Jak dlouho jste tam působil a co Vám to dalo?
Právě, jak jsem již zde psal, to není orientace čistě herecká. DRDS vás naučí se chovat a ovládat češtinu, dále dýchat, chodit včas, nosit tužku, být uctivý a pokorný. Je to asi největší ovlivnění mého života a členem jsem byl od roku 1992. Soubor jsem jako asistent opustil po deseti letech.

Správný moderátor musí umět dýchat, artikulovat či pohybovat se po jevišti. Jak tyto věci trénujete?
Snažím se vždy ráno v autě rozdýchat a rozmluvit. K tomu používám stejná říkadla jako před pětadvaceti lety v Dismaňáku. Zároveň se snažím hýbat a být prostě denně připraven.

Důležité je také dbát na svůj zevnějšek. Jak často jste u kadeřníka nebo jak často nakupujete obleky?
Obleky nakupuju tak dvakrát ročně a kadeřníka podle akcí. Minimálně jednou měsíčně ho ale navštívím. Konečně jsem našel toho, co mi nejvíc vyhovuje – Daniel Pašek je fantastický.

Co Vás na moderátorské profesi nejvíc baví?
Její mnohobarevnost. Jednoho dne uvádíte na pódium Helenu Fibingerovou, Karla Gotta nebo ministra Babiše a druhý den losujete tombolu na maturitním plese. Každý den se dozvídám něco nového a myslím, že to tak není v mnoha jiných profesích.

Několikahodinové moderování přímých přenosů je velmi náročné – kolik zhubnete při takové větší akci?
Je to kolem tří až čtyř kil. Ale není to jen přenos, musí k tomu člověk připočíst ještě zkoušky. Ono se to pak nasčítá.

Kolik času věnujete sportu, a které jsou Vaše TOP sporty?
Snažím se, ale jen snaha nestačí a sám jsem nazloben, že nestíhám víc. Říkal jsem si vloni, když mi bylo 35, že teď musím makat pravidelně, protože tělo je třeba udržovat a po téhle metě to nejde. Snažím se občas běhat, jednou týdně posilovna a od ledna mám závazek na pravidelné tenisové dýchánky. Musím, jinak to nejde.

Živé moderovaní v přímém přenosu televize – to je velký adrenalin. Máte trému?
Trému mám vždycky, když mám předstoupit před lidi. Ale je to tréma motivující a plná odpovědnosti. Nechci pokazit večer nebo den někomu, kdo tomu věnoval spoustu úsilí a pochopitelně i peněz. Mám i svůj rituál, který nevede k zahnání trémy, ale spíš k maximální koncentraci.

Jaký největší trapas jste při moderování zažil?
Jednou jsem brutálně podcenil přípravu na Noční show Vyvolených, najednou jsem neměl v hlavě obvyklé dva kroky dopředu a jen se nechal unášet pořadem. Bylo to absolutní peklo. Prostě jsem nevěděl, co ty desítky minut budu dělat. To je ten publikovatelný trapas. Ten největší, nepublikovatelný se stal na golfu u nás v Plzni. Prostě jsem se vrhnul do víru oslav dřív, než jsem mohl.

Jste i v soukromém životě tak upovídaný?
Ano. Jsem. Je to peklo. Doma mluvím převážně já. Ale zas si moje děvče může odpočinout.

Co Vás čeká – jaké největší akce – do léta 2017?
Letos poprvé mám před sebou vyhlášení Sportovce roku. Po těch sportovních akcích, kterými jsem provázel, mi to přijde jako hezký krok a těším se na velkou oslavu českých sportovních úspěchů. Letos je co slavit a jsem rád, že vzpomeneme i jméno obrovské legendy, která bývá leckdy mezi velikány skryta. Dále jsem s Karlem Gottem dal dohromady jeho comebackový program a doufám, že spolu absolvujeme spoustu vystoupení. To je věc, která mi dělá obrovskou radost. Příští rok mě čekají hudební ceny Anděl a v jednání jsou ještě dva velké projekty. A jedna věc je výzvou roku 2017. Do Prahy míří Laver Cup – ambiciózní tenisový projekt za účasti gigahvězd – u toho bych byl nesmírně rád. K tomu Tretra a hlavně můj milovaný ples AGELu na konci ledna.

Je nějaký pořad, který jste odmítl moderovat?
Ano, je jich hned několik. A obecně se vyhýbám politice.

Jak dlouho chcete ještě moderovat. Neláká Vás i něco jiného?
Do kolika bude zájem, to je logické. A pak snad i třeba to producentství.

Věnujete se také dabingu a hrál jste i ve filmech. Jak vás obohacuje tato práce?
Vidím spoustu filmů dopředu. No a dabing dělám také od těch dvanácti let a jsem potěšen, že i v té konkurenci herců si na mě režiséři vzpomenou a pozvou mě. Je to milované řemeslo, kterého se nikdy nechci vzdát.

A poslední otázka – co bude dělat, kde bude žít a kolik bude mít dětí Libor Bouček v roce 2030?
Budu chystat padesátiny. V kruhu rodinném. Snad budu posílat pozvánku i svým rodičům. Snad budou moje děti prospívat někde v sedmé třídě a snad se budu mít každé ráno důvod usmívat a nebudu mít obavu pohlédnout na sebe do zrcadla. A snad budu žít v bezpečném a stejně útulném Česku.