NADACE AGEL pomáhala

Radek Štěpánek: Člověk nesmí přestat nikdy věřit

14. 2. 2017

Přední tenista světa je mnohaletým patronem a donátorem NADACE AGEL.

Text: Mgr. Karel Tejkal / Foto: archiv Radka Štěpánka, Pavel Lebeda (Česká sportovní)

Radek Štěpánek je dvojnásobným vítězem Davis Cupu a v současnosti ve svých 38 letech i nejstarším tenistou, který úspěšně nastupuje do světových turnajů mužské tenisové tour. Jeho kariéra byla provázena mnoha zvraty, řadou kritických momentů, ale to vše bylo vyváženo bronzovou olympijskou medailí, pěti turnajovými triumfy, a hlavně dvěma velkými vítězstvími v nejslavnější kolektivní tenisové soutěži planety – Davis Cupu. Protože úspěšná tenisová kariéra Radka Štěpánka je v posledních letech spojena se společností AGEL, můžete ho při jeho vystoupeních na světových turnajích vidět hrát s naším červenomodrým logem na rukávu. 

Rozsah spolupráce však není omezen pouze na skvělou prezentaci loga, to by byla promarněná příležitost. V rámci řady navazujících aktivit jsme s Radkem domluvili, že v každém čísle časopisu Náš AGEL najdete pravidelnou rubriku, jejíž nultý díl právě čtete. V ní se s vámi Radek podělí o některý ze svých receptů, návodů či fíglů, díky kterým to dotáhl tak daleko a vydržel tak dlouho. Vedle toho máte unikátní příležitost prostřednictvím emailové adresy: časopis@ agel.cz – či poštovní adresy redakce položit Radkovi otázku, na kterou jste třeba dosud nikdy nikde nenašli odpověď. Na ty nejoriginálnější najdete odpovědi vždy v následujícím čísle a vedle toho budou jejich autoři odměněni osobními dárky s Radkovým podpisem. A to již stojí za zamyšlení! Zcela mimo jakoukoli souvislost s marketingovým partnerstvím je pak Radek mnohaletým patronem a donátorem NADACE AGEL.

„Když jsem byl před lety osloven manželi Chrenekovými, zda bych jim nepomohl s rozvojem nadace a nepotěšil některé z těch, kteří neměli v životě tolik štěstí jako my ostatní, neváhal jsem ani vteřinu. A jsem za to rád, za tu řadu let jsem poznal řadu silných příběhů, díky kterým si člověk uvědomí, jak banální a malicherné najednou vypadají „problémy“, které právě řeší. Vedle toho si troufnu tvrdit, že díky NADACI AGEL vzniklo jedno z mých nejsilnějších životních přátelství. Je to krásný vztah, který máme se slečnou Nikolkou. Její zprávy, které mi chodí po vyhraných i prohraných zápasech, anebo jen tak, pro radost, patří mezi ty nejmilejší a nejupřímnější, jaké jsem kdy v životě dostal. Jsem moc rád, že jsem ji poznal a že jsme přátelé,“ řekl ke svému působení v NADACI AGEL Radek Štěpánek. A na závěr Radkova úvodní zkušenost, která je i titulkem dnešního článku.

„V roce 2014 jsme hráli semifinále Davis Cupu proti Francii na slavném Rolland Garros. S Tomášem jsme ve čtyřhře bojovali v sobotu o bod, který by znamenal naději. Mě již během zápasu začala bolet ruka, záda, krk… Být to jakýkoli jiný zápas, vzdám. Ale Davis Cup se lvíčkem na dresu, ten se nevzdává! Prohráli jsme a já skončil v rukách profesora Koláře. Půl roku jsem se dával dohromady, vypadl z první stovky žebříčku, cvičil, trénoval a věřil. Bylo to nejtěžší období mého sportovního života, mnozí kolem mě už nevěřili, že se mohu vrátit. Ale já tomu věřil a dělal jsem pro to všechno, dřel jsem snad víc, než když jsem byl mladý kluk. Místo světových turnajů jsem objížděl kvalifikace, ale nepřestával jsem věřit a makal. A ono to vyšlo, jsem zpátky, ještě více rozumím svému tělu, vím, co si mohu dovolit a co je příliš, ale v 38 letech hraju vyrovnané zápasy s kluky, kteří jsou o 20 let mladší. Věřím totiž tomu, že na to a na ně mám! A ke své ohromné radosti mám doma bronzovou olympijskou medaili z Ria. Ale neptejte se mě, zda bych vám věřil, kdybyste mi ji předpověděli na podzim 2014, když jsem nemohl pro bolest vstát ze židle.“