AVENIER

Klíšťové encefalitidě může zabránit očkování

25. 6. 2014

Proti klíšťové encefalitidě lze očkovat celoročně, a to buď u praktického lékaře, nebo v očkovacích centrech.

Text: redakce / Foto: archiv společnosti Avenier

Kdo z nás si v životě nepřinesl z lesa jako „dárek“ přisáté klíště? Přestože některým z nás i poté, kdy se klíště správně vytáhne a rána vydezinfikuje, nastanou po několika dnech zdravotní problémy jako například zvýšená teplota, bolesti kloubů a krku. Tyto obtíže trvají několik dnů, po kterých je člověk relativně zdravotně v pořádku. Nečekaně se nemoc vrací, a to ještě v zesílené formě – vysoké horečky, velmi intenzívní bolest hlavy a malátnost. Po návštěvě lékaře si pak lze jen vyslechnout: klíšťová encefalitida. „Klíšťová encefalitida je virové nehnisavé onemocnění mozku a mozkových blan. Onemocnění se vyskytuje převážně v teplejších měsících roku. K nákaze dochází zpravidla přisátím infikovaného klíštěte nebo pitím nepasterizovaného mléka,“ říká doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., odborný garant center očkování a cestovní medicíny společnosti Avenier a také člen Evropské pracovní skupiny pro klíšťovou encefalitidu, kterého jsme požádali o rozhovor.

Pane docente, vyskytuje se klíšťová encefalitida na celém světě?
Je to nemoc mírného klimatického pásma severní polokoule, vyskytuje se tedy v Evropě a v Asii. Stává se čím dál víc i nemocí cestovatelů. Jsou známé případy turistůpocházejících z Francie, USA, Kanady, Holandska, Belgie, Velké Británie, Austrálie nebo Japonska, kde se tato nemoc nevyskytuje, nakažených v Rakousku, Německu, Švédsku, Finsku, pobaltských zemích a dokonce u jednoho Angličana i v České republice. Odhaduje se, že importované případy se v Německu podílejí na celkovém počtu hlášených infekcí až 10 procenty. Z deseti zemí s největším přílivem zahraničních turistů patří polovina mezi země s výskytem klíšťové encefalitidy. Nově bylo potvrzené zařazení Bulharska mezi endemické země s případy infekce v okolí Blagoevgradu, Plovdivu a Burgasu. Rizikové oblasti přibývají i na severním, středním a jižním Slovensku a dokonce i na západě Slovinska.

Rizikové oblasti klíšťové encefalitidy byly v minulosti jen v jižních Čechách a na Opavsku. Teď už zasahují do všech krajů. Je tento nepříznivý trend i v jiných zemích?
Ano, pozorujeme to i v mnoha dalších evropských oblastech. Neustále se rozšiřují ohniska nákaz na severu Evropy, včetně skandinávských zemí, případy infekce přibývají kolem hlavního města Švédska Stockholm. Nemoc proniká podél údolí řek i do alpských částí Rakouska v Tyrolsku a kolem Salzburgu, z přilehlých oblastí Švýcarska směrem na západ a na jih až k Lausanne a do východní Francie, kde se předtím nevyskytovala. Rizikové oblasti tedy sahají od Albánie až do Skandinávie a od východní Francie až po Dálný východ.

Jaká je situace s výskytem klíšťové encefalitidy a proočkovanost v České republice?
Česká republika má dlouhodobě nejvyšší výskyt případů této nemoci z celé Evropské unie. Více případů infekce hlásí jen Rusko, ale tam se daří výskyt nemoci v posledních letech i díky očkování redukovat. Proočkovanost v ruských rizikových oblastech se pohybuje až na úrovni 72 procent. V České republice má mírně stoupající charakter, podle posledních průzkumů z roku 2013 je na úrovni 23 procent, ale na redukci případů to zdaleka nestačí. Pozitivní efekt vysoké proočkovanosti populace je známý již dlouhá léta ze sousedního Rakouska, kde je očkováno téměř 90 procent populace. V loňském roce byl na mnoha místech Česka sníh ještě o Velikonocích, vyskytovaly se povodně, léto bylo horké a suché – to vše klíšťatům nevyhovuje. Přesto jsme pozorovali meziroční nárůst téměř o 10 procent na 625 potvrzených případů, což jsou prakticky vždy stavy s postižením centrálního nervového systému. Letošní mírná zima určitě přispěje k tomu, že riziko nákazy bude ještě větší.

Která věková kategorie je nejvíce riziková?
Nejvíc případů klíšťové encefalitidy se vyskytuje ve věkovém intervalu 45 až 64 let, hned na druhém místě jsou senioři nad 65 let věku, u kterých je však proočkovanost nejnižší. Případy úmrtí hlásili vloni vedle České republiky ještě Litva, Rakousko a Německo. Bez výjimky se jednalo o neočkované a starší osoby. K nejrizikovějším skupinám s nejvyšším výskytem trvalých následků patří střední a starší generace bydlící na stejném místě celý život, lidé, kteří nejsou ochotní reagovat na rozšíření klíšťat preventivním očkováním. Argument: „dělám to stejně celý život“ může vést k neštěstí. Člověk se měnícím podmínkám musí přizpůsobovat a využívat ke své ochraně možnosti moderní medicíny. Vitamín B ani česnek nepomohou. Ani repelent nemusí stačit. Klíšťová encefalitida se však vyskytuje i v dětském věku, v posledním roce to u nás bylo více než 130 případů. U velké části postižených dětí způsobuje virová meningitida dlouhodobé poruchy koncentrace, poruchy paměti, nespavost, chronické bolesti hlavy, nezřídka vedoucí k zhoršení prospěchu ve škole.

Kde se klíšťata nejvíce vyskytují?
Klíšťata se vyskytují nejen v lesích, ale stále více také v městských parcích, horských oblastech či v okolí vodních toků. Lidé by měli dbát na prevenci – vhodně se oblékat, nosit dobrou obuv a vysoké ponožky, používat repelent a po příchodu domů včas prohlédnout své tělo a případně přisáté klíště odstranit.

Klíšťata nelítají. Jak dochází k rozšiřování této nemoci tak rychlým tempem?
Na rozšiřování přírodních ohnisek nákazy se podílí zejména ptactvo, divoká i domácí zvířata, zejména dobytek, ovce a kozy. Přenašeči klíšťat jsou i domácí mazlíčci, zejména pejsci a kočky. Klíště mohou získat ve vysoké trávě, v příměstských parcích a dokonce místy i v městské zeleni a přinést jej až do ložnice svého majitele.

Přenáší se nemoc i jinak než klíštětem?
Infekci přenáší nejen dospělé klíště, ale i nižší stádium tzv. nymfa, kterou na těle lehce přehlédneme. V mnoha přírodních oblastech je počet nymf mnohem vyšší než dospělých klíšťat. I proto si nemalá část trvale postižených pacientů není vědoma přisátí klíštěte. Riziková je i konzumace tepelně neupraveného mléka a mléčných výrobků. V loňském roce se např. na Slovensku vyskytlo jedenáct takovýchto alimentárních případů infekce. V České republice jich bylo za stejné období pět.

Existuje možnost léčby této nemoci, jako je tomu například u Lymeské boreliózy?
Proti viru klíšťové encefalitidy neexistuje žádný specifický lék. Léčí se jen příznaky – například horečka, křeče, zánět a otok mozku. Proto se stává, že i přes hospitalizaci na jednotce intenzivní péče se zdravotní stav nemocné osoby neustále zhoršuje. Z nemocnice tak pacient někdy odchází v horším stavu, než do ní dorazil.

Jaké jsou možné následky po prodělané infekci?
Dlouhodobé až doživotní následky zahrnují obrny končetin, hluchotu, slepotu, deprese, problémy s jemnou motorikou prstů, vynechávání paměti a další nepříjemné neuropsychiatrické obtíže. Někteří pacienti se musí znovu učit jíst příborem, číst a psát, obnovit základní slovní zásobu. Jiní navždy přichází o soběstačnost, práci, koníčky, možnost hrát si s vnoučaty, absolvovat vycházky do přírody či pracovat na zahrádce, navždy ztrácí radost ze života. Infekce jim velmi dramaticky sníží kvalitu života. Nemluvě o těch nejhorších případech, které končí fatálně. S očkováním se těžkých následků infekce bát nemusíme.

A nestačí jen klíště prostě včas odstranit?
K přenosu viru z klíštěte na člověka dochází již za dvě hodiny od přisátí, i když tedy klíště nalezneme hned po návratu z delší vycházky, může být už pozdě. Navíc infekci často přenáší již zmíněné malé nymfy, které vůbec nemusíme odhalit. Značná část trvale postižených se diví své diagnóze, protože o přisátém klíštěti vůbec netušili.

A jak se má přisáté klíště správně odstranit?
Malá nymfa není přisátá hluboko, stačí proto vlhký tampon s mýdlem a kývavý pohyb ze strany na stranu. Na větší dospělou samičku je již nutná speciální pinzeta anebo karta na klíšťata, s ní klíště uchopit co nejblíže k povrchu kůže a opatrně vytáhnout kolmo nahoru.

Když se nechám očkovat, nemusím už používat repelent?
Vakcína proti Lymeské borelióze zatím není k dispozici, používání repelentu má proto nadále svůj význam. V ochraně před „klíšťovkou“ ale repelenty očkování nenahradí. Klíště se může zachytit na oblečení a rukáv či kalhoty podleze. I proto klíšťata nacházíme v podpaží, v podkolení jamce nebo dokonce pod spodním prádlem. S repelentem tedy nemusí přijít do kontaktu. Borelie přenáší klíště v porovnání s virem klíšťové encefalitidy až za delší dobu, důležitá je proto pečlivá prohlídka těla a správné odstranění klíštěte.

Z kolika dávek se vlastně skládá očkování proti klíšťové encefalitidě?
Základní očkování se skládá ze tří injekcí, které se aplikují do svalu ramene a to ve dny 0, za 1 až 3 měsíce a za 5 až 12 měsíců po druhé dávce. V teplém období roku se přistupuje ke zrychlenému schématu s druhou dávkou už za 14 dnů. Ochrana proti onemocnění nastupuje zhruba za 14 dní po druhé dávce. Po třetí dávce přetrvává ochrana tři roky. Pro zachování obranyschopnosti je důležité, aby docházelo k pravidelnému přeočkování jednou dávkou po 3 až 5 letech podle věku.

Kdo by se tedy měl hlavně očkovat a kde může vakcínu získat?
Světová zdravotnická organizace doporučuje v oblastech s vysokým výskytem klíšťové encefalitidy, kam spadá i naše země, očkování všem věkovým kategoriím. Očkovat lze od 1 roku věku neomezeně, dokud je člověk schopen pohybu v přírodě, u řeky, na zahradě nebo v městské zeleni. U nás dostupné vakcíny chrání i před sibiřským a dálněvýchodním typem klíšťové encefalitidy. Očkovat může každý praktický lékař nebo specializovaná centra očkování a cestovní medicíny. Rád bych upozornil, že vakcína by měla být skladována v lednici ideálně až do samotné aplikace, proto je lepší, když si praktický lékař objedná vakcínu přímo do své ordinace. Vystavení očkovací látky mrazu cestou z lékárny nebo vysokým teplotám v letním období může efekt očkování narušit. Seznam očkovacích center Avenier lze najít na adrese www.ockovacicentrum.cz