Nemocnice Šternberk

Dušnost trápí všechny věkové kategorie – starší i mladší

28. 1. 2014

Nezáleží, zda se dušnost dostaví při velké námaze nebo je běžnou součástí našeho dne. Obtížné dýchání nás omezí vždy.

Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: archiv nemocnice

Jsme-li zdraví, připadá nám dýchání tak samozřejmé a automatické, že si jej ani neuvědomujeme. Když se ale dostaví dušnost, tedy jakýsi pocit nedostatku vzduchu či až dušení, stane se dýchání středem naší pozornosti. A je jedno, jestli se dušnost dostaví výjimečně při velké námaze nebo je již běžnou součástí našeho dne. Obtížné dýchání nás vždy omezí. Mnoho lidí přitom zejména občasnou dušnost přehlíží a vnímá ji jako normální, což není dobře. Dušnost je v řadě případů možné léčit, a naopak její přehlížení může způsobit zbytečné zhoršování potíží a dokonce vážné zdravotní komplikace. Dušnost totiž může být projevem jiného, vážnějšího zdravotního problému. Dušnost je velice nepříjemný subjektivní pocit obtížného dýchání, nedostatku vzduchu nebo dokonce pocit dušení. Vzniká při nedostatečném přívodu kyslíku a vylučování oxidu uhličitého vhledem k potřebám organismu. Pocit dušnosti je provázený obvykle zvýšeným dýchacím úsilím – takzvanou „dechovou prací“, která označuje výměnu vzduchu mezi vnějším prostředím a plicními sklípky. Klinickým projevem je zpravidla zrychlené a prohloubené dýchání. Vystupňovaná dušnost je krajně nepříjemná a vede k motorickému neklidu, úzkosti vyplývající z pocitu ohrožení na životě. Mírná dušnost organismus nijak výrazně neohrožuje, intenzivní ale může mít i nenávratné následky na zdraví.

MOŽNÉ PŘÍČINY

Příčiny dušnosti mohou být různého charakteru. Nejčastěji se jedná o příčiny na úrovni dýchacích cest, které jsou trvale nebo přechodně zúženy například chronický zánětem – u kuřáků se jedná o tzv. chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), u alergiků o astma bronchiale. Na úrovni „vlastních“ plic jsou možnými příčinami plicní záněty, ať infekčního nebo neinfekčního původu, které mohou při dlouhodobé expozici vést k náhradě funkční plicní tkáně vazivem, které zcela zabraňuje výměně dýchacích plynů – tzv. plicní fibróze, např. silikóza u horníků. Dalšími možnostmi postižení jsou příčiny srdeční, kdy srdce selhává jako „pumpa“, tedy nedokáže zásobit pracující organismus dostatečným množstvím okysličené krve – mluvíme o tzv. kardiomyopatiích, kam zejména řadíme ischemickou chorobu srdeční se stavy po infarktu myokardu, nekorigované hemodynamicky významné chlopenní srdeční vady a vrozené zkratové srdeční vady, nedostatečně kompenzovanou hypertenzní chorobu, atd.

V poslední době je poměrně časté a velmi závažné postižení plicního cévního řečiště při plicní embolizaci. Mezi mimo kardiopulmonální příčiny patří hematologická onemocnění, např. chudokrevnost, změny kyselosti (chemismu) krve, ale i příčiny psychogenní (například hysterie s hypoventilační tetanií). Dušnost je také častá při nadváze nebo u osob s nízkou fyzickou kondicí. Trápit přitom může všechny věkové kategorie, muže stejně jako i ženy. Může postihnout zdravé jedince vystavené „řidšímu vzduchu“ při výstupu do vyšších nadmořských výšek nad 3000 metrů nad mořem bez předchozí adekvátní aklimatizace. Léčba dušnosti závisí od příčiny, proto se případ od případu může maximálně lišit. Základem je správná diagnostika, která může zahrnovat rozličná vyšetření, od vyšetření krve, přes rentgen plic, plicní vyšetření s eventuální bronchoskopií či HRCT plic, kardiologickým vyšetřením s EKG, ultrazvukovým vyšetřením srdce, neurologickým či psychiatrickým vyšetřením. Podle výsledků a diagnózy pak nastupuje vhodná léčba. Někomu může stačit začít více sportovat, zlepšit si kondici a zhubnout několik málo kilogramů, a někdo naopak potřebuje náročný lékařský zákrok, jako je například srdeční operace. „Dušnost je významný, poměrně častý subjektivní příznak, se kterým se lékaři u svých pacientů setkávají ve své každodenní praxi. Dechová nedostatečnost může býti prvním varovným projevem celé řady onemocnění, a to ať od nevýznamných a banálních až po závažná, která mohou vést k invalidizaci pacienta nebo dokonce jej přímo ohrozit na životě. Tedy každý pacient přicházející pro dušnost by měl být komplexně vyšetřen a následně by u něj měla být adekvátně vedeným diagnosticko-terapeutickým postupem objasněna příčina dušnosti s její úplnou anebo alespoň částečnou eliminací,“ uvedl primář interního oddělení Nemocnice Šternberk MUDr. Lukáš Prucek.

Dušnost může nabývat různé intenzity a nastupovat různou rychlostí. Pokud jde o rychlost nástupu, rozlišujeme dušnost akutní, která vzniká náhle, dušnost subakutní a chronickou. Příčinami dušnosti akutní může být například vdechnutí cizího tělesa, masivní plicní embolie, masivní edém plic, akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris nebo vznik pneumotoraxu. Subakutní dušnost je typická u zápalu plic, který znamená zánět z infekční, alergické, fyzikální nebo chemické příčiny. Poslední typ, dušnost chronická, je pak příznačný pro onemocnění jako je chronická obstrukční plicní nemoc, chronické plicní fibrotické procesy nebo srdeční selhávání.

DUŠNOST PŘI NÁMAZE

Rozlišovat lze také dušnost námahovou a klidovou, kdy klidová znamená většinou větší závažnost onemocnění. Osoba s klidovou dušností totiž trpí potížemi
s dýcháním neustále, bez ohledu na zátěž organismu. U dušnosti námahové je často důležité, v jakém časovém horizontu k nárůstu dušnosti dochází. Pokud je nárůst pozvolný, několikaměsíční či dokonce několikaletý, pak může býti dušnost díky adaptačním mechanizmům nesprávně bagatelizována. „Rozhodně to ale neznamená, a bylo by obrovskou chybou, že by středem zájmu byla jen dušnost klidová a dušnost při námaze by mohla býti přehlížena, nebo považována za zcela normální. Obzvláště pokud pociťujete potíže s dechem při aktivitách, které vám dříve problémy nedělaly, je na místě obrátit se na lékaře. Je vhodné sledovat i doprovodné symptomy jako jsou kašel, bolesti na hrudi, otoky nohou, atd.“ dodává primář Prucek.

Například před časem přišla do Nemocnice Šternberk devatenáctiletá aktivní sportovkyně, která v nedávné době prodělala artroskopii kolenního kloubu. Asi tři týdny po ortopedickém výkonu začala pociťovat postupně narůstající dušnost, která v úvodu byla limitující pouze při chůzi do schodů a rehabilitaci, postupně však i při chůzi po bytě. „Provedeno bylo vstupní vyšetření internistou s EKG, na podkladě kterého bylo vysloveno podezření na diagnózu plicní embolizace. Ta byla následně potvrzena echokardiografickým vyšetřením a angioCT plicnice. Plicní embolie je velmi závažná diagnóza, která může i takto mladou pacientku bezprostředně ohrozit na životě v důsledku krevní sraženiny. Zdrojem krevní sraženiny u pacientky byl zánět žilního sytému na operované dolní končetině. V rámci celkového došetření byl u pacientky prokázán vrozený silný trombofilní stav, tedy vrozená náchylnost ke srážení krve. Pacientka byla následně doživotně indikována k terapii léky na ředění krve,“ vzpomíná MUDr. Lukáš Prucek.

K určení závažnosti dušnosti slouží celá řada klasifikací, asi nejužívanější je kardiologická NYHA (New York Heart Association) klasifikace dušnosti, která rozlišuje čtyři kategorie. První stupeň, tedy dušnost s označením NYHA I, neomezuje pacienta v běžném životě. Dušnost NYHA II omezuje v menší míře. Člověk není schopen běhu či rychlé chůze. Typ NYHA III obnáší již významné omezení v běžných činnostech. Nemocný zvládá pouze základní domácí činnosti a chůzi, přičemž již běžná aktivita jej značně vyčerpává. Typ NYHA IV pak obnáší výrazné omezení, neboť znamená dušnost i v klidu, což je případ, kdy člověk potřebuje pomoc druhé osoby. Korelátem této klasifikace může být i hodnocení aktivity pacientů s CHOBP na podkladě funkčního spirometrického vyšetření – GOLD (Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease).