Středomoravská nemocniční

Zaměstnanci Středomoravské nemocniční si vybrali své nejlepší

12. 1. 2018

Na základě ankety mezi zaměstnanci byli vybráni nejlepší zaměstnanci desetiletí Nemocnice Prostějov, Nemocnice Přerov a Nemocnice Šternberk.

Text: redakce / Foto: archiv Středomoravské nemocniční

Na letošní oslavě 10. výročí založení společnosti Středomoravská nemocniční se uskutečnilo vyhlášení „Nejlepšího zaměstnance“. Své nejlepší si zaměstnanci tří nemocnic zvolili na základě ankety. Jako nejlepší zaměstnanec Nemocnice Prostějov byla zvolena Bc. Eva Mlčochová, fyzioterapeutka Centra léčebné rehabilitace. Za Nemocnici Přerov byla vyhlášena jako nejlepší Mgr. Ivona Bogdanová, vrchní sestra urologického oddělení. Jako nejlepší určili zaměstnanci Nemocnice Šternberk vrchní sestru chirurgicko-traumatologického oddělení Dagmar Jünglingovou.

 

Bc. Eva Mlčochová v prostějovské nemocnici působí od roku 1974. Nejprve pracovala jako řadová fyzioterapeutka, od roku 1984 jako úseková a od roku 1996 byla ve funkci vedoucí fyzioterapeutky Centra léčebné rehabilitace. Po odchodu do důchodu v průběhu roku 2017 působí na zkrácený úvazek nadále jako odborná fyzioterapeutka.

Čeho si nejvíce vážíte ve své profesní kariéře?
Ve své profesní kariéře si nejvíce vážím toho, že mi bylo umožněno – s podporou rodiny, zaměstnavatele i kolegů – skloubit svůj osobní odborný růst s výkonem manažerské funkce. Víte, můj obor je mým celoživotním koníčkem. Celý svůj profesní život se vzdělávám, angažuji se v odborných společnostech, v profesní organizaci fyzioterapeutů, a to i teď, v důchodu. Nemohla bych obětovat osobní odborný růst manažerské kariéře, ale na druhou stranu, jen z pozice té funkce jsem mohla lépe uplatňovat studiem nabyté poznatky a zkušenosti z vyšších pracovišť a prosazovat změny užitečné pro rozvoj oboru v naší nemocnici.

Co jste měla na své práci nejraději?
Co mám na své práci nejraději? Záměrně nepoužívám minulý čas, protože se profesi věnuji stále. Teď už bez manažerských starostí a zodpovědnosti si intenzivněji uvědomuji náplň a poslání mé profese. V našem oboru není pacient pasivním příjemcem cizí péče, ale aktivním spolutvůrcem svého zdraví. My ho musíme pro tu spolupráci získat, vysvětlit mu podstatu jeho bolestí pohybového aparátu, proč a jak má změnit svůj pohybový režim, upravit pracovní prostředí. Velký podíl na úspěchu má i psychologická práce. A když terapeut disponuje širší škálou speciálních technik a dovedností, umí je kreativně vybírat pacientovi “na míru”, výsledek se dostaví ke spokojenosti obou. To mám na té práci nejraději.

Co byste doporučila nastupujícím mladým kolegyním ve Vašem oboru?
Když jsem se před 45 lety rozhodla pro tento obor, bylo vzdělání fyzioterapeutů – tehdy rehabilitačních pracovníků – rozpačité. Pomaturitní dvouletá nástavba nemohla obsáhnout potřebné teoretické znalosti ani praktické dovednosti, které absolvent potřeboval. Sázelo se proto na pohybovou inteligenci uchazečů, kterou jsme museli prokázat talentovými zkouškami z tělocviku. A v praxi nám pak nejlépe posloužily ruce, hlava a srdce. Nedostatečnou teorii jsme pak doháněli spoustou odborných kurzů a atestací. Proto jsme bojovali za změnu a hlavně prodloužení pregraduálního vzdělání. Dnešní absolventi už mají nezbytné VŠ vzdělání jako základ pro pochopení teoretických principů poruch funkce pohybového systému, ale i když se obor novými technologiemi posunul přes computerovou kineziologii až k robotizaci, ruce, hlava a srdce v něm budou vždycky hrát hlavní roli. Mladým kolegyním a kolegům bych chtěla pogratulovat k dobrému výběru povolání a předat jim štafetu za další rozvoj oboru.

Mgr. Ivona Bogdanová v přerovské nemocnici působí od roku 1984. Nejprve pracovala na urologické ambulanci, od roku 2004 přestoupila na urologické oddělení a jako vrchní sestra působí od roku 2009.

Čeho si nejvíce vážíte ve své profesní kariéře?
Vážím si především toho, že se podařilo vytvořit skvělý, spolupracující kolektiv sester a lékařů.

Co máte na své práci nejraději?
Že s výsledky práce našeho oddělení je spokojeno nejen vedení nemocnice, ale hlavně pacienti, kteří se neváhají pochvalně vyjádřit.

Co byste doporučila nastupujícím mladým kolegyním ve Vašem oboru?
S ohledem na to, že se zdravotnictví neustále vyvíjí, doporučila bych nastupujícím sestrám, aby se celoživotně vzdělávaly a seznamovaly s nejnovějšími poznatky v oboru.

Dagmar Jünglingová ve šternberské nemocnici působí od roku 1978, kam nastoupila po absolvování Střední zdravotnické školy v Olomouci. Nejprve jeden rok pracovala jako zdravotní sestra na standardním oddělení chirurgie, pak v letech 1979 až 1988 jako instrumentářka na operačních sálech. Poté byla tři roky staniční sestrou na chirurgickém oddělení, v letech 1991 až 2007 působila ve funkci vrchní sestry traumatologického oddělení. Od roku 2007 dosud je vrchní sestrou chirurgicko-traumatologického oddělení.

Čeho si nejvíce vážíte ve své profesní kariéře?
Spolupracovníků, s kterými jsem měla možnost spolupracovat v minulosti i nyní.

Co máte na své práci nejraději?
Práci s pacienty. Pokud mám možnost v rámci svých povinností se dostat na oddělení nebo do ambulance, je radost vidět odcházet vyléčené a spokojené pacienty do domácího prostředí.

Co byste doporučila nastupujícím mladým kolegyním ve Vašem oboru?
Aby svoji práci měly rády, dělaly ji poctivě a byly tady pro pacienty.