Podhorská nemocnice

Díky personálu rehabilitace může osmašedesátiletý senior znovu jezdit na kole

24. 6. 2016

Celému kolektivu oddělení patří srdečné poděkování za ochotu a přístup – zkrátka za to, že při každodenní práci dokazují to, co není dnes v podobných zařízeních běžné.

Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: Mgr. Markéta Stržínková

Přestože pan Jaroslav Jelínek oslavil letos v březnu své osmašedesáté narozeniny, stále se řadí mezi aktivní seniory, kterým není cizí cyklistika ani práce okolo domu či chalupy. Nebýt zdravotníků na rehabilitačním oddělení Podhorské nemocnice, mohlo tomu ale být i jinak. Na podzim loňského roku totiž pan Jelínek absolvoval náhradu kolenního kloubu, po které nemohl operovanou nohu pořádně rozhýbat. Pomohli mu až v Podhorské nemocnici v Bruntále. Problémy s kolenem nepřišly u pana Jelínka nečekaně. Již jako šestadvacetiletý mladík utrpěl úraz nohy, která se ani po operaci nedostala do stoprocentní formy. Nyní po čtyřiceti letech čas vykonal své a lékaři muži doporučili totální endoprotézu kolenního kloubu.

Po delším odhodlávání pan Jelínek zákrok absolvoval v nemocnici v Šumperku v říjnu minulého roku. „Ani po měsíční rehabilitaci ve Velkých Losinách ale koleno nebylo v pořádku. Navštívil jsem proto svou obvodní lékařku, která mě doporučila právě do Podhorské nemocnice, za což jsem opravdu moc rád. Od přijetí se zde setkávám s milým a laskavým zacházením, nemluvě o tom, že právě zde zdravotnice přišly na to, že s mým kolenem asi není něco v pořádku a budu potřebovat ještě jednu operaci,“ popisuje svou cestu do Podhorské nemocnice Ing. Jaroslav Jelínek, který nakonec musel na začátku roku absolvovat ještě laparoskopickou reoperaci kolene. Skoro čtvrt roku po operaci totiž nemohl ohnout koleno na více než 60 procent. 

Po druhé operaci pan Jelínek znovu nastoupil do Podhorské nemocnice, kde nakonec absolvoval celkem šedesátku rehabilitací. Ty mu pomohly koleno rozhýbat natolik, že dnes může směle šlapat na rotopedu a věnovat se všem svým aktivitám – od myslivosti, až po cyklistiku nebo péči o šestici vnoučat. Na rehabilitačním oddělení absolvoval pan Jelínek především rehabilitaci v bazénu v odlehčení, fyzikální terapii na posílení svalstva dolních končetin, léčebný tělocvik pro zlepšení pohybu a také nácvik stereotypu chůze. Celou šedesátku lekcí léčebného tělocviku pana Jelínka přitom vedla zkušená fyzioterapeutka Ivana Mročková, která je vedoucí fyzioterapeutkou Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Podhorské nemocnice.

Paní Mročková pracuje v oboru rehabilitace v nemocnici v Bruntále již dvaatřicet let a za tuto dobu jí rukama prošly bez nadsázky tisíce pacientů, kterým pomáhala s nejrůznějšími obtížemi. Práce v oboru ji přitom podle vlastních slov velmi baví a naplňuje, neboť má odjakživa blízko ke sportu i k práci s lidmi. Obzvláště s takovými, jako je pan Jelínek. „S panem Jelínkem byla od počátku skvělá spolupráce, což určitě jeho výsledný stav hodně ovlivnilo. Osmdesát procent výsledku je totiž vždy na pacientovi. Velkou roli ale sehrálo i jeho zázemí doma a aktivita jeho manželky, která se k nám na oddělení dokonce přijela sama zaučit, aby mohla manželovi doma pomáhat s rehabilitacemi, polohovat operovanou nohu i ošetřovat jizvu,“ popisuje Ivana Mročková, vedoucí fyzioterapeutka Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Podhorské nemocnice.

Pozitivně přitom hodnotí rehabilitaci v Podhorské nemocnici i sám pan Jelínek. „Ve Velkých Losinách jsem byl s rehabilitací spokojen, Podhorská nemocnice ovšem daleko předčila moje očekávání. S přístupem tady jsem byl maximálně spokojen, a byť rehabilitace byly někdy krušné, velice si cením toho, že jsme je s fyzioterapeutkami brali vždy s úsměvem. Celému kolektivu oddělení v čele s paní Mročkovou patří srdečné poděkování za ochotu a přístup – zkrátka za to, že při každodenní práci dokazují to, co není dnes v podobných zařízeních běžné,“ uzavírá svou zkušenost s Podhorskou nemocnicí Ing. Jaroslav Jelínek, bývalý starosta obce Lomnice a ředitel statku Rýžoviště, který se na rehabilitačním oddělení léčí společně s manželkou. Ta zde řeší své obtíže s bederní páteří, které si vypěstovala během celoživotního působení na pozici „kantorky“.