Dopravní zdravotnictví

Inkontinence je závažný, ale řešitelný problém

17. 11. 2013

Inkontinence je téma, které vyvolává velkou míru studu. Jak říká známé přísloví - můžeme se stydět za některé své skutky, ale ne za zdravotní potíže, které nás postihly.

Text: redakce s přispěním MUDr. Jana Sládečka / Foto: Martina Patočková

Podle průzkumů se zhruba polovina pacientů trpících inkontinencí nesvěří s tímto problémem svému lékaři. Důvodem mlčení je především stud. „Onemocnění je pro pacienty velmi nepříjemné především kvůli sociálním omezením. Inkontinence nemocné často izoluje od práce, přátel a rodiny. Aniž by si to lidé uvědomovali, začíná to například omezováním příjmu tekutin v době, kdy nejsou poblíž toalety. Nemocný zvažuje každou návštěvu kina, divadla,“ říká MUDr. Jan Sládeček z gynekologické ambulance Nemocnice s poliklinikou Praha Italská.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". A právě u tohoto postižení postrádáme všechny tyto atributy. Přitom podle odhadů trpí šest procent české populace starší 15 let denním únikem moči, týdenním pak dalších 11 procent.

Samovolný únik moči není nemocí v pravém slova smyslu, ale spíše příznakem, který může mít různé příčiny. Symptom inkontinence moči je dle poslední definice mezinárodní společnosti pro inkontinenci (ICS) definován jako jakýkoliv vůlí neovladatelný únik moči. U mladých žen se často příležitostně projevuje mezi těmi, které mají zvýšenou fyzickou aktivitu a v těhotenství. Vícerodičky ji pozorují až v 70 procentech případů. Početně nejvýznamnější skupinou postiženou inkontinencí jsou starší ženy, u žen starších 65 let se výskyt odhaduje na 14 procent. Existují dvě hlavní skupiny inkontinence: akutní a chronická. Akutní inkontinence je většinou příznakem jiné choroby, například zánětu močových cest, při urputném kašli, ale může se projevit jako následek podávání diuretik nebo sedativ a potíže většinou vymizí po odstranění příčiny, která je způsobila. „Pokud vynecháme inkontinenci u mužů, kde jsou obtíže způsobeny nejčastěji prostatou a jiné vzácnější případy, zůstávají dvě hlavní skupiny inkontinence, které se mohou mezi sebou kombinovat, a to stresová a urgentní. Je potřeba je pečlivě odlišit, protože se liší způsobem léčby,“ vysvětluje MUDr. Sládeček.

Mnoho žen trpí tzv. stresovou inkontinencí, kterou charakterizuje nechtěný únik moči při zvýšení tlaku v dutině břišní. Moč uniká bez pocitu nucení na močení například při zvedání těžkých břemen, cvičení, kašli, smíchu. Stresová inkontinence je dána oslabením mechanismu močového svěrače nebo svalstva pánevního dna. Jiným druhem je inkontinence urgentní, která se projevuje náhlým nutkáním na močení. Při této poruše ženy obvykle chodí během dne i noci velmi často močit. Postižená pocítí nutkání k močení a většinou ani nestihne doběhnout na toaletu. Únik moče bývá větší než u stresové. Kombinací obou těchto typů je pak inkontinence smíšená.

JAK BOJOVAT PROTI STUDU

Je důležité si uvědomit, že únik moče trápí milióny lidí po celém světě. Čím dříve se nemocný obrátí na svého lékaře, tím dříve se pocitu studu zbaví. „I zde platí staré medicínské úsloví, že pečlivá anamnéza je polovina správné diagnózy. Je potřeba se podrobně vyptat na dobu vzniku, trvání, jak a kdy se obtíže projevují, často pacientům dáváme i mikční deníky. Následuje gynekologické vyšetření včetně ultrazvuku, vyšetření moče, aby se vyloučila zánětlivá složka a potom další vyšetření prováděná urogynekologem či urologem. Patří zde například uroflowmetrie, kdy se měří rychlost průtoku moče močovou trubicí, EMG vyšetření, kdy se měří elektrická aktivita svalů dna pánevního při močení, případně cystoskopie. Pacientka nemusí mít obavy, v žádném případě se nejedná o bolestivá vyšetření,“ ubezpečuje lékař.

Pokud se pacient rozhodne navštívit lékaře, existuje několik možností léčby. U žen je vhodná především lokální aplikace estrogenů a dále anticholinergik, která snižují dráždivost močového měchýře. Močový měchýř mohou také podráždit příliš kořeněná jídla, ale i alkohol a kofein. Tyto látky by pacienti měli při léčbě omezit na minimum. Pacienti mohou také sami provádět cviky na posílení pánevního dna a trénovat pravidelné močení. Gymnastika pánevního dna se využívá hlavně u stresové formy inkontinence. U této formy inkontinence se opět využívá lokální podávání estrogenů, ale velké úspěchy zde má i operační cesta. „Dnes se prakticky již nepoužívají poševní plastiky, ale dominantní jsou vaginální pásky, kdy je pod močovou trubici zavedena páska ze speciálního materiálu. Ta je trvalou oporou močové trubice a ta zůstane i při zvýšeném nitrobřišním tlaku uzavřena. Je to elegantní a účinná metoda, minimálně invazivní, páska má neomezenou životnost a tělo ji dobře snáší. Rovněž doba hospitalizace je minimální, a tak se TVT nebo TOT pásky staly nejčastěji používanou metodou,“ doplňuje MUDr. Sládeček.

Možnosti léčby jsou poměrně rozsáhlé a ve valné většině případů i s velmi dobrým efektem. „Paradoxně největším problémem je přesvědčit pacientky, aby zapomněly na nemístný stud, otevřeně s lékařem hovořily o svých obtížích a nežily v mylné představě, že tyto potíže k věku patří a že se s tím stejně nic nedá dělat. Výrazně si tak zlepší kvalitu svého života, vždyť jak říká jedno arabské přísloví - chuť medu v ústech nemocného je hořká,“ uzavírá lékař.