ZDRAVOTNÍ TÉMA

Canisterapie má ve valašskomeziříčské nemocnici již své stálé místo

6. 6. 2016

Již třetím rokem dochází canisterapeutka Blanka Hašová, společně se svou fenkou Arnikou, rasou psa Hovaward, na pravidelné návštěvy v rámci canisterapie za pacienty oddělení následné péče.

Text a foto: Michal Václav, DiS.

Jaké byly začátky canisterapie v nemocnici, či jak samotná terapie s pacienty probíhá, na to jsme se zeptali Blanky Hašové.

Jak jste se dostala ke canisterapii?
Vlastně mě k ní navedla Aki (canisterapeutický pes – pozn.) Když jsem já po ní chtěla záchranářský výcvik, stávkovala v sutinách. Pak se přichomýtla k člověku po chemoterapii, položila dotyčné hlavu do klína, já zpozorněla a bylo rozhodnuto.

Co je pro vás hlavní náplní canisterapie, baví Vás to?
Na to mám citát: „Vzpomínky Tě dokážou zahřát na duši. Také ti ale dokážou duši zevnitř rozpárat“. Zlomenou nohu zasádrujeme, chřipku vyléčíme, jen s duší to mnohdy neumíme. Potřebujeme dávky smíchu, úsměvů a pocitů, že nás někdo rád vidí a to ten chlupáč dokáže. To je pro mě canisterapie, vykouzlit u nemocného úsměv na tváři. A samozřejmě, baví mě to.

Výcvik psa je samozřejmě velmi náročný. Hodí se pro něj všechna plemena nebo také kříženci?
U canistrapeutického psa hledáme vhodnou povahu, neřešíme plemeno.

Jaká je nejlepší rasa psa pro provádění canisterapie?
Dle mého nezáleží na rase. Důležité je, aby pes byl přítulný, měl rád lidi, neútočil. Nedovedu si v praxi představit, že se do nemocničního pokoje vřítí chlupaté ztřeštidlo.

Od jakého věku psa lze canisterapii provádět a kde je jeho věkový strop?
Dle mého názoru od dvou let, od hranice jak se říká dospělosti. Canisterapie je pro psa zátěž, musí zvládat povely a vydržet při polohování. A věkový strop? Svého psa většinou znáte a poznáte, kdy začíná být unavený.

Jak těžké jsou canisterapeutické zkoušky?
Řekla bych, že každá zkouška je těžká. Ta casisterapeutická o to více, že pes musí být připraven na hluk, změny nálad pacientů, možné jejich výpady, nepředvídatelné situace. Tady neplatí „po 15 krocích obrat vpravo“.

Jak a kde se skládají zkoušky, aby pes mohl oficiálně mezi děti či mezi pacienty?
Existují sdružení, která se zabývají canisterapií. Já patřím pod organizaci Podané ruce. Většinou se jedná o prvotní zkoušky poslušnosti.

Co vše musí pes zvládnout, aby získal úspěšně certifikát?
Základní poslušnost, kterou by měl umět každý pes. Pak ještě příprava na nezvyklé situace. Náhlý křik, padající předměty, shluk lidí, přenášení psa, jeho objímání atd.

Certifikát získává majitel psa „doživotně“ nebo je nutné vždy po nějaké době přezkoušení?
Certifikát a povahové testy je nutno co dva roky opakovat.

Kolik stojí samotná canisterapie v rámci výcviku?
Nevím, nikdy jsem to nepočítala. Ale „něco“ ano.

Jaký a jak dlouhý musí mít pes výcvik, aby mohl docházet do nemocnice?
Musí prodělat základní výcvik poslušnosti plus přípravu na roli canisterapeutického psa. Musí se seznámit s prostředím nemocnice. My jsme s Aki několikrát pouze procházeli po chodbách, aby si zvykla na výtah, pach a ruch, který tam panuje.

Jak vlastně probíhá canisterapie v Nemocnici Valašské Meziříčí?
S úsměvem říkám, že začínáme očistou tlapek a srsti, neboť Aki se k pacientům „tulí“ a chodí za nimi do postelí. Pak záleží, jestli máme skupinovou terapii nebo chodíme pokoj od pokoje. Každá návštěva je individuální. Někteří pacienti potřebují rozveselit, u některých potřebujeme, aby cíleně zapojili svůj pohybový aparát.

Pomáhá Vám nějak i ošetřovatelský personál nemocnice s přípravou na pravidelné návštěvy?
Sestřičky jsou úžasné a mají můj obdiv, jak všechny pacienty znají. Vždy mi pomohou s jednotlivci, navedou, co by pro daného klienta mohlo být přínosem, úlevou či tréninkem např. ochrnuté končetiny.

Jste přesvědčena, že psychická pohoda pacientů v návaznosti na „pohlazení“ dokáže stimulovat pacienta v jeho léčbě?
To rozhodně ano. Vybavují se mi pacienti, kteří se rozmluvili při pohledu na tu němou tvář. Pacienti, kteří přestali myslet na bolest ochrnuté ruky, jen aby si Aki pohladili. Na touhu se posadit, pohnout se, jen proto, aby chlupáč mohl co nejblíže k nim.

Jak vnímají pacienti Vašeho psa?
Opět doufám, že pozitivně. A usuzuji tak, že začnou vzpomínat na vlastního psa. Začnou se usmívat a projevují jí jakýsi projev citu, radosti, a to je ta nejlepší zpětná vazba.

Pes a nemocnice – bylo těžké pracovat pro něj i pro Vás v tomto prostředí?
Jak jsem se již zmínila… Mnohdy chodím z nemocnice zatížena trápením, s jakými nemocemi se tam pacienti potýkají, a jak jsme bezmocní. Ale jsou návštěvy, kdy odcházím, vidím úsměvy a slyším: "Přijďte zase“ a říkám si, stojí to za to. Aki se mi ještě úplně nesvěřila, ale tuším, že největší oříšek byly pro ni pachy dezinfekce.

Jak často navštěvujete nemocnici se psem?
Nemocnici navštěvuji jednou za 14 dní.

Jak vznikla vaše angažovanost v nemocnici?
Chtěla jsem si ke školce přidat ještě jedny dětičky. Ale zdejší výborná rehabilitační sestra mi řekla, ať jen zkusím následnou péči. A já jsem za tu šanci moc ráda. Museli byste vidět tu vděčnost v očích pacientů.

S kterými organizacemi spolupracujete kromě nemocnice?
S Aki docházíme ještě do mateřské školy Kraiczova ve Valašském Meziříčí. Zařiďte osmý den v týdnu a bude canisterapeutický.

Pes a děti ve školce, ve škole – bylo lehčí pracovat pro něj a pro Vás v tomto prostředí?
Tady spíše odchází unavená Aki. Přestavte si pytel dětí jako pytel blech, které se neustále dožadují psí pozornosti.

Jsou případy, kdy klienti mají ze psa strach, případně nejeví zájem o pohlazení či přítomnost?
To ano, každý z nás má jinou hranici strachu. Je na terapeutovi zvolit správný přístup. Vzbudit u pacienta zájem.

Stalo se Vám někdy, že by se pes po někom „ohnal“?
Mám to štěstí, že nikdy. Aki je v tom jedinečná. Setkala jsem se v praxi s pacienty, kteří měli křečové reakce, což znamená sevření ucha nebo srsti a nic. Děti mi na ni při hře padají, zakopávají a zase bez reakce.Má-li toho dost, stáhne se do koutku. Což ovšem neznamená, že bych ji nehlídala.

Nemůže se stát, že by pes napadl pacienta či dítě – ať už při čemkoli?
Všechno se může stát. Ale my musíme znát svého psa, musíme podstoupit zkoušky, kdy jsou situace vyhrocené a neustále sledujeme chování svého psa. Každý majitel zodpovídá za svého psa.

Nehrozí žádné nebezpečí psovi? Nejsou pacienti agresivní?
Každého z pacientů se nejprve zeptám, zda stojí o psí návštěvu. A rozhodně respektuji, pokud si přítomnost psa nepřeje.

Jak na psa v nemocnici lidé reagují?
Údiv, hlesnutí „wau“, úsměvy a někdy slzy. To je první co mě napadá. První, že vůbec tam to zvíře je. Pak následují vzpomínky na vlastního psa doma, úsměvy a někdy končíme slzami obě strany. Pacient pouští ven emoce a já, že je na chvíli dotyčný šťastný.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek při canisterapii v nemocnici?
Jeden z prvních pacientů. Pán po mozkové příhodě. Nereagoval na mou přítomnost, pak zpozorněl pohledem na psa. Rodina si přála, abychom v psí terapii pokračovali. Postupně začal opakovat Aki (procvičování paměti), začal Aki hladit, musel si kvůli ní sednout (jemná, hrubá motorika) a jednou řekl:„ Přijď zase.“ To se vám vryje do paměti navždy. Před odjezdem do rehabilitačního centra jsme si dali slib, že si zahrajeme všichni tři mariáš (jemná motorika při držení karet). Potkat se znova – a psa ten mariáš naučím (smích).

Pro jaká onemocnění nebo věkové kategorie pacientů využíváte léčebné metody s cvičeným psem?
Myslím si, že věk tady nehraje roli. Pouze postižení, nemoc, momentální stav určuje metodu, způsob. Jemnou motoriku podpořit hlazením srsti. Komunikaci rozvinout skrz němou tvář a psí oči. Tělo prohřát formou polohování. A nezapomeňme na psychiku ošetřujících rodin, příslušníků, které jsem viděla plakat do psí srsti, ulevit si a na chvíli přestat býti silnými.

Má pozitivnější vliv canisterapie na děti nebo na seniory? Můžete srovnat?
Tady nevidím rozdíl. Děti potřebují jiný přístup než senioři, ale výsledek máme stejný.

Jak se tvoří vůbec samotný program se psem, co vše musíte mít připraveno?
Školka – začínáme od poznávání barviček obojků, přidáváme didaktické pomůcky (obrázky, tvary) a zapojíme do toho psa. Pravolevá orientace, jemná/hrubá motorika, to vše zakomponované u dětí do hry. Pokaždé je to jiné. A nemocnice – vezmu si dostatek pamlsků, přála bych všem vidět radost pacientů, když Aki můžou něco dát. Snažím se zapomenout hodinky, neb všechny návštěvy jsou pro pacienty v nemocnici krátké a přála bych si mít skříňku, do které by se dala zavřít a odnést jejich bolest. Nezapomínáme na hygienu – přehoz, když jde pes za pacientem do postele.

Jak dlouho vydrží Váš pes provádět canisterapii ve skupině či mezi jednotlivci?
Hodina, dvě… pak bývá na ní vidět, že je unavená. Musíte si uvědomit, že neustále psa úkolujete, polohujete, hlídáte.

Jaké formy léčby v canisterapii používáte?
Snažím se všechny, máme AAA – Aktivity za pomocí psa – děti ve školkách. AAT – Terapie v nemocnici a AAE – Vzdělávaní v projektu SPOLEČNĚ – BEZPEČNĚ.

Myslíte si, že by se měla do budoucna stát canisterapie nějakou oficiální formou regenerace a léčby?
Výsledky všeobecně v canisterapii máme. Bojujeme s legislativou a my všichni doufáme, že budeme mít oporu i respekt v zákoně.

Jaký je rozdíl mezi canisterapeutickým psem a asistenčním psem?
O canisterapeutických psech se říká, že jsou mostem v komunikaci pacient versus terapeut/lékař. Pes je takovým motivačním prvkem. Asistenční pes je nedílným společníkem pacienta s postižením ať již zrakovým, pohybovým či jiným. Dá-li se to takto ve zkratce popsat.

Lze se canisterapií živit jako profesí?
Já tak nikdy neuvažovala. Těžko se ptát někoho, kdo dělá canisterapii z přesvědčení o dobru, jestli se dá takto vydělat. A nezapomeňme, že pes pracuje dvě hodiny a pak musí odpočívat.

Máte nějaké zásady, kam byste třeba psa nevzala?
To každý z nás. Prostředí, kde by mohl pes přijít k úrazu, tam, kde hrozí otrava, nákaza. Hluk, rachejtle a dav lidí Aki naštěstí nevadí, tudíž opravdu jen prostředí s přímým ohrožením.

Jak často navštěvujete veterináře a co tam absolvuje?
Pravidelně při povinném očkování, navíc očkujeme boreliózu a nechávám Aki celkově prohlédnout.

Máte nějaké plány do budoucna, co by se navíc dalo tvořit v nemocnici, ať už s dětmi, či psem?
Pokračovat v projektu SPOLEČNĚ – BEZPEČNĚ. Pro tento rok ve školkách a návazně na to MY PRO DĚTI – DĚTI PRO NEMOCNÉ. Ale na konkrétní skutky se mě musíte zeptat, až po dohodě s ředitelkami MŠ, co bude v jejich možnostech. Dovolím si připomenout jedinečnou aktivitu ZŠ Vyhlídka v loňském roce.