Nemocnice Český Těšín

Slabší pohlaví? Z hlediska zdraví jednoznačně muži

16. 5. 2014

Šest let. Takový je rozdíl v průměrné délce života u českých žen a mužů. Proč muži umírají dříve a jak se liší skladba chorob, ke kterým jsou jednotlivá pohlaví náchylná?

Text a foto: Mgr. Radka Baková

Zeptáte-li se kteréhokoliv muže, které pohlaví je slabší, odpoví Vám, že ženy. Důvody, proč jsou muži o této pravdě přesvědčeni, jsou zřejmé – všeobecně jsou právě muži vyšší, silnější, svalnatější, rychleji běhají, vzpírají vyšší váhy atd. Muži možná vítězí nad ženami v oblasti sportu, avšak z pohledu zdravotního stavu se situace zcela mění. Je všeobecně známo, že muži umírají dříve než ženy. Už při narození je chlapečků více než děvčat a již od novorozeneckého věku zaznamenáváme vyšší úmrtnost právě u chlapců. Zatímco u českých mužů je dle Českého statistického úřadu průměrná délka života 75 let, u žen je tato hranice o šest let vyšší. V jiných zemích je situace velmi podobná, největší rozdíl v průměrné délce života mezi pohlavími byl, dle statistik americké agentury CIA z roku 2009, zaznamenán v Bosně, kdy u žen činila střední délka života 82,3 let a u jejich protějšků 74,9 let, což činí rozdíl téměř sedmi a půl roku. A že jsou na tom dámy ve vyšším věku zdravotně lépe, dokazuje také fakt, že příchod roku 2013 oslavilo v Česku 581 žen starších sta let, zatímco pánů v této věkové kategorii bylo pouze 150.

GENETICKÉ DISPOZICE

O tom proč tomu tak je, a to nejen v České republice, ale na celém světě, neexistují vědecké důkazy, ale mezi odborníky koluje mnoho teorií a názorů. „Pravděpodobně je tento jev způsoben geneticky, žena zabezpečuje nový život a musí se postarat o potomky a je možná proto schopna se lépe přizpůsobit zevním faktorům. Ženy jsou také zvyklé pečovat o druhé, a tak pečují také o sebe a vlastní zdraví více než muži. Muži naopak často zdravotní problémy bagatelizují, neradi je přiznávají nejen svému okolí, ale i sobě a pak léčení zanedbaných onemocnění je obtížnější a hlavně méně úspěšné,“ uvádí jednu z úvah primářka oddělení následné péče Nemocnice Český Těšín MUDr. Lidie Ćmielová. Dámy si tak svou odolnost a přizpůsobivost udržují až do vyššího věku. Vlastně jim ani nic jiného nezbývá. V naprosté většině případů se totiž muži žení s mladšími partnerkami, které o ně v pozdějším věku, kdy přicházejí zdravotní komplikace, s láskou pečují. Když muž zemře, a to v naprosté většině případů dříve než žena, jen málokterá vdova se v seniorském věku znovu vdá nebo hledá nového partnera. Dokud to zdraví dovolí, postarají se ovdovělé ženy o sebe bez větších potíží sami. To ovšem neplatí u mužů, kteří v podstatně vyšší míře i po tom, co ovdoví, hledají novou partnerku, která o ně může opět s láskou pečovat. Je to důkaz toho, že muži jsou skutečně slabším pohlavím a potřebují mít vedle sebe někoho, kdo se o ně postará? Byl by to jistě značně zjednodušený pohled. Odpověď na otázku, proč se lidé takto chovají, by vydala na rozsáhlou sociologickou studii.

POD VLIVEM HORMONŮ

Rovněž skladba nemocí, kterými jednotlivá pohlaví trpí, se odlišuje, avšak pouze v produktivním věku. Důležitou roli hrají pohlavní hormony, které ovlivňují chod lidského organismu. U žen se jedná o estrogeny, které ženu chrání až do období přechodu. „Díky ženským pohlavním hormonům je u žen zpomalen proces aterosklerózy, což je laicky řečeno ukládání tuků, zejména cholesterolu, čímž se cévy ucpávají a oslabují. Ženské hormony tedy snižují riziko infarktu, cévní mozkové příhody či cévních onemocnění dolních končetin. Rozdíly se začnou stírat až po 50. roce věku v období menopauzy,“ vysvětluje MUDr. Lidie Ćmielová. Muži jsou od dětství až do pozdního věku ovládáni testosteronem. Pod jejich vlivem inklinují k náročnějším a nebezpečnějším povoláním, rádi se věnují adrenalinovým sportům a dokonce i trestné činnosti. Proto muži mnohem častěji umírají následkem úrazů. Rovněž rakovinou trpí o něco více pánů než dam, a to především rakovinou prostaty a plic, na které se většinou přijde pozdě, protože až do pokročilého stadia, kdy už člověku téměř není pomoci, se nijak výrazným způsobem neprojevují. Ženy jsou na druhé straně emočně labilnější. Až o polovinu častěji se léčí na psychiatrických odděleních, častěji jsou hospitalizovány pro afektivní a neurotické poruchy a pracovní neschopnost je u nich pro tyto poruchy dokonce více než čtyřikrát častější než u mužů.

ROZDÍLY VE STÁŘÍ

„Porovnávat onemocnění u žen a mužů v období stáří, tedy po 70. roce věku, je složitější, protože vyššího věku se dožije mnohem více žen, které tak ve skladbě pacientů převažují. Například na našem oddělení tvoří zhruba dvě třetiny pacientů právě ženy,“ uvedla primářka MUDr. Lidie Ćmielová a následně prozradila, že mužští pacienti jsou nejčastěji na oddělení následné péče hospitalizováni po cévních mozkových příhodách, po amputacích končetin při ischemické chorobě dolních končetin, s diabetickými defekty na nohách a s proleženinami, které se špatně hojí. U žen jsou častá postižení kloubů, stavy po selhání srdce, cévní mozkové příhodě a stavy po úrazech. Právě důsledkem menopauzy dochází u žen k řídnutí kostí a i sebemenší pád může způsobit vážnou zlomeninu. „Ve vysokém věku však nejsou zlomeniny výjimkou ani u mužů,“ podotkla primářka a na otázku, které pohlaví dle jejího názoru lépe snáší stáří a zdravotní komplikace s ním spojené, odpověděla: „To je velmi individuální, každý potřebuje dostatečný čas na adaptaci. Zdá se mi však, že vyšší míru optimismu si udržují přece jen ženy.“

Na zdraví mužů i žen ovšem silně působí i společenské vlivy, jistý podíl může mít i životní styl. Muži méně často drží diety a méně se pohybují. Ženy mnohem více myslí na své zdraví a dbají na prevenci včetně screeningových vyšetření. Na druhou stranu stále více žen než kdy jindy začíná kouřit a pít alkohol, a to již ve velmi mladém věku. To způsobuje, že se i u dam stále ve vyšší míře objevují diagnózy jako rakovina plic nebo onemocnění způsobená procesem aterosklerózy. „Na onemocnění, která nás postihnou ve stáří, si zaděláváme již v dětství, týká se to například obezity a sklonů k cukrovce. Měli bychom se tedy snažit přistupovat ke svému životu aktivně již v mládí a udržet si tento přístup až do seniorského věku,“ uvedla na závěr MUDr. Lidie Ćmielová.