Nemocnice Český Těšín

Bolestem zad vzniklým při péči o nemocné a imobilní osoby lze předcházet

1. 8. 2014

Manipulace s těžce mobilními lidmi není snadná a mnohdy může zapříčinit i zdravoní potíže ošetřovatelek či zdravotní sestry.

Text: Mgr. Radka Miloševská, Bc. Lucie Drahošová / Foto: Mgr. Radka Miloševská

Posláním zdravotnického personálu je pomáhat pacientům řadou různých prostředků, od léčby pomocí zákroků, přes podávání léků, až po přímou fyzickou pomoc, kterou například imobilní pacienti potřebují doslova při každém otočení či přesunu. Manipulace s těžce mobilními lidmi však není snadná a mnohdy může zapříčinit i zdravotní potíže ošetřovatelky či zdravotní sestry. Někdy komplikace přicházejí postupně a zdravotník si například „pěstuje“ dlouhodobě bolesti zad, které můžou postupně způsobit strukturální změny pohybového aparátu, například výhřez meziobratlové ploténky.

Paní Eva deset let pracovala s těžce mobilními pacienty i s imobilními lidmi. Opakovaně docházela na rehabilitace kvůli bolestem zad v oblasti bederní páteře. Po rehabilitacích bolesti obvykle dočasně ustoupily, žena polevila ve cvičení a celý proces se znovu opakoval. A to až do dne, kdy jí bolesti od bederní páteře začaly vystřelovat do jedné z dolních končetin s takovou intenzitou, že se žena mohla jen obtížně hýbat. Vyšetření u lékaře prokázalo výhřez meziobratlové ploténky, která tlačila na nerv a bolest proto vystřelovala právě až do dolní končetiny. Následovat nemohlo nic jiného, než dlouhodobá léčba a nemocenská dovolená. Podle fyzioterapeutky Nemocnice Český Těšín Mgr. Doroty Harvanové přitom bylo možné této situaci snadno předcházet, a to pomocí využití správné ergonomie práce se zapojením správné stabilizace trupu.

FYZICKÁ NÁROČNOST
Pro zdravotnický personál je fyzicky nejnáročnější manipulace se zcela imobilními pacienty, kteří vyžadují časté otáčení jako prevenci proleženinám, přičemž sami nejsou schopni jakéhokoliv pohybu. Tudíž personálu s polohováním nijak nepomohou. Zdravotní sestry a ošetřovatelky s takovýmito pacienty musí manipulovat vlastními silami při každodenní běžné péči několikrát za den, ať už se jedná o posazování ke krmení nebo polohování kvůli provedení hygieny. Záda i celý pohybový aparát zdravotníků je v takovýchto situacích výrazně namáhaný. Vezmeme-li navíc v úvahu, že každý ze zdravotníků má na starost hned několik pacientů, které musí polohovat několikrát denně, není pochyb o tom, že se jedná o velice náročnou práci. A to i přesto, že imobilní pacienty polohují zdravotníci nejčastěji ve dvojici. „Mezi nejtěžší úkony patří úkony s imobilními pacienty, které jsou v podstatě všechny náročné. Ať už se jedná o jakékoliv přetáčení pacientů – na boky či na záda, dále posouvání pacienta v posteli nahoru či dolů, nebo třeba jeho přemisťování z jedné postele na druhou kvůli koupání či přebalování,“ uvedla Dorota Harvanová.

Největší riziko pro zdravotníky při těchto úkonech představuje poškození zad v bederní oblasti, mohou se ale vyskytnout i jiná poškození pohybového aparátu. Pomůckou při manipulaci s imobilními nebo těžce mobilními osobami je využívání správného postupu zvedání a také určitých fíglů, které dovedou práci usnadnit a především zajistit její bezpečnost – pro pacienta i zdravotníka.

Prvním krokem je především správné postavení zdravotníka při manipulaci s pacientem. Současné polohovatelné postele nabízejí množství úprav a je potřeba je využívat. Například nastavit vhodnou výšku postele podle výšky postavy zdravotníka, tak aby nebylo zapotřebí se nijak předklánět ale ani se nepřiměřeně zvedat, v důsledku čehož dochází k přetížení krční páteře. Dále je zapotřebí jít co nejblíže k pacientovi, čímž se sníží zatížení zad. Pro zachování vlastního zdraví je pak při manipulaci s pacienty zejména důležité koordinovaně zapojit svaly podílející se na stabilizaci páteře. Stabilizace začíná u správného dýchání, aktivování bránice a břišních svalů, zvýšení nitrobřišního tlaku a výsledné stabilizace bederní páteře. „Kdo toto opakovaně nedělá, přetěžuje si povrchové svaly, a tím dochází k nerovnováze svalového korzetu. Postupem dochází k mikrotraumatizaci a nakonec mohou vzniknout vážnější zdravotní potíže,“ varovala Dorota Harvanová a dodala: „Při manipulaci s pacienty je potřeba nejít přes ohnutá záda, ale naopak udržovat fyziologické napřímení páteře s využitím zvýšení nitrobřišního tlaku pro dobrou stabilizaci páteře, tedy koordinovaně zapojit svalový korzet trupu, což je nejdůležitější a zároveň často opomíjené pravidlo. Řada zdravotníků mnohdy ani neví, že dělají něco špatně, nebo že by mohli dělat něco jinak, efektivněji a zdravěji. Nemluvě pak o lidech, kteří například manipulují s imobilními příbuznými v domácích podmínkách.“

Důležitá je ale i správná technika a postup při polohování pacienta, vertikalizaci a jiných úkonech, kde se oproti minulým rokům mnohé změnilo. „Například posazování se dnes zásadně neprovádí potáhnutím přes ohnutá záda, ale naopak přes bok pacienta, což je výrazně efektivnější, ale prozatím nepříliš rozšířený způsob posazování,“ doplnila fyzioterapeutka s tím, že se bohužel zatím jedná o nepříliš rozšířený způsob posazování. „Personál se mnohdy nechce přeučit to, co má léta zažité, i kdyby to bylo ve výsledku jednodušší. Zvyk je železná košile,“ posteskla si fyzioterapeutka.

Mezi časté potíže zdravotnického personálu vzniklé v důsledku namáhavé manipulace s pacienty patří především bolesti zad, jež trápí většinu osob, které jsou při výkonu práce nuceny manipulovat s pacienty. Neobvyklé ale nejsou ani akutní blokády nebo dokonce vyhřeznutí meziobratlové ploténky, u kterého je již léčba složitější a stoprocentní náprava v některých případech dokonce už není vůbec možná. „Více ohroženy jsou ženy, které jsou subtilnější postavy než muži a zpravidla nemají tolik posílené svalstvo. Ani nadváha ale není rozhodně výhrou. Riziko poškozování zad totiž hrozí i u žen obézních, zejména u těch, které mají velké břicho narušující stabilitu těla. Další problematickou skupinou jsou pak také osoby hypermobilní nebo osoby po operacích břicha, které mají narušenou stabilizaci. U všech těchto skupin je ale možná náprava prostřednictvím správného zapojení stabilizačního systému,“ dodala Dorota Harvanová s tím, že důležitá je především správná ergonomie práce s využitím kompenzačních pomůcek, dále pak prevence v podobě aktivačního a protahovacího cvičení.

POMŮCKY PRO USNADNĚNÍ
Při manipulaci s těžce mobilními pacienty může pomoci celá škála pomůcek, ať už se jedná o válcové podložky k překládání z lůžka na lůžko, polohovací pomůcky, či pomůcky k přesunu osob z lůžka na vozík. Všechny tyto pomůcky zejména manipulaci s imobilními pacienty výrazně ulehčují a jsou skvělým řešením nejen pro zdravotníky, ale i osoby, které pečují například o špatně mobilní rodinné příslušníky v domácím prostředí.

Dorota Harvanová ale zároveň nabádá ošetřovatelky, zdravotní sestřičky i osoby pečující o imobilní osoby v domácích podmínkách, aby se nebály požádat pacienty o spolupráci. „Sestřičky a ošetřovatelky často již automaticky přebírají veškerou aktivitu při polohování pacientů na sebe. Mnohdy pokud ale pacientovi zdravotníci vysvětlí, jaké polohy potřebují dosáhnout, a navedou jej, i těžce mobilní pacient je schopen personálu pomoci a usnadnit mu práci. To je navíc prospěšné i pro pacienta, neboť procvičuje ochablé svalstvo,“ shrnula.