Podhorská nemocnice

Stabilní angina pectoris může přímo ohrozit na životě

17. 10. 2014

Stabilní angina pectoris je onemocnění postihující ve věkové kategorii nad 65 roků více než deset procent populace.

Text: redakce / Foto: Mgr. Štěpánka Řehová

Před časem byl záchrannou službou přivezen do bruntálské nemocnice čtyřiašedesátiletý muž, který byl vášnivým kuřákem a zároveň měl problémy s vysokým cholesterolem a vysokým krevním tlakem. Již v minulosti, ve svých 60 letech, prodělal akutní srdeční infarkt, který byl u něj prvním vnějším projevem ischemické choroby srdeční. Pacient byl tehdy převezen do Kardiocentra Nemocnice Podlesí, kde mu byla pomocí tzv. koronární intervence původně uzavřená infarktová tepna zprůchodněna zavedením speciální drenáže-stentu. V následujícím období se cítil dobře, bolesti na hrudi nemíval. Své zadýchávání si vysvětloval nižší kondicí, na lékařské kontroly chodil nepravidelně, občas si zapomněl vzít léky na ředění krve a vysoký cholesterol. Muž také nezměnil svůj životný styl, přičemž pokračoval v kouření i špatném stravování a jeho fyzická aktivita byla minimální. Nezodpovědný přístup se ale projevil na jeho zdraví.
Prozření přišlo při rodinném výšlapu v Jeseníkách. Při pro něj nezvyklé fyzické zátěži si začal stěžovat na opakované svíravé bolesti za hrudní kostí spojené se slabostí, pocením a těžším dechem. Bolesti sice v klidu odeznívaly, ale při opakované zátěži se rychle vracely. Pacient měl obavy z opakování srdečního infarktu, takže rodina zavolala rychlou záchrannou službu. Komplexní vyšetření v nemocnici opakování infarktu naštěstí nepotvrdilo, pro pacienta ale zdravotníci neměli jen dobré zprávy. Lékaři u muže diagnostikovali stabilní ponámahovou anginu pectoris. Laboratorní a především echokardiografické vyšetření pak prokázalo sníženou srdeční funkci, což je významně nepříznivý prognostický znak. Pacientův život v danou chvíli v přímém ohrožení nebyl, přesto určitá opatření jsou více než žádoucí. Kromě opakovaného zdůraznění nutnosti úpravy životosprávy a dodržování farmakoterapie bylo pacientovi doporučeno časné opakování vyšetření srdečních tepen – koronarografie. To ale pacient odmítl. „Tento pacient je bohužel jedním z častých příkladů, se kterými se setkáváme v praxi. Pacient prodělal srdeční infarkt a provedený specializovaný koronární zákrok považoval za výkon, který jeho problém se srdcem prakticky vyřešil. Byl ochoten ještě brát léky, ale rozhodně nemínil nic změnit na svém stávajícím nesprávném životním stylu včetně pokračujícího kouření,“ říká primář interního oddělení Podhorské nemocnice MUDr. Petr Opletal s tím, že s ohledem na prokazované významnější snížení funkce srdce je u tohoto pacienta velká pravděpodobnost opakování infarktu, kritického srdečního selhání či dokonce náhlé srdeční smrti.

RIZIKOVÉ FAKTORY
Stabilní anginu pectoris řadíme k chronickým formám ischemické choroby srdeční. „Ischemická choroba srdeční je onemocnění srdečního svalu vzniklé na základě nedostatečného krevního zásobení srdce, nejčastěji při aterosklerotickém postižení věnčitých tepen. Riziko vzniku, ale i projevy koronární aterosklerosy se odvíjejí od neovlivnitelných rizikových faktorů jako je věk, pohlaví a genetické faktory, ale také faktorů ovlivnitelných, ke kterým se řadí vysoká hladina cholesterolu, kouření, hypertenze, cukrovka, obezita a nedostatek fyzické aktivity,“ uvádí primář. Podle něj má ischemická choroba srdeční širokou škálu projevů od akutních forem jako je srdeční infarkt či nestabilní angina pectoris, až po formy chronické, v čele s uvedenou stabilní anginou pectoris.Stabilní angina pectoris je obecně charakterizovaná vracejícími se případy nedokrevnosti srdce. Ty vznikají na základě dočasného nepoměru mezi přívodem kyslíku a požadavkem srdečního svalu na dodávku kyslíku v zátěžové situaci. Tyto příhody jsou pak provázeny bolestmi na hrudi – anginosními záchvaty. Příčinou je nejčastěji aterosklerotické zúžení věnčitých srdečních tepen. Pro stabilní anginu pectoris je typická vazba vzniku potíží na námahu, často však i na rozčilení či bohaté jídlo. Potíže také mohou kolísat ve vazbě na roční období či změny počasí. U některých nemocných přicházejí bolesti jen ráno a pak se již neopakují, v tomto případě jde o anginu pectoris startovacího typu. „Bolest bývá nejčastěji lokalizována za hrudní kostí a někdy je provázena nevolností, pocením, těžším dechem, pocitem strachu. Může se také šířit do spodní čelisti, zubů či horních končetin. U některých nemocných je vyvolána jen velkou fyzickou zátěží, u některých opakované bolesti omezují pacienta i při běžných životních aktivitách,“ upozorňuje primář. Přes různou intenzitu a frekvenci ale bývá bolest u stabilní anginy pectoris většinou jen kratšího trvání a odeznívá buď spontánně, nebo po podání nitroglycerinu pod jazyk. Intenzivní klidová bolest trvající déle než 20 minut a neustupující ani po léku budí vždy podezření na srdeční infarkt a vyžaduje co nejrychlejší přivolání záchranné služby.

LÉČBA
Každý pacient s bolestmi na hrudi by měl být odborně vyšetřen a měla by být stanovena jasná příčina obtíží. V případě potvrzení ischemické choroby srdeční (ICHS) se stabilní anginou pectoris je pak určen optimální terapeutický postup s cílem zmírnit či odstranit potíže a současně zlepšit prognózu těchto nemocných. „Léčba pacientů s ICHS spočívá v úpravě životosprávy s důrazem nekouřit, racionálně se stravovat a pěstovat pravidelnou fyzickou aktivitu. Dále zahrnuje komplexní ovlivňování rizikových faktorů ICHS, jako je důsledná léčba hypertenze, cukrovky a vysokého cholesterolu. V neposlední řadě je pak i v samotné farmakoterapii anginy pectoris,“ říká primář. Její součástí je podávání léků omezujících výskyt anginózních potíží, ale také léků předcházejících vzniku nežádoucích příhod. Řadě pacientů i se stabilní anginou pectoris je navíc doporučena v rámci terapie i takzvaná revaskularizační léčba zajišťující obnovení cévního zásobení (především koronarografie s navazujícími zákroky) s cílem redukovat potíže přetrvávající i přes zavedenou optimální farmakoterapii a zlepšit prognózu pacienta. Samozřejmostí je pak odpovídající lékařské sledování těchto nemocných. „Stabilní angina pectoris je onemocnění postihující ve věkové kategorii nad 65 roků více než l0 procent populace. Výjimečná však není ani u výrazně mladších věkových skupin,“ vysvětluje primář s tím, že klinický průběh této nemoci může být dlouhodobě stabilní, ale může se komplikovat i infarktem, srdečním selháním či dokonce náhlou srdeční smrtí. Při nerespektování odborných doporučení a nedodržování terapie se samozřejmě rizika těchto komplikací výrazně zvyšují. „O závažnosti tohoto onemocnění, v jehož názvu je výraz stabilní, svědčí odhadovaná roční úmrtnost mezi l až 2 procenty, a také riziko náhlé smrti kolem jednoho procenta. Správná diagnóza a terapie přitom vede nejen k lepší kvalitě života těchto nemocných, ale současně zásadně zlepšuje jejich prognózu,“ dodává primář Opletal.