AVENIER

Mýty a fakta o očkování

2. 1. 2015

Imunitní systém je denně konfrontován s množstvím antigenů a je jeho přirozeným úkolem se s tím vypořádat. Vystavování antigenům, které jsou i ve vakcínách, je pro fungování imunity dokonce potřebné.

Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: archiv společností Avenier a AGEL

Očkování má pomoci zabránit rozvoji řady onemocnění i epidemiím. Je nedílnou součástí života každého z nás, a to již od nejútlejšího věku. Přesto o něm stále koluje řada polopravd, nepravd a mýtů. Jak to tedy s očkováním skutečně je, na to jsme se ptali doc. MUDr. Rastislava Maďara, Ph.D., specialisty v oboru epidemiologie, prevence a kontroly infekčních nemocí z Centra očkování a cestovní medicíny Avenier.

Pane docente, začněme „strašáky“, kteří odrazují od očkování obecně. Co je například pravdy na tom, že očkování může způsobit autismus nebo vyvolat alergie?
I přes mnoho let výzkumů různých odborných a nekomerčních institucí se vztah očkování a autismu nikdy neprokázal. Naopak v letošním roce byla zveřejněná nová meta-analýza zahrnující 1,3 miliónu dětí, která definitivně vyvrátila možný vztah mezi očkováním a autismem nebo poruchami autistického spektra. Autismem trpí se stejnou frekvencí výskytu i neočkované děti, a to platí i pro alergie.

Řada lidí odmítá očkování s tím, že pokud se dostanou do kontaktu s infekční nemocí, stejně jim očkování nepomůže. Může to být pravda?
Vakcíny jsou před registrací i po ní mnoho let pečlivě a na několika úrovních testované, právě s důrazem na jejich účinnost a bezpečnost. Tyto takzvané průlomové infekce jsou velmi vzácné. Navíc pokud náhodou vakcína například kvůli oslabené imunitě očkovaného nezabere úplně, může pomoci alespoň zmírnit průběh nemoci. 

Dalším důvodem pro odmítání očkování je argument, že očkování je pro organismus více zatěžující, než případné onemocnění. Co si o tom myslíte vy?
To je skutečně nesmyslné tvrzení. Neživé očkovací látky vyvolávají hlavní imunitní odezvu ve spádové mízní uzlině, například v podpažní. Nezatěžují organizmus jako celek. U živých očkovacích látek, kterých je však jen pár, je imunitní odezva komplexnější, pokud se ale dodrží poučení lékaře a kontraindikace očkování, tolerance bývá výborná.

Mezi veřejností kolují také obavy, že vakcíny mohou být škodlivé s ohledem na obsah rtuti či hliníku v nich. Jak to tedy je?
Pokud jde o rtuť, obavy jsou zcela bezdocpředmětné. Zaprvé se vakcíny s obsahem rtuti v Česku běžně nepoužívají, a zadruhé etylrtuť, která byla obsažená ve vakcínách, se rychle z organizmu vylučovala a nelze proto mluvit o jejím škodlivém účinku. Zdravotně riziková by byla metylrtuť, ta se však nikdy v žádné vakcíně nevyskytovala. Co se týče hliníku, hliníkové soli umožňují snížit sílu vakcíny a tím použít na aktivaci imunitního systému méně antigenu se stejným efektem. Používají se desítky let a neexistuje vědecký důkaz, že by v koncentraci obsažené ve vakcínách mohly mít negativní účinky na zdraví člověka. Množství hliníku ve vakcínách je navíc přísně hlídáno a nikdy nepřekročí stanovené limity – a to ani pro kojence s nízkou porodní hmotností.

Když jsme u miminek, diskutovaným tématem je hexavakcína, která může podle některých rodičů znamenat přílišnou zátěž pro organizmus malého dítěte. Může tedy být nebezpečná?
Moderním trendem vakcinologie je vystavit dítě co největší ochraně s co nejmenším počtem vpichů. To, že vakcína chrání proti velkému počtu nemocí, neznamená, že dané očkování představuje velkou antigenní zátěž. Věda a medicína šly v tomto ohledu významně kupředu, a ve skutečnosti dnešní hexavakcína představuje menší antigenní zátěž, než v minulosti jedna vakcína proti jediné nemoci. Rozkládání hexavakcíny je jen zbytečným trápením dítěte větším počtem vpichů a očkovacích dnů.

Pro nejmenší děti (do tří let) je na trhu ale i široká nabídka volitelných hrazených očkování, ať už jde o očkování proti rotavirům, pneumokokům, meningokokům, planým neštovicím… Nemůže se stát, že starostlivý rodič množstvím očkování naopak organismus batolete přetíží a uškodí mu nějak?
Náš imunitní systém je denně konfrontovaný s velkým množstvím antigenů v různých formách. Je jeho přirozeným evolučním úkolem se s tím vypořádat a pravidelná expozice antigenům je pro správné fungování imunity dokonce potřebná. Mohu inspirovat příkladem svého syna, který dostal do 3,5 roku věku vedle veškerého povinného očkování ochranu proti 8 dalším nemocem: rotavirům, pneumokokům, žloutence A, meningokokové meningitidě, planým neštovicím, klíšťové encefalitidě, chřipce a protože hodně cestujeme i proti břišnímu tyfu. Všechno zvládá bez problémů a možná i díky očkování užíval do současných téměř 5 let věku antibiotika jen jednou.

Můžeme se spoléhat na vlastní očkování z dětství a věřit, že nás ochrání až do důchodu? Je trvanlivost očkování opravdu na celý život, nebo účinnost slábne a je třeba se přeočkovávat?
Očkování proti černému kašli chrání maximálně do rané dospělosti, na druhou stranu vakcinace proti žloutence typu B může chránit až doživotně. Záškrt je za určitých okolností vhodné přeočkovat po 40. roce života, tetanus jednou za 10 až 15 let, podle věku. Proti mnoha nemocem je možné a vhodné přeočkování i v dospělém věku, nemálo pacientů však o tom neví a od svého praktického lékaře se to bohužel často nedozví. Dnešní generace třicátníků, čtyřicátníků a starších byla obvykle pečlivě očkovaná všemi povinnými vakcínami, tehdejší očkovací kalendář však neobsahoval některé dnes povinné vakcíny. Pokud tedy tito lidé nebyli očkováni později za vlastní úhradu, s ochranou počítat nemohou. Je proto vhodné zjistit si, jaká očkování mám či nemám za sebou a případně využít možnost konzultace ve specializovaném očkovacím centru.

Teď na podzim je diskutovaným tématem očkování proti chřipce. Řadě lidí přijde toto očkování zbytečné, chřipku nepovažují za nebezpečnou. Co myslíte vy? A kdy je případně vhodné se nechat očkovat?
Chřipkový virus je vysoce nakažlivý po velmi krátké inkubační době. Může způsobit dokonce i akutní zánět hrtanu, plicní či srdeční onemocnění nebo postižení nervového systému. Následkem této nemoci a jejích komplikací u nás každoročně umírá zhruba 2000 osob, takže osobně bych chřipku určitě nepodceňoval. Pokud jde o očkování, chřipková sezóna probíhá od října do března, ochranný efekt očkování nastupuje většinou po 14 dnech, proto je pro očkování ideální začátek podzimu. Tak jako u všech vakcín, i zde ale jednoznačně platí, že lepší je i pozdější očkování než žádné.

Pro dívky a ženy je velkým tématem očkování proti HPV infekci, která může způsobit rakovinu děložního čípku. Mnohé ale možnosti tohoto očkování nevyužívají, neboť považují gynekologické prohlídky za stejně účinné, případně již i prodělaly HPV infekci a proto věří, že jsou dostatečně chráněny vlastní imunitou. Co na to říkáte?
Pravidelné návštěvy gynekologa jsou nesmírně důležité, ani odběr vzorků na cytologické vyšetření však nemusí nádor včas odhalit, a proto očkování nemohou nahradit. Nemluvě o faktu, že očkování zabraňuje vzniku onemocnění, zatímco vyšetření jej pouze může odhalit. Imunita po prodělané infekci je jen lokální a krátkodobá, infekce se často opakují. Po očkování je imunita mnohem dlouhodobější a komplexní, neboť vakcína chrání proti více typům HPV virů. Navíc dokáže do budoucna zabránit dalším recidivám a tím i možné maligní transformaci. Očkování má proto význam bez ohledu na případnou infekci prodělanou v minulosti a je tedy vhodné i pro ženy, které již nějakou dobu žijí pohlavním životem.