Nem. Valašské Meziříčí

Nedělejme z domácnosti zbytečně „sterilní prostředí"

21. 2. 2014

Každý den na nás útočí desítky reklam na čisticí prostředky a děsí nás tím, kolik doma máme bakterií a jiných neřádů. Opravdu je to tak zlé?

Text: Mgr. Radka Baková / Foto: archiv nemocnice

Nemocnici Valašské Meziříčí je epidemiologická sestra Mgr. Dagmar Kratochvílová zodpovědná za hygienicko-epidemiologický režim nemocnice, jehož součástí je dezinfekce a sterilizace. Jen těžko bychom hledali někoho, kdo by čistotě a dezinfekci rozuměl více. Je však vhodné dodržovat stejně přísná pravidla jako v nemocnici také v domácnosti? Nemůže být přílišná dezinfekce a sterilizace spíše na škodu? Nejen na to jsme se zeptali epidemiologické sestry Mgr. Dagmar Kratochvílové.

Jak by měl vypadat běžný úklid domácnosti? Můžeme začít rovnou od podlahy.
Mezi nejčastější podlahy v domácnostech patří plovoucí podlahy, které stačí zamést a vytřít vodou se saponátem. Na podlahu bych nepoužívala dezinfekci. V nemocnici se podlahy dezinfikují pouze na odděleních intenzivní péče a operačních sálech. Na ostatních odděleních se používají běžné čisticí prostředky. Je zbytečné si doma vytvářet „sterilní prostředí“.

Proč je nežádoucí vytvářet sterilní prostředí?
Všechny dezinfekční prostředky jsou potenciálními alergeny. Lidé si často nepřečtou návod k použití a tak ani neodhadnou, kolik dezinfekčního prostředku použít. Nemyslím si, že by dům měl „vonět“ jako nemocnice. Než se toto aroma vyvětrá, trvá to. Dětem se tak navíc potírá přirozená imunita. Když pak nastoupí do školky nebo do nového kolektivu, jejich organismus nebude schopen se bránit běžným banálním infekcím.

Takže ani hračky by se neměly dezinfikovat?
Pokud hračky používají pouze naše děti, není třeba je dezinfikovat. Určitě je umyjeme, ale dezinfekce není třeba. Samozřejmě je rozdíl u kojenců a batolat, kteří vše strkají do pusy, tam by očista hraček měla být častější. Pokud dezinfekci použijeme, musíme pak hračku důkladně opláchnout pitnou vodou.

Když se vrátíme k podlahám, jak často by se měly vytírat?
Minimální frekvenci bych stanovila na jednou
týdně, protože kromě nečistot, které se přirozeně nanosí, se také práší. V kuchyni bych vytírala i denně, protože komu se nestane, aby občas něco při vaření nevylil? Nechci být staromódní, ale jednou týdně by se měl v domácnosti provést větší úklid.

Jak na koupelnu a WC? Zde je to asi problémovější.
Ano, zde je dezinfekce určitě na místě a se saponátem si nevystačíme. Předpokládám, že většina koupelen a toalet je dnes vydlážděná, takže není problém je vytřít. Jednou za čas, zhruba jednou týdně nebo dle zvyklostí, bychom měli otřít i kachlíky na stěnách, kde se uchycuje aerosol, který vystřikuje z toalety, pokud nesklopíme poklop. Na dezinfekci WC doporučuji chlorové preparáty, a to zejména, když se v rodině vyskytne průjmové onemocnění. Vanu není třeba pravidelně dezinfikovat. Pokud už tak někdo činí, měl by ji poté pořádně opláchnout, aby se tak předešlo alergickým reakcím na kůži.

V koupelnách jsou velmi oblíbené koberečky a nejrůznější rohožky…
Chlupaté koberečky do koupelny nedoporučuji a už vůbec ne na toaletu. Koberečky se do tohoto prostředí absolutně nehodí. Na sociálních zařízeních se drží vlhkost a v chlupatém koberci se tak hojně množí choroboplodné zárodky. Pokud už někdo kobereček chce, měl by ho každý týden prát. Vhodnější jsou gumové rohožky, které je možné opláchnout nebo když je někdo pečlivější, může ji namočit do dezinfekce.

V obchodech se v poslední době objevily dezinfekční ubrousky, co si o nich myslíte?
Je to velmi dobrá věc, sama je využívám. Mohou být čisticí nebo dezinfekční. Jsou ideální na tzv. rychlou dezinfekci. Sociální zařízení otřeme a ubrousek jednoduše spláchneme. Hadr použitý na WC už totiž nedoporučuji prát a znova používat.

Jak často by se mělo měnit a prát ložní prádlo?
Kdysi nás na zdravotní škole učili, že v domácnosti stačí měnit ložní prádlo jednou za měsíc. Samozřejmě je to individuální a je to jiné, když někdo přespává doma dvakrát týdně. Je důležité si uvědomit, že prádlo je prašné a tudíž se dost práší, potíme se a také se nevyhneme tomu, kdy na prádle ulpí například sliny. Teplota praní by měla být minimálně 60°C. Jistě, problém nastává, když máme luxusní saténové povlečení nebo povlečení, které nesnese tuto teplotu, tam je nutné postupovat podle doporučení výrobce. Nižší teplotou nezničíme choroboplodné zárodky. Naše maminky povlečení a ručníky vyvařovaly nebo praly na 90°C a věděly proč. Totéž určitě platí i pro spodní prádlo.

Kdo si najde čas na žehlení, měl by žehlit například i spodní prádlo?
Kdo si čas najde, tak žehlení má určitě svůj smysl. Žehlení je vlastně druh sterilizace. Žehlení spodního prádla by mělo být rutinou v domácnosti, kde děti stejného věku mají společné prádlo, zvláště pokud se pere při teplotách nižších než 60°C.

Když přejdeme do kuchyně, zde se nejvíce hovoří o houbičkách.
O houbičkách už bylo napsáno mnoho a podle výsledků studií by se houbičky neměly snad vůbec používat. Jako hygienik bych doporučila houbičku po použití vyhodit, ale je jasné, že to nikdo neudělá. Dnes se dají koupit hadříky, které s každým použitím blednou a hospodyňka tak pozná, že už je čas je vyhodit. Zde by se měl každý řídit svým rozumem a měnit skutečně dle potřeby a ne, až když je houbička polorozpadlá. Houbičky není možné vyprat, vydezinfikovat, každý ví, že v nich bakterie jsou, ale přesto je lidé používají.

Lidé si často stříhají staré povlečení nebo jiný textil na hadříky, je to vhodné?
Ano, proč ne. Takový materiál má většinou dobrou savost, a pokud hadr po běžném použití vypereme, není zde žádný problém. Po otření WC bych ale hadr okamžitě vyhodila.

Někteří lidé nosí v období chřipek roušky, je takové jednání opodstatněné?
Nošení ústenek neboli obličejových roušek je určitě vhodné při kontaktu s novorozenci zejména u návštěv.

Co byste vzkázala čtenářům na závěr?
Aby se každý řídil selským rozumem a uvědomil si, že přílišná dezinfekce není všespásná.