S celebritou

Cílem Karolíny Plíškové je světová desítka

11. 6. 2015

Jedna z nejlepších tenistek světa se chce trvale usadit mezi top hráčkami světa.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Pavel Lebeda, Česká sportovní

Třiadvacetiletá česká tenistka Karolína Plíšková začala s tenisem ve čtyřech letech. V juniorské kategorii získala singlový titul na grandslamu Australian Open 2010. V dospělé kategorii na okruhu WTA Tour vyhrála tři turnaje ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF si připsala deset titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře, které většinou vybojovala se svým dvojčetem Kristýnou, která je rovněž profesionální tenistkou. Na žebříčku WTA se ve dvouhře nyní pohybuje těsně za světovou desítkou a ve čtyřhře je klasifikována mezi 40 nejlepšími hráčkami světa. Nejen o tenise jsme se se sympatickou slečnou bavili před semifinálovým zápasem Fed Cupu s Francií, který naše „holky“ vyhrály 3:1 a postoupily do listopadového finále.

Začala jste hrát tenis ve čtyřech letech. Kdo Vás k němu přivedl?
K tenisu mne a sestru přivedli rodiče. Pocházíme z Loun, kde jsme se sestrou začaly tak jednou, dvakrát týdně pinkat. Později jsme hrály i v Litvínově, strávily dva roky v Německu a již několik let máme domovský klub Spartu Praha.

Vaši rodiče sportovali, zdědila jste nějaký sportovní talent? 
U nás v rodině nikdo tenis nehrál. Mamka, ta je úplně nesportovní typ, nikdy nesportovala. Táta hrál hokej do juniorů a pak skončil. Nikdo další z rodiny nedělal žádný sport, tak fakt nevím, po kom jsme zdědily sportovní vlohy.

Jaký jste měla tenisový vzor?
Nemám žádný.

Dělala jste i jiné sporty?
Jenom tenis. V rámci přípravy si zahrajeme nohejbal nebo chodíme plavat.

Jste z dvojčat. Obě jste si velmi podobné, obě hrajete velmi dobře tenis. Rozumíte si od dětství i v osobním životě? Hádaly jste se často?
V posledních měsících se to trošku změnilo, protože nejsme spolu tak často. Máme nyní každá jiný plán. Dříve, když jsme spolu byly vlastně každý den, celý rok, tak to jsme se občas pohádaly. Naštěstí ale máme obě takovou povahu, že když se pohádáme, během deseti minut se zase bavíme. Takže to nejsou žádné hádky na krev.

Kristýna je o dvě minuty starší než Vy. Kdo z vás dvou je vůdčí typ a rozhoduje?
Každá si rozhodujeme o svých věcech. Ve čtyřhře, když jsme hrály dříve společně, jsme se rozhodovaly společně. Není to tak, že by jedna vyloženě rozhodovala a druhá poslouchala.

A v dětství?
Kristýna tvrdí, že jsem byla ředitelka, ale já si to nepamatuji (smích).

Jako dítě bývala úspěšnější v tenise Vaše dvojče. Vaše sestra vyhrála juniorku ve Wimbledonu 2010 a Vy ve stejném roce juniorský Australian Open 2010. Poté se vše obrátilo a nyní jste úspěšnější Vy. Co se stalo?
Do nějakých šestnácti byla lepší sestra. Kristýna hraje levou rukou, takže má pro spoustu hráček nepříjemnější hru. Později se naše výkonost vyrovnala a obě jsme začaly hrát docela dobře. A v ženách – nevím, jak to, že jsem teď lepší zase já.

Pokud jste hrály vyrovnaně, jezdily jste na tytéž turnaje a byly spolu pořád. Nyní většinou hrajete každá na jiném turnaji. Sledujete se navzájem, jak hrajete, a jak často se vidíte či voláte?
Když nejsme spolu, tak si píšeme, voláme. Každý den si napíšeme a jak to vyjde časově, tak si voláme. A víme o sobě skoro všechno.

Poslední dva roky jste vyhrála řadu turnajů a porazila řadu kvalitních hráček. Jaké jsou Vaše tenisové cíle a čeho chcete dosáhnout?
V současnosti se pohybuji ve světovém žebříčku těsně pod desítkou (v době rozhovoru 12. hráčka světa), což je dosud moje nejlepší umístění. Od začátku roku jsem měla super výsledky a porazila řadu vynikajících hráček. Chtěla bych takto nadále pokračovat a určitě nechci mít výkyvy, jako že jednou vyhraju a pak zase třikrát prohraju. Stabilní výsledky a postup do světové desítky je můj cíl. Chce to třeba i uhrát nějaký větší výsledek na grandslamech.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch kariéry?
Určitě to nebude jeden výsledek. Vyhrála jsem tři tituly na světových turnajích (Kuala Lumpur v Malajsii, Soul v Jižní Korei a Linec v Rakousku). Ta vítězství mají svou hodnotu, protože titul je titul. Každý triumf na těchto turnajích byl trošku jiný, specifický. Také si velmi cením letošních finále v Dubaji či Sydney. Na těchto turnajích jsem porazila hráčky, které jsem v minulosti neporážela. Takže i toho si cením.

Vašimi největšími zbraněmi jsou forhend a servis. Dáváte nejvíce es ze všech hráček světa a máte jej asi nejrychlejší ze všech tenistek. Můžete sdělit, jakou největší rychlostí letěl Váš servis a srovnat s muži?
Já si myslím, že můj servis není úplně zase tak rychlý, jako třeba od Sereny Williams. Ale mám ho docela dobře umístěný a je to má největší zbraň. Můj servis dosahuje rychlosti až 190 km/h. S muži se to nedá vůbec srovnat, jejich servis lítá až 260 km/h. Já ale s muži moc netrénuji. Tenis žen s tenisem mužů se nedá vůbec srovnávat, to je jakoby jiná disciplína – my ženy nemáme vůbec žádnou šanci. Ale samozřejmě si zahraji s mladšími kluky, to je pak srovnatelné. S hráči do dvoustovky světového žebříčku bych asi neměla šanci.

Máte nějaké rituály před či při zápase?
Máme rituál před zápasem. Vždy děláme s trenérem podobnou rozcvičku. Občas se trošku něco změní, ale ten základ je pořád stejný. Také si vždy před zápasem připravím pití, věci. Ale extra nevěřím na nějaké rituály, tak jak třeba Nadal má všechny flašky na stejném místě, tak to nedělám.

Máte nějaké talismany?
Talismanů mám spoustu. Nosím je ve sportovní tašce na zápas či trénink. Dostala jsem je od rodiny nebo od různých kamarádů.

Jak prožívají Vaše a sestřiny úspěchy, zápasy, rodiče? V klidu či v emocích?
Mamka nám strašně přeje a fandí, takže se na nás kvůli nervozitě raději ani moc nedívá. Vždycky čeká na zprávu, až jí napíšeme. Táta je kliďas, a když to jde, tak nás i sleduje v televizi či přes internet.

Ve třicítce nejlepších hráček světa jsou čtyři z Česka. Dalších 5 až 6 Češek je ve stovce. Jak to, že taková malá země produkuje tolik dobrých tenistek?
Na tuhle otázku je fakt strašně těžké odpovědět. Máme tady super kluby, super podmínky. Vlastně vůbec nevím, čím to je. Každá hráčka z popředí světového žebříčku jsme z jiného klubu – Petra Kvitová z Prostějova, Lucka Šafářová z Brna, Bára Strýcová z Plzně, my (sestry Plíškové) jsme z Prahy – takže to není ani tím, že bychom vyrůstaly ve stejném městě. Možná je to minulostí, že jsme měli Lendla, Navrátilovou, Mandlíkovou, Novotnou. Měli jsme strašně moc dobrých hráčů, možná i to více motivuje.

Panují názory, že mezi tenistkami je příliš velká rivalita. Jak vycházíte s ostatními světovými hráčkami, když se dostáváte mezi nejlepší TOP hráčky světa?
Jsem nekonfliktní typ, takže vycházím se všema v pohodě. Samozřejmě tenis je individuální sport, takže tam nemáte moc kamarádek a společné večeře jsou výjimkou. Některé hráčky jsou ovšem tak nervózní a snaží se maximálně připravit na zápas, takže se nebaví, nepozdraví. Já ale nemám problém s nikým a doufám, že ani mít nebudu.

S českými tenistkami spolu trénujete. Zajdete si také společně třeba na kafe, do kina nebo po obchodech?
Vztahy mezi Češkami jsou dobré. Někdy se domluvíme, přestože je málo času, a zajdeme do kina nebo na večeři.

Jste mladá, atraktivní žena. Co móda a na čem „ujíždíte“ při nákupech?
Nakupuji docela dost, hlavně oblečení a sem tam nějaké kabelky, boty. Jsem přece ženská. Ovšem pořád si kupuji džíny. Když si koupím troje nové, tak ty starší již nenosím. A riflí mám opravdu hodně.

Jak trávíte volný čas?
Volného času mám hodně málo. Pocházíme z Loun a teď máme byt v Praze. Takže, když mám volný víkend, tak se jedu za tátou do Loun podívat. Strávit nějaký čas s rodinou, se kterou vlastně vůbec nejsem přes celý rok. Samozřejmě mám kamarády v Praze, takže zajdeme třeba do kina nebo na nějakou večeři.

Váš nejoblíbenější film a kniha?
Mám sice počítač a v něm nějaké filmy, ale moc je nesleduji. A kniha? Moc teda nečtu, ale velmi mě zaujala kniha od Paula Coelha Alchymista. Všechny jeho knihy jsem četla a moc mě bavily.

A dobré jídlo?
Tak určitě miluji českou kuchyni – knedlíky a k tomu svíčková nebo vepřo-zelo. A mám ráda italskou kuchyni – nějaká těstovinová pizza, na tom se nedá nic zkazit.

Procestovala jste toho hodně. Většinou jen znáte letiště – hotel – kurty nebo se jdete podívat po městě? A kde se Vám nejvíce líbilo?
Každý rok se těším do Austrálie. Na tento světadíl mám neskutečné, úžasné vzpomínky. V minulosti jsem tady vyhrála juniorský grandslam, takže Melbourne má pro mě speciální atmosféru. Samozřejmě je na světě spoustu hezkých měst, ale k Melbourne mám takový speciální vztah.

Kdybyste měla možnost, koho – sportovce, herce či zpěváka – byste pozvala na večeři? A proč právě tohoto? 
No tak nebudu říkat nikoho z českých lidí, protože by si to mohli vzít nějak osobně (smích). Ale asi bych pozvala – ale to mě jen tak napadlo, když jsem kdysi byla úplně zamilovaná do Sylvestra Stallone, že jeho. Ale pak jsem zjistila, že je menší než já, tak mne to pustilo. Ale asi bych si vybrala někoho z herců, což je úplně něco jiného než tenis.

Jste v podstatě na začátku tenisové kariéry a věříme, že velmi úspěšné. Máte ale představu, co by Vás v budoucnu, až skončíte s tenisem, bavilo? 
Vůbec nedokážu říct, protože tenisu dávám skoro dvacet hodin denně, nebo o něm přemýšlím. Zatím můj život je celý o tenise, takže nedokážu říct, co by mě mohlo bavit po skončení tenisové kariéry. Úplně sport opustit nedokážu, protože ho děláte každý den. Možná budu někde trénovat, nebo mít nějakou školičku. Ještě jsem docela mladá. Myslím si, že ještě nějaký ten rok hrát chci, a zatím nepřemýšlím o tom, co budu dělat po kariéře.

A poslední otázka. Úspěšné muže sportovce loví tisíce fanynek od 12 do x let. Jak je to u úspěšných tenistek a přímo u Vás? Nedostala jste třeba nabídku k sňatku?
Ne, tak nabídku k sňatku jsem ještě nedostala (smích). Já mám facebook čerstvě od Fed Cupu, takže je trochu složitější mne sehnat. Samozřejmě nějaké fanoušky už mám, takže občas dostávám nějaké dopisy.