Nemocnice Šternberk

Stovkám pacientů s bolestmi zad pomohla terapie Nemocnice Šternberk

10. 8. 2015

Metoda je vhodná i pro pacienty, kteří trpí bolestmi již delší dobu a zlepšení už ani nedávají naději.

Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: archiv Nemocnice Šternberk

Stovky pacientů s bolestmi zad, poruchou souhry stabilizačních svalů trupu, se špatnými pohybovými stereotypy nebo svalovou dysbalancí opustily v posledních dvou letech spokojeně oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Nemocnice Šternberk. Za úspěšnou léčbou stojí individuální cvičení zaměřené na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, tedy zlepšení stabilizace páteře, hrudníku a pánve, které výrazně zlepšuje stav pacientů s obtížemi pohybového aparátu. Právě oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Nemocnice Šternberk tuto metodu využívá od roku 2013, a to jak u pacientů s funkčními potížemi pohybového systému, tak i u strukturálních a dechových potíží. Služba je hrazena z běžného pojištění, pacienty tedy nic nestojí. 

„Stabilita je pro lidský organismus maximálně důležitá, a to se týká i pohybového systému. Pro jeho správnou funkci je zapotřebí vyvážená funkce pasivních prvků, což jsou kosti, vazy a klouby, a prvků aktivních, tedy svalů. A to jak těch povrchových, tak i hlubokých, které jsou ukryty hlouběji v těle. Bohužel současný životní styl posilování hlubokého stabilizačního systému příliš nenahrává a často jeho funkci přebírá povrchový svalový systém, který ale není schopen přesného lokálního nastavení. Proto pak dochází k přetížení a následným bolestem, zvýšenému svalovému napětí, blokádám a podobně. Navíc čím více funkcí přebírá povrchový systém, tím více je utlumený hluboký systém a problém se prohlubuje. Potíže proto může způsobit i dobře míněné cvičení, kdy člověk cvičící povrchové svaly bude stále více prohlubovat dysbalanci mezi hlubokými a povrchovými svaly a svůj problém ještě zhoršovat,“ vysvětluje Mgr. Lenka Kocurková, fyzioterapeutka oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Nemocnice Šternberk. 

Cvičení zaměřené na aktivaci hlubokého stabilizačního systému (HSS) v Nemocnici Šternberk probíhá v rámci individuálních lekcí, které mohou být půlhodinové až hodinové, podle situace a konkrétního stavu pacienta. Stejně individuální je pak i celkový počet lekcí, který se různí podle potřeb pacienta a může se pohybovat od pětice až po desítku. „Šikovnější pacienti nebo pacienti s mírnějšími obtížemi většinou navštěvují pět lekcí. Pacientům, kterým aktivace trvá déle a potřebují delší dobu na zácvik a osvojení cviků pro účely domácího cvičení, můžeme nabídnout až deset lekcí,“ vysvětluje Mgr. Lenka Kocurková. Aktivace hlubokého stabilizačního systému je řešením zejména v případech poruch pohybového aparátu vzniklých v souvislosti s dlouhodobou statickou zátěží, například vlivem sedavého zaměstnání. Příčin oslabení HSS ale může být celá řada, a dokonce i zdánlivě „pouhá“ duševní únava nebo deprese mohou vést k narušení funkce svalů HSS.

„Pomocí aktivace hlubokého stabilizačního systému úspěšně zmírňujeme bolesti zad u pacientů, zlepšujeme stav pacientů s hypermobilním syndromem, nebo i zlepšujeme vadné držení těla,“ vyjmenovává Lenka Kocurková. Aktivace HSS je přitom vhodná dokonce i pro pacienty, kteří trpí obtížemi či bolestmi již delší dobu a zlepšení třeba už ani nedávají naději. „Běžně k nám přicházejí muži i ženy středního věku, kteří roky trpí bolestmi zad v důsledku sedavého zaměstnání i nezdravého životního stylu a vidí řešení již pouze v léčbě léky. Sami jsou přitom po několika týdnech terapie překvapeni, jak znatelné může být zlepšení díky cvičení. Rozhodně proto všem lidem s obtížemi či bolestmi pohybového aparátu doporučuji navštívit specialistu a případně vyzkoušet terapii stabilizace HSS,“ shrnuje fyzioterapeutka s tím, že prohlídka u rehabilitačního lékaře není nijak zatěžující a může ji doporučit například obvodní lékař, ortoped či neurolog. „Odborník pacienta důkladně prohlédne, vyšetří a navrhne nejvhodnější řešení s ohledem na celkovou anamnézu včetně zohlednění starých úrazů, operací nebo užívaných léků.

Dále u pacientů vyšetřuje svalové napětí, koordinaci pohybu, sleduje držení těla, dýchání, napětí povrchových struktur vůči hlubokým. Následují klinické testy, kde je hodnocena kvalita pohybu, svalová sílu a dosažení konečné pozice. Na základě vyšetření pak stanovuje rehabilitační lékař terapii, která probíhá pod dohledem fyzioterapeuta,“ říká Mgr. Lenka Kocurková. Aktivace HSS spočívá v aktivaci svalů pánevního dna, bránice, příčného břišního svalu a části vláken zevního šikmého břišního svalu, krátkých svalů podél bránice a hlubokých svalů u krku. „Na stabilizaci se nepodílí nikdy jen jeden sval, ale jde o celý svalový řetězec. Proto se i v rámci cvičení nikdy neposiluje jen jeden sval, ale jde o souhru celého systému. Co se týče konkrétního průběhu cvičení, na počátku se využívají převážně polohy z vývojové kineziologie, kdy pacienty pomyslně vracíme do kojeneckého věku. Cvičí se tedy v polohách v lehu a na čtyřech tak, jak tyto polohy objevují miminka v prvním roce života. Postupně, jak se učí pacient hluboký stabilizační systém aktivovat, je pak zvyšováno tréninkové zatížení. Využíváme také různé pomůcky, jako třeba velké balanční míče, overbaly, čočky, balanční plošiny a další,“ popisuje aktivaci hlubokého stabilizačního systému Mgr. Lenka Kocurková.

Stěžejní pro dosažení výsledků je přitom pravidelnost a preciznost cvičení, kdy záleží na důsledném a správném provedení veškerých pohybů. Proto také cvičení probíhá vždy pod dohledem odborníka. „Nejdůležitější je však motivace pacienta k autoterapii, která je nezbytná. Můžeme ukázat pacientům jak na to, ale jen vlastním pravidelným a dlouhodobým cvičením je terapie úspěšná,“ upozorňuje fyzioterapeutka, která se cvičením zaměřeným na aktivaci HSS zabývá v Nemocnici Šternberk již třetím rokem.