Nemocnice Šternberk

Úspěšné kojení vyžaduje správnou techniku

6. 12. 2013

Dítě se nechce přisát, prsa jsou poraněná, mléko teče málo, nebo naopak příliš. To jsou některé z potíží, které maminky zažívají.

Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: archiv nemocnice

O pozitivech a výhodách kojení toho již bylo napsáno mnoho, ať už šlo o hledisko výživy, imunologie, psychologie, sociální stránku, ale také tu praktickou, nebo třeba ekonomickou. Úspěšné kojení však není zdaleka samozřejmostí, a nejedna maminka se alespoň jednou za dobu kojení setká s nějakými problémy. Dítě se nechce přisát, prsa jsou poraněná, mléko teče málo, nebo naopak příliš, případně je kojení až bolestivé. To jsou jen některé z potíží, které trápí novopečené matky. Málokterá přitom ví, že všechny z těchto potíží je možné odstranit, případně alespoň zmírnit, správnou technikou kojení.

PŘED SAMOTNÝM KOJENÍM

Ještě než začne samotné krmení miminka, mělo by být připraveno vše okolo, to znamená pohodlné místo k sezení či ležení pro maminku, i veškeré potřebné pomůcky, jako třeba prsní vložky, plíny, kapky, nebo třeba nápoj pro maminku. Ideální je pak klid a optimální teplota - po příchodu z venku tedy dítě ideálně nejprve svlečte. Jakékoliv rušivé elementy totiž stresují matku i dítě, které pak nemusí úspěšně z prsu pít.

Aby se dítě správným způsobem přisálo, musí být také správně přiloženo k prsu. „Zásadou je přikládat vždy dítě k prsu, ne naopak. Maminky mají občas tendenci různě se naklánět nad dítě nebo jinak vnucovat prso do úst dítěte, což není vůbec vhodné, protože to vždy znamená nepohodlí pro matku, kterou v nepřirozené poloze například začnou bolet záda, a při pokusu o úlevu změnou polohy pak dojde k povytažení bradavky a přerušení kojení. Výsledkem navíc může být i poranění bradavek, které jsou v nesprávné poloze příliš namáhány,“ vysvětluje Hana Martinková, Dis., sestra novorozeneckého oddělení Nemocnice Šternberk.

Při správném přikládání tedy matka ve stabilní poloze přikládá dítě přitlačením na jeho záda, a to ve chvíli, kdy má dítě do široka otevřená ústa. Otevření úst je možné vyvolat dotykem (například bradavkou) v oblasti úst, což spustí u dítěte hledací reflex. Dítě pak matka přistrčí k prsu tak, aby mělo v ústech bradavku i co největší část dvorce, zejména tedy jeho spodní část. Při takovémto přiložení se bradavka v ústech dítěte dotýká horního patra, což vyvolá sací reflex. Při přikládání je přitom vhodné prs podepřít (nikoliv však mačkat) všemi prsty kromě palce zespodu, a palcem shora, což umožňuje dítěti jakoby podat bradavku.

JAK POZNAT SPRÁVNÉ PŘISÁTÍ

Správné přisátí dítěte je rozpoznatelné podle doširoka otevřených úst, obou rtů ohrnutých směrem ven a jazyka stočeného do žlábku, přesahujícího dolní čelist. Bradičkou i nosem se přitom dítě dotýká prsu, zároveň však může volně dýchat. Jazýčkem pak dítě začíná sát, a to tak, že jím vykonává vlnkovitý pohyb, čímž vytlačuje mléko a následně i polyká, což je také slyšet. Při sání se navíc pohybují spánky a uši dítěte.

Jedněmi z ukazatelů nesprávného přisátí dítěte jsou například různé zvuky připomínající srkání či mlaskání, nebo vpadávání tváři dítěte dovnitř. Stejně tak ale pokud se brada a nos dítěte nedotýkají prsu, ústa nejsou široce otevřená, jazyk nepřesahuje dolní ret, dolní ret je ohnutý dovnitř, případně dvorec není v ústech dítěte, je přisáto špatně a je potřeba přiložit dítě znovu. Mimo známek pozorovatelných na dítěti ale nesprávné přisátí mnohdy pozná samotná maminka, kdy při špatném přisátí může kojení bolet, a dokonce i zanechávat bolestivé stopy v podobě popraskaných bradavek, jejichž léčba bývá s ohledem na časté kojení z postiženého místa mnohdy velmi náročná. Pokud je tedy dítě přisáto špatně, je potřeba jej ihned odejmout od prsu vsunutím malíčku do koutku jeho úst. Následně dítě otevře ústa, pustí bezpečně bradavku a může následovat nový pokus o přiložení. Pokud ale dítě pláče, není vhodné jej přikládat. Při pláči má totiž dítě jazyk přitisknutý k hornímu patru, což znemožňuje správné přiložení i přisátí.

SPRÁVNÁ TECHNIKA

Ať už probíhá kojení dítěte v jakékoliv poloze, vždy by mělo být dítě natočeno k matce celým tělem, zejména pak bříškem, nikoliv například pouze hlavou, a zároveň by mělo být v rovině, tedy ucho, ramínko a kyčle dítěte by měly být v jedné ose. Během kojení by pak dítě po celou dobu mělo být ve správné poloze přidržováno matkou. Pomoci může ale například i kojící či běžný polštář. Mezi matkou a dítětem by přitom neměly být žádné překážky, včetně deky, plíny či ručičky dítěte.

Kojení přitom není vhodné omezovat co do množství. Pokud dítě mléko zvrací, je možné omezit délku jednotlivých přiložení, tu je pak ale potřeba vyvážit zvýšenou frekvencí kojení. Omezování kojení není nijak prospěšné, neboť u matky způsobuje ztrátu mléka a u dítěte nervozitu. „Nedostatečně kojené dítě bývá neklidné a tím bývá neklidná i matka. Žena by měla přicházet již do porodnice stoprocentně rozhodnutá, zda chce či nechce kojit. A pokud ano, měla by být připravena dítě kojit vždy, když jí dá signál, a to i v noci,“ říká Hana Martinková. Klasická poloha pro kojení je poloha vsedě, kdy jednou rukou drží matka dítě, a druhou rukou prs na opačné straně. Ručička dítěte by měla být okolo pasu matky, pod dítětem, případně pod prsem. Neměla by však být před dítětem, kde by tvořila překážku těsného kontaktu s matkou. Pro větší pohodlí je ideální podložení dítěte polštářem nebo podložení nohy stoličkou, kdy je pak dítě opřené zády o nohu matky. Tato poloha však není vhodná pro rodičky po císařském řezu. Pro tyto případy je vhodnější poloha v polosedě, například na posteli, kdy sklon zad může být libovolný podle pocitů matky. Držení dítěte je stejné jako vsedě. Méně obvyklá poloha vsedě je poloha boční (někdy také označovaná jako „zadní“ nebo „fotbalová“), kdy dítě leží na polštáři podél boku matky, čelem ke stropu, s nožičkama u zad a hlavičkou u prsu. Při této poloze dochází k ideálně souměrnému vyprazdňování prsu a je také velmi vhodná pro malé, nedonošené, slabé či špatně se přisávající děti, a také pro maminky s velkými prsy či špatně formovanými bradavkami.

Pro většinu maminek nejpohodlnější variantu pak představuje poloha vleže, která je však vhodnější pro zkušenější maminky i miminka, tedy nikoliv pro první dny po porodu. Nejběžnější je poloha na boku, kdy jsou jak matka, tak dítě na boku a dítě saje z dolního nebo horního prsu. Namísto přidržování rukou může být u této polohy dítě podepřeno polštářem, což dává matce možnost si více odpočinout. Kromě polohy na boku je možné kojit vleže i v poloze na zádech, kdy matka leží na zádech a dítě je buď na bříšku na jejím břichu, nebo kopíruje její bok. V druhém případě je ale nutné vypodložení polštářem. Kromě těchto poměrně běžných poloh pak existují další polohy v dřepu, ve stoje, vkleče i v jiných atypických polohách, které nemusí být nijak špatné. Při dodržená základních pravidel týkajících se polohy miminka a správného přiložení je možné kojit v rozličných polohách, stěžejní je pouze to, zda bude poloha vyhovovat matce a dítěti.