Nemocnice Prostějov

Ztráta paměti časem postihne každého

3. 10. 2014

Mozek musíte procvičovat, jinak své schopnosti ztrácí. Doporučují se různé křížovky, kvízy, četba, nebo paměť lze procvičovat také různým cvičením, poznáváním fotografií.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Třiapadesátiletá žena z Prostějova začala zapomínat. Nepamatovala si ani, pro co šla do kuchyně, takže se musela vrátit a vzpomenout si. Nedávno dokonce zapomněla v práci na důležitou schůzku a u svého vedoucího měla problém. A nakupování bez seznamu? To ani omylem, zapomněla by na půlku věcí. Musela si vše značit do kalendáře či na papírky. Nejedná se ale o nijak nezvyklý jev. Ztrácet paměť – to časem postihne každého. „Paměť patří mezi nejdůležitější funkce mozku. Díky ní se orientujeme ve světě, který nás obklopuje. Bohužel i paměť podléhá zkáze. A tak se stává, že zapomínáme,“ říká primář oddělení dlouhodobé péče prostějovské nemocnice MUDr. Michal Hleb.

Pane primáři, co vlastně paměť je?

Je to schopnost mozku vnímat, vštípit a také uchovávat vjemy v mozkové tkáni a znovu je vybavit. Do pětadvaceti let mozek dozrává, poté dochází k pomalé ztrátě schopností mozkové tkáně. Paměť se dělí na tři typy. První je ultrakrátká – například vidím, že na stole je hrnek s kávou nebo na semaforu je červená. Dále krátkodobá, která slouží běžnému životu. Člověk si dokáže krátkodobě zapamatovat maximálně devět předmětů. Cvičením se dá paměť v tomto ohledu zlepšit a lze si zapamatovat až 150 předmětů, ale je k tomu třeba užít mnemotechnické pomůcky, které k uchování v paměti využívají určité souvislosti. Paměť dlouhodobá pak zahrnuje vzpomínky a informace celého života, někdy však bývá problém si je vybavit, protože jsou ukládány mimovolně. Člověk si tedy může vzpomenout, ale nemusí. Záleží také na tom, zda dostaneme nějaký podnět, který nám informaci připomene.

V kolika letech lidé ztrácí paměť? 

Je to individuální, záleží na celkovém stavu organismu, pracovní činnosti a vzdělání. Pokud je člověk nucen stále se něco nového učit, vykonávat činnost, u které se musí soustředit a myslet, může být paměť „nenarušená“ dlouho. Proti tomu například vlivem návykových látek jako je alkohol či drogy může být paměť zničena již v dětství či dospívání. Porucha paměti může vzniknout i vlivem úrazu, nejčastěji u kraniotraumat (poranění hlavy a mozku). Jinak by porucha paměti měla být přiměřená procesu stárnutí, ale je otázkou, kdy stáří vlastně začíná – věková hranice se totiž neustále posouvá. Božena Němcová ve své Babičce píše o stáří a zapomínání, a to babičce mělo být 55 let. Dnes je toto aktivní věk a stáří si spojujeme až s obdobím důchodu.

Je každé zapomenutí špatným signálem?

Důležité věci zpravidla zůstávají v hlavě uložené. Řídím auto, píši na stroji, věci, které dělám pravidelně, se mi obnovují a lépe je zvládám. Věci, které jsou pro mě nepodstatné, se z paměti uvolňují a jsou překrývány novou paměťovou stopou. Zapomínání může být i určitou obranou organismu, například nepříjemné zážitky či psychická trauma jsou vytěsněna a člověk si je neuvědomuje. Pokud si na ně ale vzpomene, mohou z nich být například noční můry, bludy či halucinace, které mohou být vážným problémem. Toto jsou pak ale případy spíše pro odborníky z oboru psychiatrie.

Pokud se člověku například stane, že pro něco jde a po cestě zapomene, co chtěl – je toto už důvod k obavám?

Určitě ne. Zásadní je, zda se na danou myšlenku dostatečně soustředíte. Jdete pro něco, ale působí na vás další vjemy, někdo na vás mluví, můžete být rozčilený. Pak zapomenete, co jste chtěli. To je fyziologicky normální, takže při takovém občasném zapomenutí bych lékaře ještě nevyhledával.

Kdy už je tedy důvod k obavám?

Je těžké stanovit nějakou přesnou hranici. Pokud jdete na nákup a nevzpomenete si na všechno, co jste chtěl, příčiny mohou být různé. Myslíte na něco jiného, někdo vám telefonuje, potkáte známého – známou a zamluvíte se. Problém nastává, když si třeba pustíte plyn při vaření a pak na to zapomenete. U seniorů se také může stát, že dají vařit elektrickou varnou konvici s vodou na plynový sporák. Můžete také zapomenout, že jste zamknul či nechal doma svítit světlo, pak se proto opakovaně vracíte. Pokud toto pozorujete dlouhodobě, může jít o poruchu.

Pokud cítím, že mám takové problémy, za kým mám zajít? 

Nemusíte navštěvovat žádného specialistu, stačí navštívit obvodního lékaře. Ten provede základní klinické vyšetření, laboratorně se vyloučí například nedostatek vitaminů či minerálů nebo dehydratace. Problém může být i v nadměrné činnosti štítné žlázy. Je důležité vyšetřit, zda nemá pacient nervové onemocnění, neprodělal cévní mozkovou příhodu nebo nejde o její akutní fáze, nedochází k nedokrvení mozku. Je možné provést CT mozku, magnetickou rezonanci, případně angiografii (zobrazení toku krve v cévním systému pomocí speciálního rentgenu). Pokud dochází k výraznějším výpadkům paměti nebo stavům zmatenosti, pak je nutné provést neurologicko-psychiatrické vyšetření a zpravidla nasadit také speciální léky.

Co si lidé nejvíce nepamatují? Obličeje, jména?

Opět je to individuální, záleží na tom, co je pro daného člověka prioritou. Například učitel si pamatuje obličeje i jména svých žáků, často i několika ročníků. Listonoš vám zase řekne, ve kterém domě, patře i bytě žije například paní Ocásková. A lékárník zná třeba barvu a velikost krabiček od určitých léků. Jaké existují formy prevence ztráty paměti? Mluví se třeba o vlivu alkoholu na mozkové buňky.

Je tedy pro mozek a paměť vhodné vůbec nepít?

Alkohol vliv má, ačkoli to není jen tak, že by působil přímo na mozek. Alkohol se odbourává v játrech, která působí jako jakýsi filtr organismu. A nadměrnou konzumací alkoholu se poškozují. Játra pak nedokáží účinně odbourávat škodlivé látky, které mohou narušovat mozkovou činnost a tedy i paměť. Proti tomu ale existují i studie, které doporučují malé množství červeného vína na zlepšení paměti. Podobně malá dávka destilátu působí vasodilatačně (rozšíření cév, čímž se zlepší průtok krve v cévě) a tím zlepšuje prokrvení organismu včetně mozku. Některé studie také uvádí, že pivo obsahuje velké množství vitamínů a stopových prvků podporujících paměť. Je ale otázkou, co je malé množství.

Dá se paměť trénovat a zlepšovat? Pokud ano, jak?

Určitě ano a zejména na stáří je to potřeba. Ke zlepšení paměti vede několik cest. Lékař může předepsat léky na lepší prokrvování hlavy a zlepšení funkce mozkových buněk. Existuje řada preparátů na přírodní bázi jako ginkgo biloba, jež mají prokázaný pozitivní účinek. Důležitá je samozřejmě duševní hygiena. Dostatek spánku, odpočinek. Dnešní doba je rychlá, působí na nás řada vzruchů, informací a reklam. Je nutné si od nich odpočinout. Nezapomínejme na pohyb a cvičení. Alespoň třikrát týdně si něco málo zacvičit nebo se projít. Mozek musíte procvičovat, jinak své schopnosti ztrácí. Doporučuji různé křížovky, kvízy, četbu. Paměť lze procvičovat také různým cvičením, poznáváním fotografií a podobně. Podstatné je i dodržovat pitný režim, aby nedocházelo k zahušťování krve, což také snižuje přítok krve do mozku. Důležitá je pak také vyvážená strava, například ovoce obsahující vitaminy C a E. Ryby a olivový olej mají také prokazatelně dobrý vliv.

Co mohu s přibývajícím věkem dělat pro svou paměť doma?

Je pozitivní vykonávat činnosti, které vás vytrhnou z každodenního stereotypu. Ten člověka ubíjí. Každá změna bystří mysl. Je dobré občas si něco přečíst. Je dobré si vytvořit například album rodinných fotografií, kde se dá také trénovat paměť, zda poznám všechny včetně vzdálených rodinných příslušníků. Důležitý je i aktivní život – zajít si do divadla nebo na výstavu, popovídat s přáteli a rodinou, aby člověk neztrácel kontakt a neupadl do pasivity a nečinnosti. To je úplně nejhorší, co se mu může stát.

Je vhodné si věci zapisovat, vést si „úkolníček“ nebo poznámkový bloček? 

Normální člověk je schopen si zapamatovat oněch devět věcí, takže se může stát, že pokud jich mám patnáct, mozek to nevezme. Není špatné udělat si poznámky, do obchodu si vzít lísteček. Dnes je vjemů a informací opravdu obrovské množství. Nesmí se to ale přehánět. Dělat si poznámky doporučuji, ale s rozumem.

Doporučil byste některé z doplňků stravy?

Co se týče preparátů volně prodejných v lékárně, doporučil bych ginkgo bilobu či tebokan, z léků na předpis pak Geratam nebo Piracetam, které mají ověřený pozitivní účinek. Dále například Agapurin nebo malé množství kyseliny acetylsalicalové – Anopyrin. Proti těmto přípravkům obecně nejsem, ale lidé, kteří jsou zvyklí brát léky, si je často berou za každou cenu, což nepodporuji. Setkal jsem se s diabetiky, kteří berou prášky na snížení hladiny cukru, zapomenou se najíst a nakonec skončí v hypoglykemickém kómatu s rizikem mozkové příhody nebo i úmrtí. Pak se jen řekne, že měl přece léky a nikdo již neřeší, že léky si sice vzal, ale nedodržel režim. Dnešní populace je zvyklá na to, že doktor předepíše léky prakticky na vše, navíc další „zázračné pilulky“ si můžete koupit v lékárně či přes internet. K těmto produktům je ale potřeba přistupovat s rozumem. Zapomínání je do určité míry přirozená věc, jak jsem řekl, je to i určitá obrana našeho organismu, protože vše kolem nás se mění a je stále nové, ne vše je ale podstatné.

V čem je podle Vás největší problém, pokud jde o problematiku ztrácení paměti?

 Největším problémem je demence, ovšem ne ani tolik choroba samotná, jako spíše nepřipravenost naší společnosti na tyto nemocné. Díky pokrokům v medicíně dokážeme léčit nevyléčitelné, máme transplantační centra, genové inženýrství. Je prodlužován lidský věk, ale ne plně jeho kvalita. V minulém a předminulém století se lidé dožívali kratšího věku, poruchy paměti se tak nemohly plně projevovat. Dnes 80, 90 i 100 let již není výjimkou, ovšem narušená paměť se plně projevuje. Pacienti trpí Alzheimerovou demencí, která postupně degraduje jejich osobnost a dělá je závislými na péči druhých. V Česku ale nemáme dostatek zařízení a pečovatelů pro tyto nemocné, a bohužel ani kompetentní orgány se tímto problémem dostatečně nezabývají.