Vítkovická nemocnice

Už brzy zpříjemní pobyt pacientům rehabilitačního oddělení Vítkovické nemocnice pravidelné psí návštěvy

3. 2. 2014

Canisterapie pomáhá pacientům fyzicky a pozitivně působí také na jejich psychiku. Na vlastní oči se o tom mohli lékaři přesvědčit díky dvouměsíční přítomnosti fenky astralského vlčáka Sheeny.

Text a foto: Ing. Hana Szotkowská

Paní Zdeňka Koldová se věnuje canisterapii víc než deset let. Samotnou ji v minulosti nikdy nenapadlo, jak moc se jí bude jednou pomoc čtyřnohého psího přítele hodit. Poté, co ji postihla cévní mozková příhoda, skončila ochrnutá na levou polovinu těla v Iktovém centru Vítkovické nemocnice. A protože rekonvalescence trvala víc než dva měsíce, požádala lékaře, zda by si mohla do nemocnice přivést fenku australského ovčáka Sheenu. Lékaři nebyli proti, a tak při přeložení z neurologie na rehabilitační oddělení už Sheena Zdeňku doprovázela. Pomůže jí například s otevřením dveří, se svléknutím oděvu a na zavolání jí přinese jakoukoliv věc, na kterou si Zdeňka ukáže. „Pomáhá mi už jen svojí přítomností. To, že mi dokáže otevřít dveře, podat telefon nebo sundat bundu je jedna stránka věci. Ale dokáže mi předat také velké množství své energie a vnitřní sílu,“ vysvětluje paní Zdeňka. To, že přítomnost pejska chod rehabilitačního oddělení nijak nenarušila, potvrzuje i jeho primářka Jana Vlčková. „Zákon i vnitřní řád přítomnost asistenčních psů už delší čas povoluje. U nás šlo o premiéru, ale musím říct, že přítomnost Sheeny udělala radost nejen všem zdejším pacientům, ale také nám. Příjemně tady u nás narušila nemocniční rutinu,“ prozrazuje primářka s tím, že venčit chodí pejska přímo paní Zdeňka. Stejně tak se stará o jeho stravování i další činnosti spojené s péčí o psa.

Sheena, které v nemocnici dnes neřeknou jinak než Šiška, pomáhá svojí přítomností také ostatním pacientům rehabilitačního oddělení. Například osmdesátileté Vlastě Gvuzďochové, která v nemocnici ležela po výměně kyčelního kloubu. Paní Zdeňka navštěvovala pacientku s australským ovčákem dvakrát denně. „Miluju pejsky. Měli jsme dvanáct let čivavu, ale v květnu umřela. Když jsem uslyšela kňučet na chodbě psa, okamžitě se mi zvedla nálada. Šiška mi připomíná tu moji, která mi moc chybí,“ svěřila se osmdesátiletá pacientka. To, že má pejsek na pacienty dobrý vliv, potvrzuje i primářka Jana Vlčková. „Pacientům pomáhá fyzicky a pozitivně působí také na jejich psychiku. Canisterapie rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, přispívá k uvolňování spasmů a podněcuje verbální i neverbální komunikaci. Takovým ukázkovým příkladem bylo například to, když Sheena docházela za sedmnáctiletým Samuelem, který ochrnul po nešťastném úrazu. Sheena k němu uléhala každý den až na půl hodiny a naši fyzioterapeuti na ni pokládali chlapcovy nehybné nohy. Tím, jak pejsek dýchal, vydával teplo a tím prokrvil Samuelovy svaly, což napomáhá od křečí. Na návštěvy Sheeny se vždy těšil, psy má rád a při její přítomnosti vždy trochu pookřál,“ vysvětluje pozitivní dopady přítomnosti australského ovčáka primářka.

Pojem canisterapie je složen ze slov canis – pes a terapie – léčení. Ve světě se canisterapie začala rozvíjet především v padesátých letech 20. století. Sociologové si všimli, že péče o domácí zvířata má vliv na lepší zdravotní stav venkovanů. Kontakt se živými zvířaty se proto stal i součástí léčby nemocí ve stáří. V České republice se začala rozvíjet na počátku devadesátých let. Dnes se u nás nejčastěji využívá u tělesně postižených osob, u autistů, v domovech pro seniory nebo pro mentálně postižené. Klienti nejsou nijak limitováni věkem, canisterapii mohou využívat jak děti, tak senioři. Kromě rozvíjení motoriky vybízí canisterapie také k pohybu a zlepšuje orientaci v prostoru i čase. Pejsci často pomáhají se začleňováním do kolektivu a navazováním kontaktu, kromě toho zajišťují pocit ochrany a jistoty. To potvrzuje i Zdeňka Koldová. „Pro mě Sheena znamená jistotu. Pocit, že nemusím neustále volat o pomoc zdravotnický personál, ale mohu si díky Šišce v mnohých věcech vystačit i sama. Ti pejsci jsou skutečně součástí nás. Vítkovická nemocnice je jen jedna z velmi mála zdravotnických zařízení, která mi přítomnost pejska umožnila. Jsem jí za to velmi vděčná a jsem šťastná, že tu Šišku můžu mít,“ prozrazuje Zdeňka. Šišku si sice musela vypůjčit od kamarádky, protože má doma už staré psy, ale sama ji kdysi pro canisterapii také cvičila, takže si na sebe zvykly velice rychle. A přestože bude muset Zdeňka nemocnici brzo opustit i se Sheenou, neboť ji čeká další rehabilitace v nedalekých lázních, vypadá to, že na rehabilitačním oddělení ve Vítkovické nemocnici začne brzy vypomáhat další čtyřnohý pomocník. Změnu atmosféry na rehabilitačním oddělení v přítomnosti Šišky  zaznamenala také paní doktorka Ema Kaslová, která se společně s rodinou stará hned o několik pejsků. Proto se rozhodla začít s výcvikem jejich posledního psího přírůstku, půlročního štěněte Chesapeake Bay Retrievera Caspera, se kterým jí pomůže právě paní Zdeňka. A tak to vypadá, že bude mít rehabilitační oddělení Vítkovické nemocnice už brzy psího pomocníka nastálo.