Nemocnice Český Těšín

Feldenkraisova metoda pomáhá lidem s bolestí páteře

21. 4. 2015

Nemocnice začala nabízet tuto metodu, která pomáhá lidem zmírňovat akutní i chronické bolesti zad, ale dá se využít i u pacientů s pohybovými, vývojovými, neurologickými problémy.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Před časem přišel do Nemocnice Český Těšín dvaapadesátiletý muž, který pracoval jako řidič nákladního auta. Muž měl déletrvající problémy se zády, a proto se obrátil na odborníky této nemocnice. Lékaři muži naordinovali intenzivní rehabilitační program, který zahrnoval vodoléčbu, elektroléčbu a také cvičení s využitím prvků Feldenkraisovy metody. Tu začala nemocnice nabízet v loňském roce, kdy většina fyzioterapeutů a ergoterapeutů absolvovala odborný kurz. Začlenění této metody do léčebného programu pomohlo tomuto muži výrazně zmírnit jeho bolesti zad. Feldenkraisova metoda je již několik desítek let praktikována v mnoha zemích na celém světě. Nejedná se ve smyslu slova o klasické cvičení, protože nespočívá v uvolnění či zesílení svalstva, ale v ovlivnění mozkových oblastí, které pohyb řídí a koordinují.

Po absolvování léčby touto metodou se pacient může začít pohybovat plynuleji, vynakládá menší úsilí při pohybu a dokáže lépe korigovat své tělo při provádění různých druhů činností. Což vede k tomu, že svalstvo, klouby a páteř nejsou tolik přetěžovány a tím dochází k zmírnění či odstranění bolesti. „Tuto metodu využíváme zejména u lidí s vertebrogenními obtížemi (nesprávné držení těla, ploché nohy apod.), kteří tvoří podstatnou část našich pacientů. Metoda se ale dá samozřejmě využít u široké škály dalších poruch a onemocnění, stejně tak jako k prevenci těchto obtíží. Cílem této metody je obnovovat a zlepšovat funkčnost těla. Pro svoji účinnost je tak celosvětově využívána i mezi umělci či sportovci ke zlepšování výkonů a dovedností,“ říká ergoterapeutka českotěšínské nemocnice Bc. Pavlína Švandová s tím, že stále více rehabilitačních odborníků považuje tuto metodu za velmi přínosnou.

ZÁKLADEM METODY JE SEBEUVĚDOMĚNÍ
Feldenkraisova metoda je proces učení promyšleného zkvalitňování pohybu člověka. Při provádění jednotlivých cviků, jež mohou být i součástí ucelených lekcí, je důraz kladen na plné soustředění a vnímání celého těla. „Člověk se učí zaměřit na své tělo, uvědomovat si v jaké poloze se nachází či jak se pohybuje. Většina běžné populace totiž neumí vnímat své tělo a zrelaxovat jej, když je potřeba, což pak může být problém při samotné rehabilitaci,“ uvádí Bc. Pavlína Švandová. Z pohledu fyzioterapie lze často po absolvování tohoto cvičení pozorovat příznivé změny v pohybových projevech a eventuální ústup bolesti, což následně vede k pozitivním změnám i v psychice člověka. „Při lekcích by měl být pacient aktivní a sám poznávat, které pohyby jsou pro něj příjemné a přináší mu úlevu. Cvičení je to poměrně nenáročné a proto není limitováno věkem,“ vysvětluje Bc. Pavlína Švandová. Při cvičebních lekcích Feldenkraisovy metody se hodně pracuje s představou vlastního těla ať už v klidu nebo v pohybu. Také se provádí jednoduché a pomalé pohyby většinou malého rozsahu, které jsou několikrát za sebou opakovány v různých obměnách a při nichž pacient hledá ideální variantu provádění konkrétního pohybu. Často bývají prokládány odpočinkem.

Každá lekce je zaměřena na určitou část těla a v závěru hodiny je proveden pohyb, který vede k celkovému propojení dané oblasti s tělem. Při cvičení není důležitý tělesný výkon, zásadní roli hraje tělesné uvědomování, sebecítění a sebepozorování. Cvičí se buď ve skupině či individuálně. Lekce skupinová ATM (Awareness Through Movement – Pohybem k sebeuvědomění) je slovně vedena lektorem. Cvičí se ve větší skupině, kde každý z účastníků provádí individuálně pohyby, k nimž je instruován. Hodina má pevnou strukturu složenou z nenáročných pozic – většinou leh na zádech, boku, břiše, nebo různé druhy sedů – pohybů, které jsou upravovány v závislosti na individuálních dispozicích a schopnostech účastníků. Délka jedné lekce je 60 až 90 minut. V lekci FI (Functional Integration – Funkční integrace) se pracuje čistě individuálně, prostřednictvím jemných a nenásilných doteků a pohybů, které provádí sám lektor přímo na klientovi – jedná se o dialog prostřednictvím pohybu. FI se provádí většinou vleže na speciálním stole. Délka jedné lekce bývá okolo 50 minut. „U nás v nemocnici tuto metodu aplikujeme vždy v kombinaci s jinými rehabilitačními metodami. Někdo cítí zlepšení třeba hned následující den po cvičení, někdo až později,“ říká Bc. Pavlína Švandová.

HISTORIE METODY
Metoda je pojmenována po Dr. Moshé Feldenkraisovi (1904–1984). Ten se po studiu fyziky, matematiky a strojního inženýrství začal věnovat atomové fyzice a ve svém volném čase judu. Po automobilové nehodě, která mu zhoršila jeho staré zranění kolene, mu lékaři oznámili, že bez operace přestane chodit. Současně mu dávali pouze padesátiprocentní záruku, že operace bude úspěšná. Rozhodl se operaci odmítnout a začal sám studovat všechny dostupné léčebné metody a poznatky o zdraví – anatomii a fyziologii, neurofyziologii, pohybovou terapii, psychoterapii a duchovní učení, jógu, akupunkturu a hypnózu. Opět se naučil chodit a i bez operace mohl pokračovat ve cvičení juda. Během mnoha měsíců opatrného cvičení a pozorování objevil základ své metody. Po vyléčení svého kolegy, který trpěl chronickými bolestmi zad, si uvědomil, že tento postup může pomáhat všem lidem. V padesátých a šedesátých letech začal Feldenkrais svoji metodu vyučovat v Izraeli a v Evropě. V roce 1971 byl poprvé pozván do Spojených států, kde během následujících jedenácti let školil velké skupiny lékařů. Ve Spojených státech a v Kanadě tuto metodu dnes vyučuje přes tisíc diplomovaných učitelů. 

„Tělo, které je seřízeno tak, aby se pohybovalo s minimálním úsilím a maximální účinností“ – pod tímto heslem vytvořil Feldenkrais své kurzy, jejichž účastníci poznávají, jak se vlastně lidé pohybují, a učí se metodám, jimiž mohou zlepšit své vlastní pohyby. Feldenkrais využil své znalosti ze studií strojírenství a aplikované fyziky a s vědeckým přístupem řešil problém, jak zařídit, aby soustrojí jeho těla řádně pracovalo. Postupně dospěl k názoru, že v raném věku si mozek vytvoří představu či vzorec, jak se pohyby mají provádět, a tělo se při pohybu touto představou „poslušně řídí“. Dále se domníval, že u některých pohybů si mozek ne vždy vytvoří představu právě ideální. V těchto případech dochází k tomu, že nakonec dojde k bolesti a poškození těla. Cílem této metody je vytvořit v centrálním nervovém systému nové pohybové vzory a tak se naučit kvalitnějším pohybovým dovednostem. Tato metoda navazuje na přirozený způsob, kterým jsme se v dětství učili lézt, chodit a mluvit. Praxe prokázala, že kurzy metody pohybem k sebeuvědomění pomáhají lidem s nejrůznějšími zdravotními obtížemi. To dokládá, že tyto problémy můžeme vyřešit vlastními silami.