Podhorská nemocnice

Alternativní terapie, aneb když se léčí jinak

11. 8. 2014

Alternativních metod je celá řada a každému pacientovi může pomoci jiná, samozřejmě s ohledem na potíže.

Text: MUDr. Stanislav Horák (redakčně upraveno) / Foto: archiv nemocnice

Alternativy se tvoří tam, kde vznikne potřeba postupovat jinou než známou cestou. V tomto případě jinak než cestou klasické medicíny. Medicína využívá pro řešení zdravotních potíží obvykle standardizované postupy, které byly ověřeny léty praxe. Trh dnes nabízí nepřeberné množství léků, lékaři pracují s vysoce inteligentními diagnostickými přístroji a využívají sofistikované léčebné metody, díky kterým pomáhají miliónům lidí ročně. Přesto stále platí, že každý pacient je jiný, stejně jako to, že účinnost terapie se liší případ od případu – zejména v určitých medicínských oblastech. Někomu proto může snadno pomoci nejmodernější postup, zatímco jinému více „sedne“ alternativní terapie přiklánějící se k přírodním zdrojům.

Možnosti, které dnes nabízí moderní lékařské přístroje nebo některé léky, jsou téměř pohádkové, a není pochyb o tom, že všichni ti, kteří za jejich vznikem stojí, si zaslouží poklonu. V současnosti si díky technickému pokroku dovedou lékaři poradit s dříve beznadějnými případy a mnoho pacientů vděčí moderní medicíně nejen za život, ale i za možnost ho prožít aktivně. Na druhou stranu, díky široké nabídce trhu a snadné dostupnosti medicinských přípravků už jsme si zvykli spíše polykat vitaminové kapsle namísto jezení ovoce, stejně jako bereme ve velkém přípravky na hubnutí namísto toho, abychom se více hýbali. A to jsou jen jedny z příkladů, kdy příroda sama nabízí efektivní řešení, mnohdy účinnější, než to moderní.

JINÉ FORMY POMOCI
Pokud někde zatím ani nejmodernější medicinské prostředky nezabírají, pak je to oblast civilizačních a chronických onemocnění, jako jsou kloubní onemocnění, artrózy, revma, dna, bolesti páteře, cukrovka, obezita, opakující se infekce, srdeční choroby, ale i AIDS nebo rakovina. Vzhledem k tomu, že ale tyto choroby nepostihují nijak malou část populace, medicína stejně jako i široká veřejnost se snaží nacházet jiná řešení, která by mohla pomoci. A právě proto stále častěji můžete i ve zdravotnických zařízeních narazit na nabídku některé z alternativních terapií, které nejčastěji vycházejí z přírody, přírodních produktů i postupů. Ostatně, i člověk sám je dílem přírody, proto není nijak zarážející, že by měl žít v souladu s ní – byť je dnešní doba výrazně přetechnizovaná, plná stresu a neosobní.

Důvodů, proč lidé alternativní metody léčby vyhledávají, je přitom celá řada. Jednou z hlavních příčin je nepochybně pacientova potřeba být vyslechnut (což někteří lékaři opomíjejí) stejně jako zájem vnímat a řešit obtíže komplexně, ve všech souvislostech, které nemocný někdy sám vypozoruje, ale často nemá možnost specialistům sdělit, neboť nespadají do dané specializace lékaře. Přibývající množství medicinských poznatků vede k poměrně úzkému zaměření lékařů a lze říci s trochou nadsázky, že každý orgánový systém má dnes svého specialistu. Pokud ovšem obvodní lékař doporučí pacienta specialistovi a ten zase dalšímu, může se pacient dostat do situace, kdy každého specialistu zajímá ta určitá jeho část a nezajímá se o to, jak by mohly pacientovy potíže souviset s onemocněním jiných orgánů. Ve zdravotnictví ale občas chybí čas pacienta plně vyslechnout i proto, že se ve velké většině personál musí věnovat administrativním činnostem pro pojišťovny a různé úřady. Někdy navíc chybí i trpělivost a pokora, což vytváří prostor pro různé léčitele, kteří naopak kladou pacienta, jeho potřeby i pocity na první místo.

ZÁKLADEM JE VŮLE A DŮVĚRA
Alternativních metod je celá řada a každému pacientovi může pomoci jiná, samozřejmě i s ohledem na potíže. Důležitý je obrat k přírodním postupům a eliminace chemických prostředků. Základem úspěšné alternativní léčby je především vůle, důvěra a aktivní přístup pacienta. Pozitivní mysl by pak měla nastartovat v těle samoregulační pochody, které v pozitivním případě vedou k odstranění příčiny choroby. Samotné postupy a léčiva v alternativní medicíně pak nebývají nijak speciální. Alternativní medicína je svým způsobem synonymem pro určitý návrat k přírodě, k jejím zdrojům a vlastně i k respektování jejích zákonů. Naše současná medicína a její zákonitosti naopak vycházejí z přijaté logiky. Současná medicína sice původně vycházela z přírodních způsobů prevence a léčby, ale postupně je v důsledku vylepšování a modernizování v uspěchané době opouští. Navíc vše se standardizuje a normuje, což odporuje skutečnosti. Jako lidé jsme každý jedinečný, a stejně tak i naše zdravotní obtíže mají mnohdy svá zcela unikátní specifika, stejně jako je jedinečný i každý orgán v našem těle.

Pro posouzení stavu nemocného je tedy potřeba vycházet z jeho individuality fyzické i psychické a určit individuální postup. Typickým příkladem je třeba homeopatie. U této léčebné metody se nepodaří určit stejný postup při léčení prakticky nikdy. Každý je individualita, která má svůj program. Stará rčení říkají, že nemoci nejsou, že jsou jen odolné a méně odolné organizmy. Zdá se to logické, když uvážíme, že někteří lidé neonemocní uprostřed epidemie a někteří zase doslova při objevení se jakékoliv bakterie. Proto prvním zásahem alternativní medicíny musí být posílení organizmu, protože mimo jiné i léčba představuje další nápor na již oslabený organizmus. Je běžnou praxí alternativních metod, že nemocem je třeba předcházet a je třeba je léčit již ve stadiu, kdy se ještě navenek neprojevují nebo jsou tyto projevy matoucí. Věděli jste například, že bolesti na vnitřní straně kolene mohou ukazovat na zánět protilehlé ledviny, nadýmání na podráždění slinivky, nebo říhání na dysfunkci žlučového hospodářství? Samozřejmě ale je potřeba brát na vědomí i věk, kondici, odolnost či pohlaví nemocného. Tento stav se totiž neustále mění a to i při pečlivém dodržování zásad správného života. Ovlivňuje jej řada věcí a faktorů, od vrozených dispozic až po vlivy zvenčí, stres, spěch, životní prostředí se všemi negativními vlivy.

Ve světě je provozována velká řada oficiálně uznávaných alternativních metod. U nás, bohužel, i v současné době nemají tyto metody na růžích ustláno. Před rokem 1989 byl obecně šířen názor, že jsou to metody nebezpečné, a řada terapeutů, kteří tyto metody používali, byli pronásledováni. Po otevření se světu v roce 1989 jsou více či méně tyto metody tolerovány, neboť jde vesměs o nabídky v rámci soukromého podnikání. Je to ale pouze zlomek toho, co lékaři svým pacientům nabízejí jinde ve světě. V Česku si již vybudovala svou pozici akupunktura, homeopatie a některé formy psychoterapie. Metod je přitom ale daleko více. Stále se sice vedou spory o to, které metody do alternativní medicíny patří a které ne, můžeme ale obecně hovořit zhruba o dvacítce uznávaných a další třicítce sporných alternativních metod. Pokud chceme hovořit o těch nejdostupnějších, určitě sem patří výživa, fototerapie (léčba bylinkami), reflexní terapie (někdy označovaná jako reflexologie a často nesprávně zaměňována s akupresurou), akupresura, aromaterapie, homeopatie a masáže, které jsou ale spíše zahrnovány do skupiny postupů s vnější dopomocí. Do této skupiny pak patří také u nás poměrně rozšířená akupunktura ve všech jejích formách, chiropraxe, neurální terapie, terapie barvami a řada dalších.