S celebritou

Cílem Lucie Hradecké ve dvouhře je světová třicítka

18. 6. 2013

Za svůj dosavadní největší úspěch Lucka považuje deblové vítězství na Grand slamu v Paříži a stříbrnou medaili na olympiádě v Londýně.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Pavel Lebeda, Česká sportovní

Česká tenistka Lucie Hradecká se narodila v roce 1985 v Praze. Tenis začala hrát v šesti letech. Na profesionální okruh vstoupila v roce 2004. Na okruhu WTA dosud vyhrála 15 turnajů ve čtyřhře a ve dvouhře byla pětkrát ve finále. Spolu s Andreou Hlaváčkovou vyhrály ženskou čtyřhru na French Open 2011 a probojovaly se do finále Wimbledonu
2012, kde je zdolaly sestry Williamsovy. Se stejnou spoluhráčkou získala stříbrnou medaili na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, když v boji o zlatý kov opět nestačily na sestry Williamsovy. Třetí grandslamové finále deblu obě odehrály na US Open 2012 a finále si zahrály také na závěrečném Turnaji mistryň 2012. V letošním roce spolu s Františkem Čermákem skončili ve finále na Australian Open 2013. V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2010. V listopadu 2011 získala společně s Květou Peschkeovou třetí rozhodující
bod ze čtyřhry ve fedcupovém finále proti Rusku a stala se tak vítězkou této týmové soutěže. Podruhé za sebou vyhrála soutěž jako členka českého týmu ve Fed Cupu 2012, kde ve finále v Praze porazili Srbsko. Nejen o tenise jsme se se sympatickou slečnou bavili před zápasem Fed Cupu s Austrálií, který naše „holky“ vyhrály 4:0 a postoupily do semifinále.
Vaše sestra, která je o 10 let starší, také hrála tenis.

Začala jste kvůli ní hrát tenis a dělala jste i jiné sporty?
Sestra začala hrát tenis v první třídě, kdy se ve škole na nástěnce objevil leták s tenisovou školičkou. Sestra to chtěla zkusit a taťka s ní začal chodit na tréninky a učil se to s ní.
Takže tak se k nám do rodiny dostal tenis. Protože ségra byla pořád na kurtě, já jako malá většinou chodila s nimi a dělala jsem si bábovičky na kurtě. Držet raketu a pinkat jsem začala ve třech, ve čtyřech letech.

Dělala jste i jiné sporty?
Chodila jsem s mamkou do cvičení rodičů s dětmi dvakrát týdně. Tam jsem dostala takovou malinkou gymnastickou průpravu. Ale vyloženě jiný sporty jsem nedělala.

Nebylo období, kdy jste s tenisem chtěla skončit?
Naši mě k tenisu přivedli, ale nenutili mě do ničeho. Zpočátku jsme jezdili jen na české turnaje a pro mě to představovalo, že je to v tenise nejvíce. Ale v šestnácti letech jsem se dostala do tréninkového střediska na Štvanici a najednou jsem zjistila, že to není jenom hrát v Česku, ale začali jsme jezdit hrát i do zahraničí. Takže v té době se mi „svět“ otevřel, takže já jsem ani tu pubertu nějak neprožívala. Nemůžu říct, že bych řekla, že už nebudu hrát – mě to bavilo a stále baví.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch kariéry?
Tak v deblu vyhraný Grandslam Paříž a určitě stříbrná medaile na olympiádě. V singlu loňské semifinále na turnaji v Madridu (na modré antuce porazila svoukrajanku Petru Kvitovou či Australanku Samanthu Stosurovou a v semifinále prohrála se Serenou Williamsovou).

Co nejraději hrajete – dvouhru, čtyřhru či mix? Ve všem slavíte úspěchy.
Určitě dvouhra (smích). Kvůli tomu člověk přece asi jen trochu více trénuje. A zkušenosti z dvouhry předává pak v deblu, kdy najednou máte na starosti jen půlku kurtu a je to všechno takové jednodušší.

Poslední dva roky byly Vaše nejlepší. Jaké jsou Vaše tenisové cíle a co chcete dosáhnout?
Já bych pro letošek chtěla v singlu nakouknout do TOP 30, což se mi ještě nikdy nepovedlo. Dosud nejlépe jsem byla na 41.místě světového žebříčku. Také bych se ve dvouhře na Grand Slamech (čtyři největší světové turnaje – Australian Open, French Open, Wimbledon a US Open) chtěla dostat dál než do druhého kola, což se mi nepovedlo.

Držíte raketu pořád nahoře stejnou stranou a podle toho musíte mít nakresleno sponzorské logo. Jaké máte další rituály?
Mám v „báglu“ dva talismany. Jednoho keramického slona, který už utrpěl dost vážné zranění. Z jednoho slona je nyní pár kousků, ale neustále je sebou nosím v pytlíku. A pak kominíčka, kterého jsem vlastně v roce 2011 dostala k Vánocům a od té doby ho mám v tašce. Já myslím, že ten loňský rok byl docela úspěšný, tak doufám, že bude kominíček přinášet nadále štěstí.

Jaké byly olympijské hry? Zažily jste nějaké zajímavé věci kromě tenisu, kde jste získaly stříbro?
Hrála jsem i mix, takže nebyla šance se na nějaký další sport podívat, což mě docela mrzí. Ale náš program byl tak naplněný a navíc jsme jezdily na zápasy a tréninky hodinu autobusem tam a hodinu zpátky. Ale během olympiády jsme se seznámily se stolními tenistkami Ivetou Vacenovskou a Danou Hadačovou, což jsou strašně fajn holky. Navíc olympionici udělali svoji skupinu a jednou za čas se setkáváme v Praze. Bohužel mi to zatím nevyšlo. Ale s několika olympioniky jsem stále v kontaktu.

Panují názory, že mezi světovými tenistkami je příliš velká rivalita. Jak Vy osobně vycházíte s ostatními tenistkami? Zajdete si také společně třeba na kafe, do kina nebo po obchodech?
Záleží kdo s kým. Ale s holkami, co jsme tady na Fed Cupu, tak nemáme žádný problém zajít na večeři, do shopingu, na kafíčko či jen pokecat. Určitá rivalita mezi námi je, ale z kurtu to dokážeme odstranit a mimo tenis jsme všechny v pohodě.

Jste mladá atraktivní žena. Co móda a na čem „ujíždíte“ při nákupech?
Vím, že bych svůj šatník měla trošku vylepšit, jakoby trošičku „zelegantnit“. A co nejvíce nakupuji? Tak asi nejvíce sportovní kalhoty a sportovní trička.

Jste zhruba v polovině tenisové kariéry. Existuje tenisová škola Lucie Hradecké.Co byste chtěla dělat po skončení tenisové kariéry?
Tenisovou školičku rozjela sestra. Říkala jsem si, že by možná nebylo špatné dát pod tu školičku svoje jméno, že bych sestře trošku pomohla s propagací. Myslím si, že má sestřička má takový plán, že až skončím, že budu od rána do večera v této školičce. Určitě tam nebudu každý den, ale několik hodin na trénování dětí si najdu, což by mě určitě bavilo.

A kterým směrem tedy v budoucnosti půjdete?
Zřejmě bych chtěla předávat své zkušenosti, které jsem nasbírala za svoji kariéru. Najít nějaké šikovné dítě, které by bylo schopno dostat se třeba na tour a zkusit velký tenis, tak mu předat tyto zkušenosti.

Otec Vaší kamarádky Andrey Hlaváčkové je sládek v plzeňském pivovaru. Jaké pivo máte nejraději?
Já moc pivo nepiju (smích). Na olympiádě na mě tatínek Andrey zkoušel, že když jsme vyhráli tu stříbrnou medaili, že bych si měla s ním pivkem aspoň ťuknout. A já mu odpověděla,
že si s ním ťuknu, ale nevypiju to, protože mi to pivo nechutná. Někdy si dám víno nebo si přiťuknu nějakým panákem.

Který jeden top politik, sportovec či umělec – herec či zpěvák – by stál za to, abyste s nimi romanticky povečeřela?
Určitě ne politika (smích). Asi nějakého sportovce nebo zpěváka či herce.

A konkrétně?
I když jsme byli na Českém slavíkovi, tak mě mrzí, že nemám fotku ani podpis od Tomáše Kluse. Mám oblíbené jeho písničky, tak s ním bych si ráda dala večeři. A trošičku se dozvěděla o tom jiném světě – světě zpěváků. A pozvala bych jej do typicky české restaurace v Praze.

Úspěšné muže sportovce loví tisíce fanynek od 10 do x let. Jak je to u pohledné ženy, jako jste Vy? Nedostala jste od fanouška třeba nabídku k sňatku?
To jsem zatím nedostala. Plno fanoušků mám přes sociální sítě, tak ti mi píšou. Udělala jsem si vlastní stránky na Facebooku. Ale jak je člověk rozlítaný různě po světě, tak někdy nemám čas odepisovat. Ale když mě to chytí, tak si s nimi párkrát napíšu.