Podhorská nemocnice

Laser je skvělý pomocník při léčbě bolesti

25. 3. 2015

Laserová terapie nemá vedlejší účinky, její aplikace je snadná a léčba minimálně invazivní.

Text: MUDr. Stanislav Horák (upravila Bc. Lucie Drahošová) / Foto: archiv Podhorské nemocnice

Příznivé a léčivé účinky světla byly využívány již ve starověku. Terapie světlem se ale dlouhou dobu omezovala jen na obyčejné působení vyzařovaného tepla, nebo později na ozařování infračervenými paprsky. K průlomu ve využívání léčebných účinků světla došlo až v polovině šedesátých let dvacátého století – s rozvojem laserové techniky. Světloterapie, tedy léčba pomocí světla, má dnes mnoho podob. Můžeme jmenovat například léčbu polarizovaným světlem, používání ultrafialových zářičů, barevnou terapii nebo ozařování svazky LED diod. Mezi nejhojněji využívané metody přitom patří laserová biostimulace, označovaná také jako laserterapie, což je terapie s využitím laserů s nízkým výkonem.

Tato laserová terapie je přitom významně vzdálená praktickému používání chirurgických laserů, umožňujících řezání či svařování tkání. Naopak laserterapie zahrnuje vědecké využívání různých vlastností i různých druhů laserového paprsku k léčbě. Laserový efekt obecně vzniká tím, že je elektronům v atomech laserového zdroje dodávána dodatečně energie zvenčí. Takto posílené atomy pak vyzařují fotony, které se pohybují mezi dvěma zrcadly rezonátoru a část z nich vychází kontrolovaně z laseru ven v podobě využitelného laserového paprsku. Léčivé účinky i široké možnosti využití laseru v medicíně byly objeveny krátce po objevu laserů a právem vyvolaly velikou pozornost a zájem.

VLIV VLNOVÉ DÉLKY
Souběžně se vznikem prvních sériových přístrojů se také v laboratorních podmínkách začaly zkoumat mechanismy účinku laserů v závislosti na vlnové délce, intenzitě a celkové dávce světla. Výzkumy prokázaly, že nejdůležitějším aspektem je vlnová délka. Největší biologický účinek mají vlnové délky 450 nanometrů (modré světlo), 633 nanometrů (červené světlo) a 750 nanometrů (infračervené světlo). Je přitom zajímavé, že tyto vlnové délky spadají do oblasti absorpčního spektra chlorofylů, a tedy umožňují fotosyntézu. U ostatních vlnových délek je pro dosažení stejného účinku nutno použít desetkrát až padesátkrát větší intenzity. Účinek laseru je přitom blahodárný hned v několika oblastech. Spočívá ve zlepšení metabolismu buňky, zefektivnění dýchacího řetězce a urychlení dělení buněk. Je ale důležité používat správný „druh“ světla. Bylo prokázáno, že pro optimální vývoj buněčných struktur má zvláštní význam světelné záření na vlnových délkách blízkých infračervené části spektra. V tomto rozsahu může světlo pronikat hluboko do tkáně a šířit se v ní. V důsledku průniku světla se v tkáni zvyšuje teplota a dochází ke změnám, které přinášejí analgetický, protizánětlivý a biostimulační efekt.

Okamžitý účinek laserové terapie je viditelný přímo v místě ozáření a zahrnuje rozšíření cév, zlepšení krevního oběhu i posílení fungování metabolismu. Dlouhodobější efekt pak spočívá v potlačení bolesti i zánětu. Pro léčbu různých obtíží jsou ale využívány různé druhy laserů, lišící se především ve vlnové délce laserového paprsku. Pro plošné povrchové a slizniční aplikace jsou ideální lasery s vlnovou délkou 632,8 nanometru nebo 635 nanometrů, u kterých je veškerá energie absorbována na povrchu nebo těsně pod ozařovaným povrchem. Tyto lasery proto nacházejí uplatnění zejména v dermatologii, kosmetologii a plastické chirurgii, tedy v povrchové terapii.

V podpoře hojení ran, zejména chronických dlouhodobě přetrvávajících vředů, prokázaly velkou úspěšnost helium-neonové lasery s vlnovou délkou 632,8 nanometru. Kvůli omezené hloubce průniku a nízkému výkonu jsou však méně účinné pro léčbu hlouběji uložených příčin bolesti. Univerzálnější jsou lasery pracující s vlnovou délkou 670 nanometrů, jejichž schopnost průniku je okolo 10 až 20 milimetrů. Vzhledem k větší hloubce mohou tyto lasery ovlivňovat i podkožní struktury a akupunkturní body. V terapii bolesti se v současné doběnejvíce užívá laserových diod gallium-hliníko-arsenových, s koherentním světlem o vlnové délce blízké infračervené oblasti, obvykle 820–830 nanometrů, s kontinuálním výkonem okolo 60 megawatt. Největší míru průniku pak nabízí paprsek infračerveného laseru s vlnovou délkou 830 nanometrů. Užívá se tam, kde chceme ozářit velké kloubní partie či hluboko uložené tkáňové struktury.

OBECNÉ ZÁSADY A ZKUŠENOSTI V PODHORSKÉ NEMOCNICI
Pravidel použití laseru při léčbě je ale mnohem více, než jen volba správné vlnové délky. Obecná zásada je, že k dosažení požadovaného efektu lépe poslouží menší dávka energie opakovaně během dne, než velká dávka aplikovaná najednou. Dalším důležitým faktem je to, že léčba není závislá na ozáření celé plochy rány, ale že je možno dosáhnout požadovaného efektu třeba i pouhým ozařováním jejích okrajů nebo laserovou stimulací akupunkturního bodu.

Na pracovišti léčby bolesti v Podhorské nemocnici je využívána léčba laserovými diodami o vlnových délkách 635 nebo 830 nanometrů. Vzhledem k zaměření tohoto pracoviště na onemocnění pohybové soustavy, je laserterapie nejvíce užívána u onemocnění drobných ručních i nožních kloubů, kolenního kloubu či meziobratlových kloubů, a také u různých typů onemocnění šlach a svalových úponů. Úspěšná byla rovněž aplikace na nevzhledné keloidní jizvy po protětí hrudní kosti, na jizvy po úrazech, popáleninách a po plastikách. Zdárně je laser také využíván při akupunkturní terapii u dětí. V rámci bolestí neurologického původu jsme laserem ošetřovali s dobrými výsledky i bolesti trojklanného nervu a bolesti způsobené herpetickým virem, který je původcem pásového oparu s mnohdy následnými úpornými neuralgickými bolestmi. Úspěšnost terapie je zhruba mezi šedesáti a sedmdesáti procenty. Nejpodstatnější je ale fakt, že při laserové terapii nepřicházejí žádné vedlejší účinky – na rozdíl od stejně úspěšné farmakoterapie pomocí nesteroidních antirevmatik, která u zhruba patnácti až dvaceti procent pacientů vyvolává závažné vedlejší účinky. Stejně tak se jeví výhodná minimální invazivnost léčby a její snadná aplikace ve všech věkových skupinách.