Nemocnice Prostějov

V České republice je nyní zhruba 20 tisíc hyperaktivních dětí

23. 7. 2014

Neléčená hyperaktivita dětí může později vyústit až v kriminální chování.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Již po pár dnech ve školce se čtyřletý Honzík z Olomoucka projevoval trvalým neklidem, byl neustále aktivní, nevydržel chvíli na místě a nešlo ho dlouhou dobu udržet u jednotvárné činnosti. Když po pár týdnech začal být agresivní, vzteklý, a to jak v kontaktu s dětmi, tak i dospělými, a ostatní děti si s ním proto nechtěly hrát a učitelky si na něj pravidelně stěžovaly, tak jej rodiče nechali vyšetřit. A výsledek – hyperaktivní porucha s poruchou pozornosti, která v současné době bývá označována zkratkou ADHD – attention deficit hyperactivity disorder. Poslední dobou se ovšem velmi často skloňuje pojem hyperaktivní dítě. Snad každá druhá maminka má pocit, že právě ta její ratolest musí být hyperaktivní. Přitom tomu tak mnohdy není. Každé dítě trochu zlobí. Se skutečnou hyperaktivitou to mnohdy nemá nic společného. „Pojem hyperaktivní děti není označením pro děti, které zlobí, jsou neposedné anebo sem tam provedou nějakou tu dětinskou hloupost. Hyperaktivita dětí je porucha, kterou je třeba léčit a konzultovat s odborníkem,“ říká primář dětského oddělení prostějovské nemocnice MUDr. Josef Tenora s tím, že hyperaktivní dítě poznáte také podle toho, že vykazuje větší potřebu pozornosti. „Vynalézavost dětí je veliká, ale u hyperaktivních dětí lze tvrdit, že je až nebezpečně veliká. Takovéto děti svými nápady mnohdy i riskují zdraví nebo dokonce život,“ doplnil.

Syndromem ADHD trpí jen v České republice zhruba 20 tisíc dětí. Hyperaktivita dětí je projevem psychické poruchy. Co tuto poruchu vlastně způsobuje? „Vedle genetiky, na kterou je v současné době upírána ve světovém výzkumu velká pozornost, může hrát roli například i předčasný porod, komplikace během těhotenství, při kterých plod trpí nedostatkem kyslíku, ale také užívání návykových látek matkou v průběhu gravidity. Nejde pouze o drogy, ale i o alkohol a kouření cigaret,“ vysvětluje primář.

PROJEVY ADHD
Úroveň pohybové aktivity u všech dětí roste do tří let jejich věku. Po tomto roce se pohybová aktivita snižuje. Ne tak u dětí s ADHD. Tyto děti v kojeneckém věku častěji pláčou, špatně spí. Největší potíže však nastávají při nástupu dětí s ADHD do kolektivního zařízení. Tyto děti mají sklon neustále povídat, vykřikovat, vyvolávat roztržky se spolužáky a rušit je od zadané práce. Mají tendenci chovat se roztržitě a často také zapomínají nebo ztrácejí základní pomůcky. Jejich chování je brzy přivede do konfliktu nejen s vrstevníky, ale i učiteli.

Dalším projevem hyperaktivity je impulzivita. Je to tendence reagovat bez rozmyšlení, náhle a často nepřiměřeně danému podnětu. Hyperaktivní a impulzivní děti nebývají často schopné plánovat a zcela ovládat svoje projevy. Důsledkem jejich chování jsou pak četné nehody. Tyto děti nedomýšlejí následky svého jednání, mají tendenci bez rozmýšlení vběhnout do rušné vozovky či vylézt do nebezpečné výšky. Kvůli tomu častěji přijdou k úrazu. Poskytovaná lékařská péče je u nich 2,5 krát nákladnější než u ostatních dětí.

S hyperaktivitou jdou často ruku v ruce i poruchy pozornosti. Typickým projevem je snížená pozornost, rychlá unavitelnost, dítě má problém se déle plně soustředit. Jeho pozornost je rušena vším možným. Náhodně se zajímá o vedlejší podněty, ale není schopné dávat pozor na podstatu věci. Z tohoto důvodu bývají hyperaktivní děti i nesystematické a nepořádné. Problém těchto dětí netkví v tom, že by nebyly schopny se učit, ale v problematice, jak udržet jejich pozornost na nezbytně dlouhou dobu k zvládnutí daného úkolu.

PROBLÉMY DĚTÍ
Mnohé odchylky v osobnostním vývoji neklidného dítěte vznikají sekundárně. Jsou důsledkem negativních reakcí jeho okolí na typické projevy těchto dětí. Hyperaktivní děti jsou často odmítány a ve škole často primář MUDr. Josef Tenora hodnoceny jako neúspěšné. Jejich vztahy s lidmi jsou omezeny a i v rodině mívají nálepku „černé ovce“. V důsledku neustálé kritiky okolí si pak vytvářejí převážně negativní obraz vlastní osobnosti jako jedince nežádoucího a neúspěšného. Takové dítě nakonec v jakékoli situaci očekává, že bude opět kritizováno a tento postoj ovlivní i jeho motivaci. „V každém případě zvládat takové děti není vůbec jednoduché. Samozřejmě existují léky, které pomohou tyto děti zklidnit, ale nejdůležitější je změnit k nim výchovný přístup,“ vysvětluje primář Tenora. Podle něj je velmi důležité, aby se rodiče odnaučili říkat trvale „NE“. Jakmile totiž reagují jen stálou negací a zákazy, pak u těchto dětí vyvolávají jen další nežádoucí chování. Když naopak rodiče začnou částečně tolerovat „špatné“ chování a naopak odmění i dílčí pokroky, pak se dítě postupně začne chovat jinak. „Rodiče by k těmto dětem měli být velmi tolerantní, trpěliví a citliví,“ doplnil.

Pokud jde o léky, dřív se používaly látky, které děti sice v jejich projevech utlumily, ale často po nich byly unavené, ospalé a apatické. Současné moderní medikamenty ovlivňují látkovou výměnu dopaminu a noradrenalinu v mozku. Zmírňují nedostatek pozornosti dítěte i jeho hyperaktivitu. Pro rodiče to znamená menší stres a dítěti to pomáhá zlepšit výsledky ve škole a zvýšit jeho sebevědomí. Předpisu těchto léků musí předcházet vyšetření u odborníka a jejich použití není pro každého pacienta vhodné. Navíc samy o sobě nestačí. Je nutné vychovávat a měnit pohled učitelů i rodičů na dítě.

U dětí s diagnostikovanou poruchou chování je zapotřebí intuitivní přístup. „Represivní přístup vše jen zhoršuje. Je nezbytně nutné tyto děti pochopit. Mnohé z nich by velice rády byly „normální“, zařadily se do kolektivu a plnily úkoly. Jejich porucha jim to ale bohužel velmi znesnadňuje,“ tvrdí MUDr. Tenora. Varující je, že většina těchto dětí se k specialistovi nikdy nedostane. Jedním z důvodů je malá informovanost o této poruše, kterou je nyní možné účinně léčit. Proto je důležité takové chování nepodceňovat a co nejdřív vyhledat pomoc odborníků. Zavřít oči a čekat, až z toho dítě vyroste, je tou největší chybou, kterou rodiče mohou udělat. Až 50 procent těchto dětí je nadprůměrně inteligentních a jen díky podcenění situace nedosahují ve škole i v životě takových úspěchů, jakých by dosáhly bez tohoto syndromu.

„V dospělosti ADHD někdy vymizí, respektive se jedinec naučí svoje projevy více kontrolovat, ale nevyplatí se na to spoléhat. Důsledky neléčené poruchy mohou být tristní. Pacienti mají větší tendenci inklinovat k závislostem na drogách, dopouštět se kriminálního chování a mívají problémy v sociálních vztazích. Hyperaktivita se během dospívání může transformovat do pocitů vnitřní úzkosti, napětí, deprese,“ uzavírá primář.


RADY RODIČŮM HYPERAKTIVNÍCH DĚTÍ:
• nenechte se strhnout, nekřičte
• dávejte dětem úkoly, které zvládnou
• pochvalte je za každý zvládnutý úkol nebo alespoň snahu
• příliš netrestejte – je-li trestů mnoho nebo jsou-li moc tvrdé, přestane na ně dítě reagovat
• s dítětem pracujte, pomáhejte mu, při psaní domácích úkolů přisedněte, pohlaďte je, položte mu ruku na rameno, aby dítě vědělo, že o ně máte zájem
• základní zásadou je – všeho málo a často
• najděte dítěti činnost, ve které vynikne
• důležitá je spolupráce se školou ve smyslu jednotného přístupu k dítěti