Dopravní zdravotnictví

Poliklinika AGEL začala pacientům nabízet ergoterapii

6. 12. 2016

Ergoterapie pomáhá v uzdravování osobám s postižením fyzických i psychických funkcí.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Lucie Husníková

Vyčistit si zuby, umýt se, najíst, obléknout se a umýt, zalít si čaj nebo kávu – pro zdravé lidi zcela jednoduchá činnost. Ovšem pro pacienty po mrtvici nebo jinak pohybově postižené je to někdy velký problém. I proto nová léčebná metoda – ergoterapie – se stala součástí rehabilitační péče na Poliklinice AGEL Praha Italská. Tato služba je momentálně poskytována pacientům oddělení následné rehabilitační péče a je v plánu ji rozšířit i na ambulantní oddělení. „Hlavním cílem ergoterapie je minimalizace postižení a co nejlepší návrat člověka do běžného života. Ergoterapie je léčebná činnost a pomáhá lidem s tělesným, duševním nebo smyslovým postižením vykonávat každodenní činnosti tak, že se do nich zapojí i navzdory svému postižení nebo poruše,“ říká ergoterapeutka Polikliniky AGEL Praha Italská Bc. Kristýna Heřmánková. 

Ergoterapie pomáhá v uzdravování osobám s postižením fyzických i psychických funkcí. „Zejména má uplatnění u pacientů po mozkové mrtvici, onemocnění mozku nebo míchy, nádoru, úrazu, zánětu. Dále se využívá u pacientů s onemocněním pohybového systému – tedy většinou po úrazech a operacích horních končetin,“ uvádí Kristýna Heřmánková s tím, že metoda vychází z předpokladu, že člověk může zlepšit své zdraví a kvalitu života tak, že se aktivně zapojuje do pracovních činností, které pro něj mohou být významné a smysluplné. „V současné době ergoterapie na poliklinice slouží u pacientů jak k nácviku běžných denních činností, tak k základním funkčním činnostem horních končetin, trénování kognitivních funkcí jako je pozornost, paměť, či časoprostorová orientace,“ doplnila. Ergoterapii vede odborník (ergoterapeut) a u pacienta přihlíží k druhu jeho onemocnění, stavu a věku, k jeho osobnosti a možnostem.

Ergoterapeut nejdříve provede vstupní vyšetření pacienta. Na základě ergoterapeutického vyšetření a analýzy funkčních schopností se sestavuje krátkodobý a dlouhodobý plán terapie a ve spolupráci s ostatními odborníky provádí komplexní rehabilitaci. „Je individuální pro každého pacienta. V rámci terapie natrénujeme u pacienta základní soběstačnost, zvyšujeme jeho funkční potenciál, snažíme se o aktivní začlenění pacienta do života jak osobního tak pracovního,“ vysvětlila ergoterapeutka. V rámci ergoterapie se pacienti učí co nejefektivněji využívat pohybových funkcí celého těla. Možností je celá řada – například obouručná práce horních končetin s papírem, tvarování terapeutické hmoty, samostatné stravování s modifikovanými příbory u pacientů po mozkové příhodě. 

„Ergoterapie pomáhá pacientům zapojit se do jejich přirozeného domácího, případně i pracovního prostředí a podpořit jejich zdraví a duševní pohodu prostřednictvím smysluplné aktivity a zaměstnávání. Metoda dává pacientům možnost účastnit se každodenního života, bez ohledu na jejich zdravotní postižení. V rámci léčebné rehabilitace také doporučujeme kompenzační a technické pomůcky a učíme pacienty a členy rodiny tyto pomůcky používat,“ sdělila Bc. Kristýna Heřmánková. Součástí ergoterapie jsou i jiné činnosti – malování, práce s textilem a podobné tvůrčí aktivity, které rozvíjejí motorické funkce, smyslové vnímání, fantazii, schopnost sebevyjádření, zmírňují stres a působí pozitivně na psychiku. Při terapii pacienti také hrají logické hry, které pomáhají udržet mozkové funkce. Ergoterapie přináší viditelné výsledky. 

„Ze své praxe mohu zmínit například jednu 72letou pacientku s prodělanou ischemickou cévní mozkovou příhodou. Pacientka byla ve většině aktivit soběstačná, nicméně ji v běžném životě omezovala lehká spastická paréza, která omezovala flexi a abdukci v ramenním kloubu a extenzi v loketním kloubu. Zároveň se při pohybu projevovalo oslabení paretických svalů a ty způsobovaly lehkou inkoordinaci pohybů,“ uvádí Heřmánková s tím, že v běžném životě měla například pacientka potíže při česání nebo při napití ze sklenice. V rámci terapie, která probíhala formou CIMT (Constraint-induced movement therapy neboli terapie vynucených pohybů) se zdravotníci zaměřili na zvyšování rozsahu pohybu, a to nejprve pomocí opakovaných pohybů a následně tyto pohyby přenesli i do funkce. Činnosti se samozřejmě různě měnily, aby cvičení nebylo monotónní. Flexi v ramenním kloubu a extenzi loketního kloubu například procvičovali pomocí ukládání předmětů do různě vysokých poliček. „Do terapie jsme zapojili i činnosti, se kterými měla pacientka potíže – tedy napití ze sklenice nebo česání. Úspěchem bylo, že po skončení třítýdenního intenzivního rehabilitačního programu se rozsah pohybů v postižených kloubech výrazně zvýšil a pacientka byla schopná svou paretickou horní končetinu zapojit do každodenních aktivit, které pro ni do té doby byly problematické,“ dodala fyzioterapeutka. 

Ačkoliv by se tak mohlo zdát, ergoterapie není žádná novinka. Oficiální počátky ergoterapie sahají již do počátků 20. století do Spojených států amerických, kde v té době vznikalo přesvědčení, že aktivita může sloužit rovněž jako léčebný prostředek. Své první větší uplatnění našla metoda na konci první světové války, při péči o válečné veterány. Dnes je ergoterapie moderním inovativním oborem, který již neodmyslitelně patří ke komplexní rehabilitační péči.