ZDRAVOTNÍ TÉMA

Psí návštěvy v nemocnicích působí pozitivně na psychiku pacientů

6. 6. 2016

Canisterapie může vést k aktivizaci pacientů nebo naopak ke zklidnění stavu. Kontakt se psem pomáhá pacientům i ke zlepšení hybnosti.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Michal Václav, DiS.

Osmapadesátiletý muž z Valašského Meziříčí byl po mozkové mrtvici převezen do místní nemocnice. Zhruba po čtrnácti dnech na interním oddělení byl přemístěn na oddělení následné péče k doléčení. Protože byl muž celý život aktivní, sportoval, chodil po horách, pracoval na zahrádce, nemohl se s nastálou situací vyrovnat a špatně svůj stav psychicky snášel. Situace se změnila po návštěvách Aki, fenky vycvičené na terapii, která se svou canisterapeutkou Blankou Hašovou navštěvuje obě oddělení následné péče Nemocnice Valašské Meziříčí každých 14 dnů. Muž si pejska oblíbil, dával mu piškoty, chtěl, aby si k němu sedl a hrál si s ním. Pro muže návštěvy psa byly motivační a dá se říci, že mu setkání s pejskem vrátilo chuť do života. Po rehabilitacích v nemocnici ještě strávil několik týdnů v lázních, a dnes je již muž v domácím léčení. Pacienti oddělení následné péče Nemocnice Valašské Meziříčí mohou již tři roky využít moderní terapeutickou metodu – canisterapii, při níž se využívá pozitivního působení čtyřnohých zvířat na zdraví člověka. 

„Canisterapie přispívá k rozvoji hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou. Působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, pes podněcuje ke hře a k pohybu. Zároveň má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze,“ vypočítává klady metody Mgr. Jana Pelikánová, hlavní sestra nemocnice. Na odděleních následné péče se doléčují pacienti se širokým spektrem diagnóz, od interních, neurologických, až po chirurgické, či traumatologické, přicházejí zde i pacienti s nádorovými procesy. „Na odděleních máme pravidelně přes 70 pacientů, především se jedná o starší lidi, nejčastěji po mozkových příhodách nebo zlomeninách krčku. S pejskem se pravidelně setkávají téměř všichni pacienti,“ říká staniční sestra oddělení následné péče II Petra Žákovská s tím, že jednou za čtrnáct dnů canisterapeutka Blanka Hašová a její čtyřletá fenka Aki stráví zde s pacienty jednu až dvě hodiny. „Buď navštíví vybrané pacienty přímo u lůžka, nebo následně děláme i skupinovou terapii v modlitebně, kde je již více pacientů oddělení následné péče, kteří projevili zájem se canisterapie s Aki zúčastnit,“ doplnila Petra Žákovská.

PŘÍSNÁ PRAVIDLA
Nemocnice Valašské Meziříčí začala využívat canisterapii s cílem zpříjemnit pobyt dlouhodobě hospitalizovaným pacientům. Pacientům totiž prospívá jak kontakt se psem, tak jeho teplo. Dále pacienty motivuje k pohybu a rozvíjí jejich pohybové dovednosti. „Každé zpestření je pacienty vítáno. Proto jsme se rozhodli obohatit život pacientů těmito návštěvami,“ popisuje Petra Žákovská s tím, že metoda probíhá pod vedením canisterapeuta ve spolupráci s fyzioterapeutem. V praxi funguje canisterapie v nemocnici tak, že především nelékařský personál vytipuje vhodné pacienty podle jejich zdravotního stavu a možnosti pozitivního působení při léčbě a rehabilitaci. Nutností je souhlas pacienta nebo jeho rodiny „Hlavně pro starší lidi, kteří měli nebo mají doma svého čtyřnohého miláčka celý život, je pravidelná docházka psů obrovským impulzem. Někteří pacienti mají u sebe fotky svých pejsků, takže víme, že návštěva Aki jim pomůže – probere je, rozveselí, a mají motivaci na sobě pracovat. Těší se, že pejsek opět přijde,“ přiznala Petra Žákovská. Někteří pacienti podle staniční sestry se také chtějí s pejskem i vyfotit, aby měli památku. 

A jak je možné, že do nemocnice může pes a ještě k tomu přímo k pacientovi na postel? Zákony i vnitřní řád zdravotnického zařízení už delší dobu umožňují pobyt asistenčních psů v nemocnici. „Máme domluvené s pracovníky krajské hygienické stanice, že když dodržíme základní pravidla, může k nám canisterapeutka chodit. Pes musí být vykoupaný a mít potvrzení od zvěrolékaře. Na postel a přes nemocného dáváme prostěradlo. Samozřejmostí je hygiena rukou před a po kontaktu se psem,“ uvádí hlavní sestra nemocnice. Pes pro terapii musí být velmi trpělivý a poslušný. Plemeno nebo původ psa tady až tak velkou roli nehraje. Základem je jeho povaha. Každý pes je individualita a pro canisterapii musí být pes takzvaně kontaktní a socializovaný. Musí mít i zcela vyrovnanou povahu, to znamená, že nesmí být ani agresivní či dominantní, ale zároveň ani lekavý či nervózní. Stává se například, že klientovi spadnou berle, dítě něco hodí a podobné nečekané situace. Pes se samozřejmě v takovém případě může i leknout, jeho reakce ale musí být klidná a v žádném případě by neměl zareagovat třeba „cvaknutím“ zuby a podobnými projevy. Pes nemůže vykonávat canisterapii, dokud nesloží příslušné zkoušky. Tato zkouška je obrovský test povahy samotného psa a také jeho psovoda. Zkouška má několik bodů a testuje se zde spousta věcí. Například zmíněná lekavost, kdy zkoušející zničehonic pustí na zem hlučný předmět. Ale to vše má samozřejmě svůj smysl a je to důležité.

JAK TO VYPADÁ PŘI NÁVŠTĚVĚ PSA
Starší paní na nemocničním lůžku hladí psa, který leží s ní na posteli, krmí jej piškoty. Fenka seniorce vděčně olizuje ruku. Pacientka přitom neskrývá dojetí. Zvíře ještě čumákem zkouší, jestli paní nemá v dlani další dobroty, a pak už seskakuje z postele dolů a rozhlíží se po nemocničním pokoji koho dále „navštívit“. Už jen svou přítomností dokáže čtyřnohý léčitel vyvolat dobrou náladu a příjemnou atmosféru. Pacienti si psa hladí, mazlí se s ním, krmí ho či češou. Nebo jim pes jen leží u nohou. „Vždy, když pacientům oznámíme, že opětovně přijde za nimi na návštěvu Aki, tak je to jednoznačně pozitivně naladí. Je to pro ně vzpruha,“ chválí canisterapii staniční sestra Petra Žákovská. Podle ní se pacienti na pejska vždycky velmi těší. O tom, že je jejich pomoc účinná, svědčí i příklad ženy, která začala po dlouhé době znovu mluvit, nebo i to, že jeden muž nechtěl vůbec vstávat z lůžka, ale poté, co si pejska oblíbil, tak netrpělivě čekal na jeho příchod. „Pravidelně chodíme za jedním pánem. Zpočátku byl velmi apatický, ale teď už je vidět, jak se celý rozzáří, když Aki vběhne do pokoje,“ popisuje Blanka Hašová, která se věnuje canisterapii také v jedné místní školce. Pro pejska je tato činnost také nesmírně namáhavá a vyčerpávající. I když psi pracují s nemocnými i dětmi velmi rádi, po každé návštěvě je na pejskovi vidět únava. „Pacienti i děti si z Aki berou energii, a to ji samozřejmě vyčerpává,“ potvrdila Blanka Hašová. Canisterapii si ve Valašském Meziříčí všichni pochvalují. V prvé řadě působí na psychiku nemocného. „Může vést k jeho aktivizaci nebo naopak ke zklidnění  stavu, může nám pomoci získat spolupráci a zájem o terapii, získat chuť vrátit se zpět do života. Kontakt se psem však pomáhá pacientům i ke zlepšení hybnosti. Pokrok, který na pacientech vidíme, je neuvěřitelný,“ uzavírá Mgr. Jana Pelikánová.

CANISTERAPIE
Slovo canis znamená pes a terapie léčení. Ve světě se canisterapie rozvinula už v 50. letech minulého století, v České republice až po roce 1990. V dnešní době se používá především k řešení problémů psychologických, citových nebo sociálně integračních. Canisterapie pomáhá jak dospělým, tak dětem.

CANISTERAPIE V NEMOCNICÍCH SKUPINY AGEL
Od roku 2012 – Nemocnice Český Těšín, Nemocnice Prostějov, Podhorská nemocnice
Od roku 2013 – Nemocnice Valašské Meziříčí
Od roku 2014 – Nemocnice Nový Jičín (v LDN Vítkov)
Od roku 2015 – Nemocnice Přerov