ZDRAVOTNÍ TÉMA

Odhodit brýle bylo snadné

27. 4. 2016

Přerovanka Daniela Novotná nosila brýle více než 40 let. Po nitrooční operaci – výměně čočky pro počínající šedý zákal – pohodlně vidí bez brýlí.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Daniely Novotné

Brýle nosila Daniela Novotná už od pěti let a už v té době jí na nose vadily. V její rodině přitom problémy se zrakem nebyly běžné a rodiče brýle začali nosit až v pozdějším věku. Takže maminka Daniely často kontrolovala, zda jejich dcera brýle pravidelně nosí. „Byla jsem malá šišlavá holka s nevzhlednými brejličkami. Takže solidní terč pro posměšky ostatních dětí. Naštěstí šišlání jsem se díky šikovné logopedce docela rychle zbavila,“ vzpomíná paní Novotná, která měla vrozenou oční vadu dalekozrakost a k ní se hned v dětství přidala i krátkozrakost. „Pan doktor to řešil cylindrickými skly, takže jsem měla již od dětství „popelníky“. Tak nemilosrdně se o mých brýlích děti, a mnohdy i dospělí, vyjadřovali,“ doplnila. 

Brýle Danielu provázely několik desetiletí. Asi „nejbolestivěji“ jejich nošení prožívala v pubertě a těsně po ní. V dobách jejího mládí nebyly v prodeji hezké obroučky a výběr byl omezený ještě tím, že musela nosit silná cylindrická skla. „V té době jsem měla z nošení brýlí opravdu mindráky. Chodila jsem do tanečních, chtěla být krásná a měla neodbytný pocit, že ty brejle to všechno kazí. Čím jsem ale byla starší, tím víc jsem si na brýle zvykala,“ sdělila žena, která nikdy nezkoušela čočky, protože ji to nelákalo a ani s její oční vadou by to zřejmě nebylo možné. Brýle nosí v současné době spousta lidí i jako módní doplněk a na výběr jsou desetitisíce typů obrouček a tisíce skel. Ne však v době normalizačního socialismu, kdy bylo na výběr jen několik typů brýlí, většinou ze spřátelených socialistických zemí.

Naštěstí již od osmdesátých let se nabídka na trhu zlepšovala a brýle se postupně pro lidi stávaly zajímavým módním doplňkem. Takže mladá slečna Daniela využívala a pořizovala si nové brýle pravidelně a s radostí. A když se objevila odlehčená skla, tak se nošení brýlí stalo pro mladou ženu daleko příjemnější. Postupně si žena na brýle zvykla a snášela je poměrně dobře, určité nepohodlí přece jen pro ni představovaly. Protože nikdy nebyla sportovně založená, brýle při sportovní činnosti používala minimálně. Ale například při plavání během školní výuky nebo při letní dovolené brýle sundávala, přestože pak špatně viděla a musela „ostřit“. Samozřejmě při dešti nebo sněžení, tak jak ostatním lidem nosícím brýle, voda stékala po sklech nebo docházelo k jejich zamlžování. 

S přibývajícím věkem se u ženy navíc zrak zhoršoval. Jedním z důvodů problémů se zrakem byl velký koníček paní Daniely, a to knížky, které vždycky ráda a hodně četla. S rostoucím věkem a navyšujícími se dioptriemi, představovalo čtení pro ni fyzickou námahu. Navíc si občas uvědomovala, že nerozezná, kdo ji naproti přes ulici zdraví, nebo nedohlédla na číslo přijíždějícího autobusu „Takže když mi na pravidelné kontrole těsně před padesátkou paní doktorka nabídla možnost operace počínajícího šedého zákalu s tím, že by zároveň byly odstraněny s výměnou nitrooční čočky dioptrie, rozhodla jsem se téměř okamžitě. 

Představa, že se navždycky zbavím těch nepohodlných silných skel, byla opravdu lákavá,“ uvedla žena, která si ihned domluvila termín operace. Ještě před plánovanou operací absolvovala úvodní vyšetření u primářky očního oddělení přerovské nemocnice MUDr. Moniky Daňkové, která poté operaci odborně prováděla. „Paní Novotnou jsem seznámila s konkrétním průběhem operace, které jsme museli udělat dvě – na každé oko zvlášť. Dozvěděla se i o možných rizicích a komplikacích, které se u nitroočních operací vyskytují sice v malém procentu, ale může k nim dojít – podobně jako u všech operací,“ sdělila primářka Daňková. Žena absolvovala předoperační vyšetření a byla překvapená, jaké technické vychytávky na očním oddělení mají – například bezdotekové měření očního tlaku.

„Všechna vyšetření probíhala v klidu a pohodě, byla bezbolestná, neměla jsem ani žádné nepříjemné pocity. Lékaři mi vždycky všechno objasnili, takže jsem se samotné operace ani nebála. Naopak, těšila jsem se, až budu po operaci vidět svět takový, jaký skutečně je,“ říká žena. A pro paní Danielu nastal první den D. Před zákrokem na očním oddělení přerovské nemocnice proběhl krátký rozhovor s primářkou oddělení, která ještě jednou vysvětlila paní Daniele všechny detaily operace, zároveň ji psychicky podpořila. 

Před operací byly do oka ženy aplikovány oční kapky a mezi víčka jí lékařka umístila speciální rozvěrač, který měl zabránit mrkání. Pak se pacientka musela zaměřit na světelný bod. „Během deseti minut pomocí nepatrných rohovkových vstupů o velikosti 1,1 až 2,2 milimetru byla čočka šetrně zpracovaná ultrazvukovou sondou, její obsah byl odsán a následně byla do oka vložena speciální, pro pacientku individuálně vypočítaná nitrooční čočka s UV filtrem,“ vysvětlila průběh operace primářka Daňková s tím, že po operaci následovala půlhodinová pauza a poté kontrola.

„Vše probíhalo podle předpokladu, tak jako o dva dny později u operace druhého oka,“ doplnila. Samotný průběh operace paní Danielu velmi překvapil. „Vůbec nic mne nebolelo, musela jsem spolupracovat a „hýbat“ očima podle pokynů paní primářky a než jsem se nadála, bylo hotovo. Myslím, že asi po čtvrt hodině jsem už odpočívala v křesle a popíjela čaj. A za chvíli mi operované oko převázali a já jsem jela domů,“ řekla paní Novotná, která si pamatuje, že druhý den po první operaci byla v práci a na oči tak trochu „kulhala“. „Jedno oko zatíženo silnými dioptriemi, na druhé již operované jsem viděla jako ostříž. Ale tato situace trvala pouhopouhý jeden den. Protože hned ten další mi lékaři vyměnili čočku i v druhém oku. A zase to byla taková bezbolestná rychlovka. A rychlá byla i rekonvalescence,“ dodala. 

Po operacích domů odcházela žena poučená, jak se má v následujících dnech k očím chovat a které kapky a kdy aplikovat. Tři dny po zákroku například oči nesměla mýt a týden je nemohla mnout ani líčit. Několik dnů po operacích se žena dostavila na kontrolu, při které primářka vyzkoušela, jak po zákroku vidí. Kontrola potvrdila, že má oči v nejlepším pořádku. Od té operace vůbec nenosí brýle, vidí dobře do blízka i do dálky, na televizi i do počítače. Od operace uplynuly již čtyři roky. „Vůbec ale nepřeháním, když řeknu, že si stále s nadšením užívám tu pohodu, že nemusím nosit brýle, a jak je pohodlné vidět bez brýlí. Pochopitelně pravidelně chodím na kontroly a snažím se své oči hýčkat. Nejvíc asi tím, že nosím sluneční brýle, jím hodně ovoce a zeleniny a dopřávám jim při práci i odpočinku to správné světlo,“ uzavírá paní Daniela.